Plivnutí na Tobruk

Kdo viděl s velkou pompou připravovaný film Tobruk, musí být nejméně v rozpacích.

Film bez obsahu, bez příběhu, bez hrdinů. Zato zcela v intencích toho, co se smělo - až dávno po válce - o ní říkat. Typický produkt normalizací vychovaného režiséra, který si - dost možná - ani nedovede nic jiného představit - takže ani neví, jak neskutečně věci škodí.

Čs. vojáci jsou ve filmu představeni jako banda zjevně pochybných individuí, které vůbec netuší, proč se vlastně u Tobruku ocitly a které se - při prvním výbuchu granátu - dávají na bezhlavý útěk.

Do ubohosti celkové úrovně filmu totálně zapadají i zcela zkreslené reálie, tedy obraz života v armádě na počátku 40. let, o kterých nejen režisér, ale ani herci, neměli nejmenší páru a ani se ji nesnažili nikde získat.

Co si například myslet o latríně, vyzdobené nápisy "Retro" (výraz posledních 20-ti let, v r. 1941 by asi sotva kdo věděl, co to vůbec je nebo co je tím míněno), co si myslet o vojáku, který na vydaný rozkaz odpovídá "Provedu" - tedy výraz zavedený až komunisty do tzv. "lidové armády", v r. 1941 zcela nepřijatelný - a hlavně - nesrozumitelný - a další a další, včetně mluvy vojáků, patrně ve snaze zachytit drsnost vojáckého prostředí, ze které zbyla jen - jedna velká sprosťárna s výrazy, opět na počátku 40. let zcela neznámými nebo nepoužívanými.

Divím se docela, že třeba Svaz bojovníků za svobodu, či jak se ta organizace dnes jmenuje, důrazně proti tomuto filmu neprotestoval.

Protože když se podíváte - pokud ještě žijí, nebo na archivní záběry - tehdejších vojáků - to byli už od pohledu a poslechu - slušní, inteligentní lidé, výkvět národa, který odešel bojovat do emigrace, ač nemusel (mohl klidně dál zůstat v Protektorátu a dělat na Němce za zvýšené potravinové příděly, jako většina dělnictva), který proto dobře věděl, proč tam šel - a podle toho se choval a vypadal. To nadšení a mravní čistota jim přímo září z duší - a ty, skrze oči - z výrazů.

To, co natočil ten ubožák, co natočil Tobruk, je chátra uprostřed války. Beze smyslu, bez idee, bez cíle - snad vyjma jediného : Přežít za každou cenu.

A když už jsme u toho falšování historie i reálií - stálo by skutečně za ověření v archívech generálního štábu, kolik vojáků u Tobruku byli Slováci. Protože v tom filmu je to každý druhý, zatímco ve skutečnosti - můj kvalifikovaný odhad - bude tak asi 5 (z těch 779 zmíněných).

Závěrečné  - písemné - sdělení, jak si autor nesmírně váží hrdinství těch, kteří u Tobruku bojovali, vyznívá jako otevřený výsměch - poté, co je představil v tomto - ubohém, dehonestujícím a zjevně nepravdivém - světle.

V poslední době (posledních 5-ti, deseti let) bylo natočeno i několik filmů s válečnou tématikou samotnými Němci - o nich samých - a lze je dát autorovi jedině za příklad. Protože ty jsou reálné a pečlivě propracované, včetně většiny historických skutečností a pozadí. S hlubokými příběhy, které diváka zaujmou.

Zatímco Tobruk - je jeden velký paskvil - a evidentně vyhozené peníze četných sponzorů.

Pokud tento film má vůbec nějaký smysl, tak snad jedině ten, že si zcela neznalý divák - snad - sám vyhledá o Tobruku v historických pramenech, co ho zajímá - a dozví se to odjinud - poté, co se z filmu dozvěděl alespoň tu jedinou pravdu - že se u Tobruku bojovalo a že to byli i čs. vojáci, kdo tam stál na straně Spojenců.

Jinak - v souladu s názorem ČT 2 - lze konstatovat, že je to jen jedna velká, bezobsažná sprosťárna, kterou - pokud vůbec - tak lze odvysílat až po 22. hodině - aby to nikoho moc nepohoršovalo.

Ač autor tvrdí, jak si váží hrdinů od Tobruku, svým dílem prokázal pravý opak - a dá se říci, že sotva je kdo mohl urazit a zesměšnit víc než tímhle paskvilem.

_________________

_________________

Děkuji čtenáři Oldovi za zajímavý příspěvek.

 

_________________

_________________