Novoroční ohlédnutí (za jedním paragrafem)

Nový rok bývá příležitostí jak k novým předsevzetím, tak i k ohlédnutí zpět. A jedno takové nyní nabízíme našim čtenářům.

 

Je to dopis, kterým reagoval tehdejší 1. náměstek ministra spravedlnosti na vznik našeho sdružení a jeho programu - tedy vypuštění § 213 z trestního zákoníku bez jakékoliv náhrady.

Je mu už 12 let (!!) - a svým způsobem výmluvně ilustruje stav veřejných věcí u nás : Zatímco tehdy se to jevilo jako věcná záležitost, která bude rychle vyřešena - čas ukázal, že jsme zcela podcenili současně vládnoucí oligarchii a její mocenskou aroganci.

Od té doby nejen že se nezměnilo k lepšímu nikdy nic, ale naopak - za vlády feministy a teplouše Pospíšila se tresty ještě prodloužily - a teprve až se do puntíku naplnila naše předpověď - totiž že nebudou pak stačit kriminály - a ty skutečně praskaly ve švech - "vyřešil" to před třemi roky Klaus naprosto nesystémovým opatřením, tedy svou kontroverzní amnestií.

Od té doby - tedy za pouhé tři roky - se kriminály opět stačily vrchovatě naplnit, aniž se na vnitrostátní praxi cokoliv změnilo, což je nejlepším vysvětlením toho, jak špatný systém je a že silné vlivové skupiny sveřepě brání jakékoliv jeho nápravě.

Jaké skupiny to jsou ?

No, samozřejmě, že především ty, co ze současného - naprosto tristního - stavu nejvíce profitují - tedy soudci, státní zástupci a fízlové, a to všeho druhu. Kdyby jim někdo vzal § 213, sice by se značně uvolnilo dusné společenské prostředí, ale to je jim lhostejné. Současně by se totiž ukázalo, jak neschopní a málo výkonní jsou - a také to, jak jsou nadbyteční. Tedy že při neexistenci § 213 (dnes 196) by jich stačila polovina - a ta druhá polovina, co je uměle zaměstnána vyšetřováním a odsuzováním neexistující trestné činnosti  - by se musela jít živit jinak. Anebo - na úřady práce.

Co ale rozhodně stojí za zmínku, to je bezbřehá arogance moci, která se za oněch uplynulých 12 let naprosto jasně prokázala. Ať je totiž u moci formálně kdokoliv, feministická lobby je tam - kupodivu - vždy. Je tedy v tomto - pro nás naprosto rozhodujícím - ohledu úplně jedno, koho volíte, resp. pokud mají voliči pocit, že NENÍ KOHO VOLIT,  mají ten pocit naprosto správně.

Ať volí kohokoliv, dopadne to vždy stejně, když k volbám nepůjdou, rovněž. Feministickou lobby totiž volíte, ať k volbám jdete nebo ne a ať do urny hodíte, co chcete.  

Samozřejmě, že si do jisté míry za tento stav může veřejnost sama - tím, že k němu mlčí, že se nechá manipulovat a ohlupovat stupidními sdělovadly typu TV Nova nebo Babišovými médii, namísto aby trvala na řešení zásadních problémů země - a stav justice je tím problémem NEJZÁSADNĚJŠÍM, od kterého se následně odvíjí všechno ostatní, včetně stavu ekonomiky a zahraničních investic plynoucích do země.

Tisíce bezdůvodně vězněných, stejně jako naprosto astronomické - a astronomicky zbytečné - náklady na zcela neefektivní justici a policii, které se mají - v přímém rozporu se zdravým rozumem - ještě zvyšovat, jsou pak jen smutným dopadem, který zaplatíme na daních my všichni.

Rozvrácená morálka rodinná, i morálka země jako takové jsou pak očividnými, byť těžko vyčíslitelnými důsledky.

Arogance moci, která se demonstrativně se svými občany zásadně nebaví a má za to, že ani bavit nepotřebuje, je ovšem takového druhu, že by ji mohl závidět i Gustáv Husák.

A povede - logicky - k jedinému možnému vyústění. Neboť - jak kdysi správně říkal Kennedy : Ten, kdo činí postupné změny nemožnými, činí současně revoluční změny nevyhnutelnými.

A nyní již dopis 1. náměstka MSp, který brzy oslaví své 12. narozeniny.

Mimochodem, nejen tehdejší stav naděje, ale také tehdejšího náměstka MSp, hodna toho titulu asi posledního, by současná vláda mohla tehdejšímu stavu jedině závidět a nechat si o něm snít.

____________________

 

___________________