Dvojí Češi

Jako každá osoba má dvojí tvář - ony svářející se vlky - tak ji má i národ.

 

U českého národa je to zvláště viditelný markant. Jsou historicky dvojí Češi : Jedni nedorostlí slouhové a malí zlodějíčci, hrbící se před každou autoritou, často i jen zdánlivou, udávající se navzájem, závidící si i kytku na zahradě, bez vlastní hrdosti a ambicí. To jsou ti, co prohráli na Bílé hoře, co se nepostavili komunistům v únoru 48, co mlčeli k následným politickým procesům a perzekucím, nebo se na nich ještě i rádi - za mrzký peníz - podíleli.

A pak jsou ti druzí. Jsou k vidění velmi vzácně. Zato pouhé oka mžiknutí, zachycující tento stav, vydrželo celá desetiletí, ba staletí - jako naděje. Že je - a může být - i jiná tvář národa.

Neruda to napsal výstižně : Jen jednou šel tou zemí národ - lev, jen jednou tu zněl jeho řev. A přesto - podnes : Co kde dýše, choulí se v své skrýši -
a s chvěním cítí: Jsme zde ve lví říši !!!

A co se stalo jednou - může se - ač to tak nevypadá - zopakovat.

Ten národ - lev, který měl Neruda na mysli, byly husitské Čechy, před nimiž se chvěla celá Evropa, marně vysílající jednu křížovou výpravu za druhou, aby pokořily tento malý a zdánlivě snadno ujařmitelný národ. Nepodařilo se to, člověk, bojující s přesvědčením za právo a spravedlnost má totiž obrovskou, nezměřitelnou sílu.

Uplynulo celých 500 let, 500 let vyplněných převážně lokajskou poslušností a přihrbeným přikyvováním.

Až pak jednou ... znovu ... byť jen na týden...

Ano, před 78 lety tudy šel znovu národ - lev, přesvědčený, že může, ba musí uhájit svou vzácně nabytou svobodu - a že může - tak, jako tenkrát - porazit i mnohem silnějšího nepřítele. Řekněme rovnou - historického nepřítele. Celé kulturní dějiny se snažícího - tu více, tu méně důrazně - přisvojit si a včlenit do své říše ten malý, odbojný, slovanský národ, zbavit ho jeho jazyka a jako způsob přežití mu nabídnout maximálně cosi jako kulturní a jazykovou kuriozitu - něco na způsob Polabských Slovanů.

Jenže - se to nepovedlo, a to ani po 400 letech včlenění do habsburské říše, preferující jednoznačně německé obyvatelstvo Čech a Moravy a jeho jazyk.

U Čechů tyto snahy, předem přidělené druhořadé místo ve vlastní zemi, vyvolávaly jen pocity ponížení, vzdoru - na dlouhou dobu marného.

A hromadily vztek.

Ten pak došel svého vrcholu, když Češi - po 20-ti letech samostatnosti - se museli znovu obávat o její ztrátu, a tedy i toho, že zase budou občany druhé kategorie ve své vlasti - a to ještě netušili, co mělo přijít.

Poprvé v novodobé historii však dostali šanci hájit svou svobodu a samostatnost se zbraní v ruce, nutno dodat, že se zbraní moderní a technicky vyspělou, v dobře organizované a vyzbrojené armádě, která měla šanci nepříteli kvalifikovaně vzdorovat a rozhodně fungovala jako dostatečný odstrašující faktor.

S nadšením a obrovským odhodláním se proto generace našich dědů zbraní chopila, když provokace ozbrojených bojůvek německé menšiny v českém pohraničí nabyly masových rozměrů a přerostly v otevřený protistátní puč s cílem pohraničí odtrhnout a připojit k cizímu státu, kam nikdy nepatřilo - tedy k hitlerovské třetí říši.

Nebylo vinou našich dědů, že jim byla zbraň vyražena z ruky zradou našich spojenců, kteří si mnohdy dodnes jen ztěží dokáží najít Čechy na mapě, natož aby o nich něco bližšího věděli.

Ale i tak, přes tragickou bilanci, můžeme říci, že to nebylo zbytečné.

To gesto vydrželo jako vztyčený prst dodnes : Ano, umíme. Ano, chceme. Ano, můžeme se bránit a dokážeme zemi ubránit, když víme, že stojí za stát, který v ní je, bojovat a ten se k nám chová slušně a s úctou - jako ke svým občanům.

Před 78 lety byla vyhlášena mobilizace.

Její ozvěny je - zejména v českém pohraničí -  dodnes slyšet. A je to tak dobře ...

 Malý pěchotní srub, alias řopík (ze zkratky ŘOP - ředitelství opevňovacích prací). Nejčastější a nejtypičtější pevnůstka čs. pohraničního opevnění, dodnes v terénu běžně viditelná, zejména v pohraničí. Jsou jich stále stovky - nezničitelná památka na to, že jsme se chtěli bránit - a byli na obranu i slušně připraveni.

 Mobilisační vyhláška.

_________________

Psali jsme již kdysi ... neobyčejně úspěšný článek, převzatý mnohými médii...

Mobilizace, jakou svět nezažil :

http://k213.cz/JOOMLA/oldweb/start.php?act=read&art=1026

_________________

           

_________________

_________________