Justiční vražda. Duše. Dítěte.

Details

Created: Friday, 26 February 2016 16:11

Written by Ing. Jiří Fiala

Hits: 2507

Pojem justiční vražda je u nás již dostatečně znám, do povědomí veřejnosti vešel především v souvislosti s procesem s prvorepublikovou političkou Miladou Horákovou, ale i v souvislosti s dalšími politickými monstr procesy, kde obžalovaní skončili na šibenici. Je to tedy vražda nevinného člověka státním justičním aparátem, tvářící se jako nanejvýš spravedlivé rozhodnutí a vykonání vůle lidu, obvykle nad "zrádci národa, zaprodanci, špiony a agenty" a tak všelijak podobně, jak je třeba dehonestovat ty, které je třeba - nejprve společensky - a poté i fyzicky - z nejrůznějších důvodů zlikvidovat.

Nejčastějším důvodem obvykle je, že současným mocným stojí nepohodlně v cestě nebo je nějakým způsobem - ať už skutečně či jen doměle - ohrožují svou činností či svými ideami. Ohrožují - opět společensky, nikoliv fyzicky, to by s nimi zatočit bylo o to snazší.

Takže co je vražda, už víme a netřeba dalších výkladů. Teď ještě, co je to vražda duše. A co je to vražda duše dítěte.

To je, když se sejde - popř. je objednána - skupina "odborníků", vyzbrojená ne puškami či granáty, ale kulatými razítky (s nulovou vypovídací hodnotou) a ti přímo před zraky bezbranného a bezradného dítěte společensky popraví osobu jemu nejdražší, obvykle otce (sám jsem jinou alternativu zatím neviděl).

Děje se to vždy, když se spor rodičů o dítě - tedy spor opatrovnický vleče příliš dlouho a příliš okatě se vyvíjí v neprospěch tradiční a jedině chtěné konstrukce, podle které dítě přirozeně lne k milující matce - a naproti stojí - jak jinak než zhýralý - otec, rozhazující peníze, tahající se s děvkami a hlavně neplatící výživné.

Ale - pozor ! Jsou u nás kupodivu i horší zločiny nežli neplatit výživné !! Například mít rád své dítě, nespokojit se s rolí vzdáleného pozorovatele a platiče a soustavně se dožadovat zákonného podílu na jeho výchově, a to i vzdor tomu, že dotyčnému bylo nesčetněkrát a zcela jasně dáno najevo (napřed mírnějšími formami, když nezabraly, tak už zcela brutálně), aby konečně vypadl, vyklidil pole, přestal "dělat problémy", prostě zmizel do ztracena - a hlavně z toho ztracena posílal prachy, čím víc tím líp, samozřejmě bez sebemenšího nároku na to vědět, natož ovlivnit, co dítě dělá, co studuje, kde studuje, s kým se stýká, čím se baví, a tak podobně.

Pokud si na druhého rodiče státní - babské - orgány vůbec kdy vzpomenou, tak obvykle až tehdy, až už je ne na obzoru, ale holou realitou nemalý průšvih, například pokus o sebevraždu dítěte, jeho vyhození či útěk ze školy nebo od stávající rodiny, počínající toxikomanie, apod.

Pak najednou je ten zavrhovaný zlosyn dost dobrý na to, aby dítěti "domluvil", má přece zákonnou odpovědnost za jeho výchovu, že ?!!

Najednou to ví - i ten babský OSPOD. Akorát honem neví, jak by to měl dotyčný udělat, když na něj celé léta jen lili všichni tuny umělé špíny, většinou zcela vymyšlené.

Ale - to nejsme u justiční vraždy duše. Ta nastává v jiném případě.

A sice v tom, kdy se ještě - doposud a zatím - žádný velký průšvih nestal, dítě jakš takš funguje - nebo se to aspoň dá tvrdit - ale co nefunguje, to je uměle vyrobená konstrukce o lepším rodiči, kterému bylo dítě svěřeno, obvykle matce.

Nefunguje proto, že tomu tak prostě není, dítě příliš - a zcela podvědomě - lne k tomu z rodičů, u kterého vycítí silnější cit, větší náklonnost, hlubší zájem o ně.

Horší z rodičů, jenž má ale dítě v péči (což je u nás většinový stav), tuto situaci samozřejmě vycítí a ve velké většině mu vůbec není příjemná. Znamená to, že v soutěži rodičů, kterou často sám lehkomyslně vyvolal, neobstál, ač si to původně nebyl ochoten připustit, a že dítě přirozeně tíhne k jinému - druhému - vzoru a rodiči. Navíc rodiči, na kterého má ten první většinou vztek nebo minimálně vůči němu černé svědomí - a přes dítě i účinný nástroj, jak kontrolovat jeho další život, špiclovat jeho případnou novou rodinu, atd.

Tíhnutí k a preference druhého rodiče - to je ovšem velký problém. Většinou.

Protože pokud by se postupovalo striktně podle zákona - a ten nezná jiný zájem než zájem dítěte - byla by logickým vyústěním poměrně rychlá a snadná změna péče ve  prospěch toho z rodičů, kam dítě přirozeně směřuje.

Jenže - to skoro zpravidla nechce připustit nejen rodič, jenž dítě v dosavadní "držbě" měl, ale ani  (feministická) justice. Udělá všechno pro to, aby uznávaný idol matky nebyl ničím ohrožen a snižován. Někde vám na soudě dokonce rovnou řeknou, že "změna výchovy se nenařizuje", tak to laskavě vemte na vědomí - a přestaňte otravovat. A dítě ať si zvykne, kde je a kouká se s tím smířit, protože jinou - reálnou - možnost stejně nemá.

Jsou ale jistí - dobrodruzi - co otravovat nepřestanou. Protože mají rádi dítě a dítě je. A nehodlají si do toho nechat mluvit.

Státní orgány - jako většinou - dlouho nedělají nic - a tiše čekají, až celá situace tzv. "vyhnije sama".

Jsou ovšem i takoví extrémisté, co ani po pěti - šesti letech nehodlají pochopit, že měli dávno vypadnout ze scény - a dítě k nim tíhne čím dál více - a už se to nedá tak snadno ututlat - a - bude se muset jednat.

Kdo by snad čekal, že tak, jak to předvídá zákon - tedy změnou výchovy - velice by se mýlil.

Přece se feministický OSPOD nevzdá jen tak výhod, které má, matka jakbysmet - tedy brát peníze za nic a ještě moci neustále buzerovat a šikanovat otce, že platí málo či že nemá utřený prach pod postelí.

Schyluje se k bouři, bude muset přijít radikální řez.

A nastupuje ona "popravčí četa" s kulatými razítky.

Naznačovali - a pak už i otevřeně říkali -  jsme ti dost dlouho, ať vypadneš a "dáš dítěti pokoj", když to nechceš pochopit po dobrém, půjde to jinak.

A to "jinak" znamená buďto křivé obvinění ze sexuálního zneužívání, popřípadě týrání dítěte jako takového - anebo popravčí psychologicko-psychiatrický posudek, kde jsou i lidé, například sloužící v diplomatických službách či zahraničních misích běžně vykreslováni jako naprosté zrůdy, týrající a mrzačící vlastní děti.

Když to člověk slyší, nutně se musí ptát : Uvědomují si vůbec ti ubožáci, co za mrzký Jidášův groš tyhle objednané bláboly píší, na koho to vůbec píší a čím jsou dotyční ve svých civilních povoláních ? A jak by se s těmito povoláními takový profil mohl asi slučovat ?

Nejtragičtější, co v tomto morbidním procesu lze zažít, je pak role dítěte samého, které - nemajíc jinou volbu - raději odkýve všechno, co chtějí justiční inkvizitoři slyšet, jen aby už mělo pokoj - a mohlo konečně jít za milovanou osobou, na kterou právě nakydalo tuny špíny.

Je to jev pro nezasvěcené zcela nepochopitelný a nevysvětlitelný - přesto úplně běžný.

A dobře vím, jak to rodiče, kteří se s ničím podobným dříve nesetkali (tedy například sami vyrostli ve spořádané a úplné rodině), dokáže sebrat - když vidí - a slyší - jak dítě, které jim ještě o víkendu viselo nadšeně kolem krku, v pondělí ráno před znalcem líčí hrůzy a teror, které u nich muselo přes víkend prožívat, protože - tak ho to naučila deklamovat matka před návštěvou znalce.

Mnozí tomu nechtějí věřit, mnozí hledají chybu v sobě - že snad někde skutečně selhali - zbytečně. Neselhali. Selhali úplně jiní - ti, co jsou za to královsky placeni - a kteří na objednávku páchají evidentní zločiny proti lidskosti, protože to jinak nazvat nelze.

A dítě, až doroste a přečte si ve spisu, co kdysi a proč o svém rodiči - obvykle otci - vypovídalo - bude nenávidět samo sebe. Bude se stydět, že tomu nedokázalo odolat. Že se nechalo takto zmanipulovat.

Opět zbytečně neodůvodněně, protože proti přesile masy dospělých nemá šanci ani jeho otec, natož dítě samo.

Jediná šance je v kolektivní sebeobraně - a hlavně : Ve veřejném povědomí, že se tohle u nás naprosto běžně - a za štědré peníze ještě štědřejších daňových poplatníků - denně děje.

A že 7 - 8 kulatých razítek "renomovaných znalců" nemá ve skutečnosti větší hodnotu než blábolení staré Blažkové po láhvi rumu.

Chápu, že pro lidi, kteří tímhle neprošli, to zní zcela neuvěřitelně, děsivě, fantasticky.

Přesto to tak skutečně je. A není to žádná výjimka.

Ukončím svým oblíbeným citátem Napoleona Bonaparte, který jistě věděl, co říká, neboť byl v zabíjení nepopíratelným odborníkem :

"Člověka lze zabít několikerým způsobem ... Pistolí, nožem, jedem ... anebo psychicky. Ten poslední způsob je ale ze všech nejstrašnější."

A pak kde se ve společnosti bere tolik násilí, vzteku, zloby, bezcitnosti ...

Jak asi je bezbrannému tvorečkovi, kterému právě znemožnili a poplivali jeho symbol nejsvětější - totiž jeho vlastního tátu ?!!

Ponese si to celý život. Utajený, mohutný vztek.

A jakmile to půjde, společnosti to vrátí. Anonymně.

Protože na konkrétní viníky už po létech obvykle dosáhne jen ztěží.

A oni to ví ...

________________________

_______________________