Podpora rodin ... s feministkou ?

Details: Created: Thursday, 11 February 2016 09:48; Written by Tom; Hits: 1784

Dopis Katolickému týdeníku ohledně otištěného rozhovoru s ministryní práce Michaelou Marksovou :

______________________________

Vážená redakce KT,

Musím – nerad - reagovat na rozhovor zveřejněný ve vašem sedmém čísle s ministryní práce Michaelou Marksovou pod názvem „Podpora rodin je prioritou“, protože mám za to, že se jedná o článek – zejména svým nadpisem – zavádějící, neobjektivní a ve své podstatě propagandistický.

Já, ani naše sdružení, jistě nemáme nic proti podpoře rodin, naopak jsme to my, kdo o ni celá dlouhá léta – a pokud jde o ohlasy oficiální scény, jako např. pí Marksové a její strany ČSSD vcelku marně – usilují, ale mám rozhodně něco proti tomu, aby se za toto heslo schovávali lidé, kteří pro podporu rodin nic neudělali, ač mohli a měli a mám i něco proti způsobu takovéto presentace, který považuji za neobjektivní, nevyvážený a ve své podstatě propagandistický – a to ve prospěch osoby, která je prezentována, tedy ministryně Marksové.

Je jistě bizarní pohled na skutečnost, kdy bývalá funkcionářka Gender Studies, jež se angažovala především při podpoře feminismu, vystupuje nyní přesně opačně – na podporu rodin, jak sama uvádí, těch rodin, které svými feministickými bludy předtím dlouhodobě pomáhala rozbíjet – a pomáhá v podstatě dodneška.

Je bizarní pohled na skutečnost, kdy na podporu rodin verbálně vystupuje osoba, která si pod tímto pojmem současně představuje podporu samoživitelek, tedy těch, které z velké procentuální části tytéž rodiny předtím vědomě a cíleně rozbíjely, neboť je přece „nebudou zotročovat“ a ony, chudinky, přece nejsou žádné „domácí služky“, když by měly vykonávat domácí práce, které se od nich na podporu funkční rodiny právem očekávají.

Je bizarní, aby se podporou rodin licoměrně zaštiťovala osoba, která dobře ví, jak převážně funguje česká feministická a zfeminizovaná justice, zejména v opatrovnických kauzách – a nic proti tomu neudělala, naopak, zdá se, že jí stávající stav plně vyhovuje. A to i poté, co se osobně účastnila projednávání kauz některých z otců před mezinárodním soudem ve Štrasburku, kde se - na straně žalovaného státu - snažila bagatelizovat či vědomě popírat zjevná zvěrstva, která na žalobcích byla napáchána právě feministickou justicí a která následně štrasburský soud plně uznal jako porušování základních lidských práv.

Je pokrytectvím, aby se na podporu rodin odvolávala ministryně, jejíž ministerstvo zahrnuje celé feministické odbory, kam podmínkou přijetí je praxe z feministických spolků a prokazatelné šíření této nenávistné a rodinám vysoce škodlivé ideologie, teorie a pamyšlenek.

Ministryně, která – pokud na ministerstvo přijdeme natáčet my, z redakce K 213 – rychle mizí, včetně celého svého tiskového odboru a nedokáže – vzdor svým základním povinnostem - odpovědět ani písemně na naše písemná podání a dotazy, před kterými předtím prchla naživo.

Je tragikomické, jestliže se k podpoře rodin hlásí osoba, která se čerstvě vyjadřuje otevřeně negativně k možnosti vypuštění § 213, dnes 196 z trestního zákoníku s tím, že – podle ní – skutková podstata tohoto paragrafu trestná je dál, ač není trestná nikde jinde na světě a právě tato okolnost, spolu s neudržitelným stavem vězeňství, dohnala poslední dobou vládní představitele k tomu, že v tichosti začali připouštět, že se za dvěstětřináctku přestane zavírat.

Za paragraf, který se dostal do našeho trestního zákona v r. 1950, při komunistické rekodifikaci trestního práva a který z něj měl zcela logicky zmizet už v r. 1990, spolu s jinými komunistickými paragrafy, jako např. opuštění republiky, hanění státu světové socialistické soustavy, příživnictví, apod.

Paragraf, který zejména po r. 1990, tedy v době, kdy už neměl mít žádné opodstatnění v trestním kodexu údajně demokratického státu, napáchal nejvíce škod, neboť feministická postkomunistická justice nebyla s to zohlednit tržní změny a svobodný trh, který začal objektivně fungovat, při aplikaci tohoto nesmyslného paragrafu, pevně spojeného se státem řízeným hospodářstvím a uzákoněnou pracovní povinností.

Při znalosti tohoto všeho je nesmírnou licoměrností vydávat se za ochránce rodin ze strany paní ministryně a nesmírně naivním novinářským počinem ze strany listu, který takovéto propagandistické pokusy paní ministryně otiskuje bez jakéhokoliv objektivizujícího komentáře, navíc s fotem z dětství paní ministryně, na kterém by ji poznala asi jen její matka.

Podobně jako v předchozím případě zpráv z Polska, vůči kterým jsme se museli stejně ostře ohradit, je i rozhovor s paní ministryní Marksovou výrazem snahy udržovat masu čtenářů vašeho tisku v programové neznalosti a nevědomosti, tolik vyhovující právě lidem jako je paní Marksová, jež má zřejmě za to, že vše to, o čem výše píši, smaže příslibem příspěvku na poporodní péči pro otce po narození dítěte, tedy nevýraznou obdobu rodičovské dovolené, která je v jiných zemích, zejména severských, dávno samozřejmostí.

Je mi líto, že tyto neobjektivní a tendenční, ba servilní články mohu v KT číst – a je mi ještě daleko více líto čtenářů, kteří si je přečtou, nic dalšího o věci nevědí – a pak nestačí vycházet z úžasu, až se jim stane, že stojí před opatrovnickým soudem – v zemi, kde měli za to, že se rodiny a ti, kdo je chtěli udržet, oficiálně podporují.

S pozdravem

Ing. Jiří Fiala

předseda o.s. K 213

______________________________

___________________________