Ne každý je ... aneb : Póvl v čele státu
- Details
- Created: Tuesday, 10 May 2016 12:09
- Written by Ing. Jiří Fiala
- Hits: 2068
Babiš kápnul božskou : Byl jsem prospěchář ... 
A proč ten minulý čas ?!! 
Už ze základní psychologické definice, podle které se osobnost člověka v průběhu života v zásadě nemění, jen se mohou akcentovat její různé složky pod vlivem změny okolností, jasně plyne, že minulý čas není rozhodně na místě. 
Kdo byl prospěchářem - a dosud žije - je prospěchářem samozřejmě i nadále, jen se přizpůsobil změněným okolnostem.
S prospěchářstvím je spojena celá řada dalších jevů a projevů - namátkou jmenujme : Vypočítavost, zbabělost, někdy (a dost často) i podlost, krátkodobnost a krátkozrakost, konzervování současného stavu nebo ještě jeho zhoršování ... A tak dále.
Společenský pokrok totiž přinášejí pouze střety starého s novým, nové pak především netradiční myšlenky a postoje - které pak, logicky, nesou svým nositelům celou řadu nepříjemností a ústrků.
Dočasně.
I když i ta dočasnost může - jak jsme se přesvědčili na příkladu sovětských osvoboditelů, kteří nás pro jistotu osvobodili hned dvakrát - být někdy zatraceně dlouhou, někdy i delší než běžný lidský život. 
Přesto : V zásadě můžeme rozdělit obyvatelstvo na dvě - značně nesouměrné - skupiny :
První, představující absolutní většinu, představuje občany ryze konformní, kteří svůj život prožijí (a chtějí prožít) více či méně pohodlně, nikoho neprovokují svými názory a postoji, všemu se snaží přizpůsobit, projít, přežít. Tato skupina má samozřejmě ještě mnoho podskupin, k těm nejhorším pak patří programoví fízlové, práskači a uvědomělí pronásledovatelé všeho odlišného.
Druhá pak, jsoucí početně v mizivé menšině, představuje lidi s vizí o tom, jak by to mělo vypadat lépe a přijatelněji. Jejich život je provázen různými stupni ústrků od nepopularity u ostatních, ústrků v zaměstnání i osobním životě až k otevřenému pronásledování včetně věznic a popravišť. 
Zní to neuvěřitelně, ale přesto - pro vývoj a pokrok lidstva má cenu pouze skupina druhá, ta mizivá menšina.
Ta drtivá většina jen udržuje lidstvo v chodu a se zpožděním jedné až dvou generací dodatečně využívá plody pokroku přinesené mizivou nekonformní menšinou o dvě generace dříve.
Pokrokovost a slušnost jednotlivých států se pak liší tím, koho mají právě ve vládě, resp. u faktických zdrojů moci.
Zda představitele konformní většiny, někdy ještě v té mnohem horší variantě bijců všeho pokrokového a každé sebemenší změny, anebo ony zástupce málopočetné menšiny, myslící a tvořící dopředu a jdoucí před stádem (i státem) tu s odstupem dvou tří koňských délek, tu deseti dvaceti.
A teď se - pravdivě - zamysleme : Proč bychom měli mít právě u nás u vlády nejen představitele té konformní většiny, ale ještě dokonce její nejhorší odrůdy, tedy vypočítavé fízly a potírače všeho pokrokového, každé změny. Jakékoliv.
Neboť pro ně je vždy k horšímu.
Přesto - i nadále - platí stará řecká věštba, kterou bohyně obdarovaly Hérakla :
Půjdeš-li první cestou, zůstane po tobě jen prázdný sud od vypitého vína.
Půjdeš-li druhou cestou, vykonáš veliké dílo.
Platílo tehdy, platí i dnes.
Jen se nutno zamyslet nad otázkou : Proč právě u nás by měl (spolu)vládnout ten nejhorší póvl, importovaný navíc z východní ciziny, kde se ho - mimochodem - strašně rádi zbavili ...
____________________
Prospechar Babis a KSC :
http://www.blesk.cz/clanek/
___________________
___________________
__________________