Sochorová, Rudá - vzory "nestrannosti..."

  • Vytisknout

Kdo sám nerespektuje trestní řád, nemůže počítat s tím, že ten bude jednou vůči němu respektován...

Akorát se potom těžko vysvětluje, proč za skutky, které buďto vůbec nejsou trestnými činy, často ani přestupky, dostávám zrovna já a pořád dokola jenom já tresty - jak se sám vyjádřil ústavní soud - nemající obdoby a srovnání.

Jak jinak - od "nestranných a objektivních" soudců, že ???  

 

________________

 

bordel nabyl takových rozměrů, že se z excesu stal standard a Sochorová v tomto rozhodně nebude sama, už jenom na Krajském soudě v Praze, nemluvě o soudech ostatních.

 

Obžalovaný je pevně přesvědčen o tom, že za stavu, kdy je v trestním řízení prakticky od začátku všechno špatně (obviněnému nebylo nikdy řádně sděleno obvinění – což OČTŘ včas věděly a byly na to – samotným obviněným – mnohačetně a včas upozorňovány, následně proběhlo neplatné hlavní líčení, které – i podle samotné Sochorové – ani nemělo proběhnout, vzhledem k zásadním a nezhojitelným vadám přípravného řízení), důkazy se zásadně neprovádí nebo se s nimi ani fízl, ani soudce není schopen nijak vypořádat – a je jim to zjevně jedno, tedy dávají jasně najevo, že celé trestní řízení je zjevně účelové, předem objednané a také s předem daným výsledkem, coby pomstou za senátorskou kampaň vedenou obžalovaným za zásadní reformu justice, přičemž výsledek řízení je zcela nezávislý na důkazním řízení, důvodné podjatosti soudců i ostatních šašků z OČTŘ – tedy za takovéto situace může v řízení pokračovat jedině zločinec spoléhající na to, že – zatím – není postižitelný, nebo si to alespoň myslí, a to vzdor mnohačetným důkazům o porušení prakticky všech základních pravidel a předpisů trestního řízení od samého počátku až do současnosti. 

 

Jestliže soudci sami nepostupují podle trestního řádu, nemohou zajisté očekávat, že s nimi v blízkém budoucnu podle trestního řádu postupováno bude. Sami se stylizovali do role mafiánů masově zneužívajících svého postavení a svých pravomocí k pronásledování zjevně nevinných obětí, musí proto počítat s tím, že se s nimi jako s mafiány – a ne soudci – bude jednat.

 

Jak již uvedeno v záhlaví, navrhuji proto soudu vyššího stupně, aby všechny tři zmíněné výtečníky z dalšího řízení vyloučil, u Sochorové pak jsou jednoznačně dány důvody k zahájení kárného řízení s cílem zbavení funkce soudce, protože sama píše, že dobře ví, že v dosavadním řízení bylo všechno špatně, přesto v něm chtěla a chce pokračovat – a jde tak daleko, že nařízením odvolacího jednání legalizuje zjevně neplatné hlavní líčení a zejména na něm v nepřítomnosti obžalovaného vydaný rozsudek, ač musí dobře vědět, že trpí takovými procesními vadami, že jej nelze za platný prvostupňový rozsudek považovat, a tudíž nelze odvolací jednání vůbec nařídit.

 

 

 

                                                                                 II.

 

Současně vznáším NÁMITKU PODJATOSTI  soudců Vrchního soudu v Praze, který by měl ve věci podle věcné a místní příslušnosti rozhodovat, a to zejména z následujících důvodů :

 

Soudce Jan Sváček byl v minulosti účastníkem trestního řízení proti zde obžalovanému, kdy proti němu jednoznačně svědčil (viz spis OS P – 2 č.j. 3 T 125/2008), navíc křivě, což dokázaly později promítnuté videozáznamy.

 

Sváček, jako předseda Městského soudu, byl – a stále je – plně zodpovědný za nikdy neprovedenou revizi případu dětí obžalovaného podle platného a vykonatelného rozsudku ESLP č.j. 26 141/03 ze dne 18.7. 2006. Tuto revizi nikdy neučinil, dodnes neproběhla – v důsledku čehož vznikla celá série tzv. trestných činů a následných stíhání, jimiž se stěžovatel zcela právem domáhal právě a jedině této revize, na kterou má ze zákona nejen nárok, ale je to i jednoznačná povinnost daného krajského soudu a jeho předsedy, v tomto případě Jana Sváčka.

 

Stěžovatel podotýká, že již v r. 2008 byl celý Městský soud pro podjatost vůči stěžovateli vyloučen a že se na skutečnostech, odůvodňujících podjatost jeho soudců, k dnešnímu dni jen nemnoho změnilo (a to přirozenou obměnou soudců, z nichž někteří už na soudě nesoudí).

 

Soudce Jan Sváček je v současnosti – pokud je stěžovateli známo – vedoucím trestního úseku VS v Praze, ostatní trestní soudci jsou mu tedy podřízeni. Z toho jednoznačně plyne důvodná pochybnost o nestrannosti celého trestního úseku Vrchního soudu v Praze, nemluvě o skutečnosti, že Sváček není jediným soudcem, u kterého by stěžovatel mohl úspěšně námitku podjatosti uplatnit.

 

Dalším je bezesporu Pavel Zelenka, iniciativní obhájce psychopata Blázny v jeho kárném řízení (č.j. 16 Kss 2/2013) vedeného u NSS v Brně v červnu 2013. A právě toto řízení jednoznačně prokázalo, že hlavní obhájci této zrůdy se rekrutovali především z VS v Praze, jakožto sběrny starých, odpadlých struktur všeho druhu a hnusu, trpících nenávistí k současné společnosti jako takové.

 

Stejnou námitku lze vznést i vůči soudcům VS Bohumilu Kalátovi či Františku Romanovi, kteří udržovali u věci bývalou soudkyni Maříkovou ze senátu 9 To KS v Praze, ač museli dobře vědět, že si věc obžalovaného záměrně vybrala zcela mimo pořadí příchozích věcí, a to jen proto, aby mohla obžalovanému cíleně škodit, což také následně dělala. Výjimečnost rozsudku za pohrdání soudem (5 měsíců nepodmíněně) ostatně jednoznačně konstatoval i Ústavní soud ve svém usnesení č.j. I. ÚS 1486/15 s tím, že se jedná o trest zcela výjimečný a ojedinělý.

 

Výjimečné a ojedinělé tresty nejsou ukládány nestrannými soudy a soudci.

 

Na základě výše uvedeného konstatuji, že jsou jednoznačně dány důvody oprávněných pochybností o nestrannosti soudců Vrchního soudu v Praze, a proto navrhuji soudu Nejvyššímu, aby celý Vrchní soud v Praze a všechny jeho soudce z rozhodování o této konkrétní věci vyloučil a z důvodu vhodnosti věc předal k rozhodnutí o stížnosti vzhledem k podjatosti soudců senátu 10 To Krajského soudu v Praze Vrchnímu soudu v Olomouci.

 

 

 

                                                                                 III.

 

Závěrem konstatuji, že ať už bude ve věci rozhodnuto jakkoliv, první nestranný a erudovaný soudce se jednoznačně pozná podle toho, že rozsudek soudu 1. stupně v této konkrétní věci neprodleně zruší – a to i bez nařizování jednání – a to pro tak zásadní procesní vady, pro které nelze v řízení pokračovat (vyhlášení rozsudku bez přítomnosti obžalovaného), a to ani odvolacím soudem, neboť takto nejsou splněny podmínky pro nařízení odvolacího jednání (soud nemá co revidovat, neboť ve věci nebyl dosud vydán platný a procesně použitelný rozsudek soudem 1. stupně).

 

 

 

                                                                                                                                     Ing. Jiří Fiala

 

                                                                                                                          stěžovatel a obžalovaný

 

 

 

V Praze, dne 5. prosince 2016

 

________________

 

 _______________

 

_________________

 Dobrovolně nejen že nikdy neodejdou, ale ani jim není trapné popírat a zesměšňovat základní, byť ryze formální, procesní zásady trestního řízení...

Pakáž, jak má být...

Dokud je z těch soudů nevykopem, budou tam - a rádi - nejen strašit pořád a brát za to nehorázné peníze - ale ještě drze terorizovat nejširší občanskou společnost.  

 

________________

            

_______________

_______________