Hilsneriáda v ČT : Obraz české justice před 120 lety

Details

Created: Sunday, 07 February 2016 21:10

Written by Ing. Jiří Fiala

Hits: 2331

A nejen české justice - ale i české společnosti.

Kolektivní, takřka celonárodní štvanice na vytypovanou oběť, proti které sice nesvědčí důkazy, ale která je - jaksi - ve všeobecné neoblibě. A tak to prostě udělat musela - a basta - a důkazy se zatěžovat příliš nebudeme.

Kolikrát ještě musela česká společnost právě za těchto necelých 120 let prožít totéž ?!!

Předstupeň politických procesů z 50. let ? Předem jasné rozsudky - a davy, dychtící po krvi obžalovaných ?!!

Nikoho z těch po lynči volajících nikdy nenapadlo, jak by asi bylo jemu, kdyby se ocitnul na místě těch souzených ?!!

A pak ještě něco : Hrstka těch, kteří měli odvahu postavit se davu - a které nezajímala jejich vlastní líbivost či nelíbivost - ale objektivní a průkazná pravda . Ta pravda, která byla v tak příkrém rozporu k tomu, co chtěly davy slyšet.

A ještě něco : Programová slepota. Mnohých. Celé ulice, tzv. davu - ať už mu říkáme dav, národ či později lid - ale i těch, kteří byli státem ustanoveni a placeni, aby slepí nebyli, aby pravdu hledali a snažili se ji poctivě najít a obhájit.

A ještě něco nelze pominout : To, co bylo nemožné při pohledu zevnitř, bylo snadno rozeznatelné a samozřejmé při pohledu zvenčí.

Zahraniční listy tehdy psaly - při pohledu na neuvěřitelnou zaslepenost a veřejný lynč, ke kterému se tenkrát v Čechách schylovalo - že "Selhala česká inteligence".

Pro mladý národ, který se hlásil o své místo na slunci, mezi svobodnými, vyspělými - a hlavně samostatnými - národy Evropy, mezi které měl za to, že dorostl, to musela být citelná a těžká rána. O to těžší, oč pravdivější.

Přesto : I mezi tou masově selhávající inteligencí se našli lidé, kteří pravdu skutečně chtěli najít a snad i viděli. Kromě Hilsnerova obhájce rozhodně neopomeňme předsedu senátu v Písku, který byl o nevině obžalovaného rovněž přesvědčen a sám požádal jeho obhájce, ať se na místě odvolá.

Našel by se takový dnes ?

Při pohledu o necelých 120 let zpátky, na počátek 20. století, nemůžeme být nadšeni z toho, jak selhala tehdejší justice a státní aparát a jejich mnozí pracovníci. Přesto - nelze upřít, že se v mezích možností alespoň o nalezení pravdy pokusili.

Nabízí se srovnání s neradostným dneškem.

Chtělo by se napsat : Stejně neradostným dneškem.

Ale - není to pravda. Bohužel.

Jeden rozdíl - a to zcela zásadní - oproti dnešku si dovolím - při poměrně hluboké znalosti současnosti - přeci jen konstatovat.

Zatímco tehdy zahraniční novináři psali z Prahy, Kutné Hory a Písku, kde se konaly procesy s Hilsnerem, že "selhala česká inteligence", dnes by museli konstatovat - že tam žádná ani nebyla.

Že lůza, řvoucí tehdy pod okny soudních paláců a žádající veřejný lynč bez důkazů - se přesunula na její místo. Na místa soudců a soudních znalců.

Až na pár pranepatrných výjimek to je zajisté pravda. Smutná pravda. Ostudná pravda. I pro potomky těch, co se na hilsneriádě nějak podíleli a účastnili se jí.

A ještě jeden vzkaz z hlubin minulosti nelze přehlédnout :

Proti šílenství davu, prahnoucímu po krvi, se tehdy - mimo několika málo jiných - postavila autorita nebývalá a všeobecně uznávaná : Profesor Masaryk.

Sklidil za to všeobecnou nenávist a opovržení, hraničící s vyobcováním z národa.

Nikoliv poprvé.

Masaryk si na tento lynč davu již musel zvyknout o zhruba 20 let dříve - při boji o Rukopisy. I tehdy byl málem vyobcován z národa jako jeho zrádce a přisluhovač Vídně - jenom proto, že po pravdě řekl, že tzv. staroslovanské rukopisy - Královédvorský a Zelenohorský - nejsou ničím jiným než dovednými podvrhy a zbožným přáním davu, prahnoucího dokázat tisíciletou českou literaturu. Že však moderní národ si nemůže dovolit stavět svou slávu na podvrhu, byť jakkoliv dovedném.

Dvakrát byl Masaryk málem uštván k smrti, lynčován, kamenován - aby o pouhých necelých dvacet let později byl týmž národem uvítán jako nejslavnější obnovitel české samostatnosti a novodobého českého státu.

Říká se, že nikdo není doma prorokem.

A zvláště to platí o národu, který nejméně 2x o své elity totálně přišel - a zůstal tak národem služek a ševců, jak ho posměšně nazývali pražští Němci.

Ještě že i ten národ služek a ševců se alespoň jednou za sto let vzmůže na svého Masaryka.

Jen si ho nesmí ukamenovat dřív, než ten stačí dobýt svět.

Hilsneriáda je i po stodvaceti letech velmi živou výpovědí - o nás.

A měli bychom jí velmi dobře porozumět.

Protože se za těch 120 let změnily pouze kulisy - ne herci v nich.

_________________________

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10430569618-zlocin-v-polne/214512120250002-zlocin-v-polne-2-2/

_________________________