Den lidských práv : Moudrým jen stín, odvážným drát...

Není opravdu co slavit. Alespoň v ČR rozhodně ne.  

A úryvek textu z písně Marty Kubišové k druhé řadě dílů Zdivočelá země tu také není náhodou. Hodí se sem jako poklička na hrnec. Z které že to doby ty díly byly ??? Z 50. let ?!!! Hm,... Jak výmluvné...  

 Přesto, že je stav lidských práv v ČR takový, jaký je,  má ministerstvo zahraničí tu odvahu (nechceme říci přímo drzost, to by se přeci jen neslušelo), aby nevydalo vlastní prohlášení k této - vlastně velmi smutné -  příležitosti.

______________

Prohlášení MZV ČR k Mezinárodnímu dni lidských práv

http://www.mzv.cz/jnp/cz/udalosti_a_media/prohlaseni_a_stanoviska/x2016_12_09_prohlaseni_mzv_k_mezinarodnimu_dni.html

______________

Totéž ministerstvo, jehož - bohužel již bývalý - zaměstnanec, Tomáš Jadlovský, stále pobývá v nedobrovolném exilu v Arménii, kde se ocitnul poté, co ho ozbrojená banda, vyslaná matkou, oloupila o syna, odvlekla ho za matkou do Španělska a otec ho od té doby neviděl. A nejen syna : Neviděl ani svou rodnou vlast, která slepě kopíruje - na rozdíl od prozíravější Arménie - zatykač, vydaný Španělskem, prý za "únos" syna - jehož výchovu mu ani naše, ani španělská justice nedokázaly- v rozporu se všemi svými lidskoprávními závazky -  zajistit.

V ČR existují desítky, možná stovky lidsko-právních organizací - a ti, co je v nouzi vyzkoušeli, vám také mohou přesně a odborně říci, k čemu tak asi jsou...

Nebudeme na tomto místě a při této příležitosti sprostí - tak to raději nepojmenujeme... Stejně jako jejich - mírně řečeno - bezcenné - "aktivisty", kteří si z lidských práv udělali bezva job.

A bezva job samozřejmě nesnáší ani rozmíšky s mocnými, ani zveřejňování skutečného stavu věcí.

Proto jsem už tolikrát slyšel z úst těch, kteří - přes nejrůznější peripetie - doputovali až k nám :

Vy jste jediná organizace, která skutečně něco dělá a která se nebojí lidská práva hájit. A vaše stránky jsou jediné svobodné médium, které známe.

To sice potěší - chce se ale současně říci : Také to není zadarmo !!

Platíme za to tak vysokou cenu, jakou ostatní prostě nechtějí - a většinou ani neumí - zaplatit. Cenu počítanou v měsících nepodmíněně strávených za mřížemi postkomunistických věznic. Stav, plně srovnatelný s husákovským normalizačním Československem.

Ale zpátky k Tomášovi. Myslel jsem, že bych jeho nedobrovolný pobyt v Arménii ukončil tím, že bych ho sem - pod svou ochranou a senátorskou imunitou - přivezl - jenže to chtělo splnit jeden základní předpoklad : Vyhrát senátní volby. To se - aspoň zatím - nepodařilo. Tomášovi tak nemám jak pomoci.

Přesto věřím, že jednou - moci budu, a že to ani nebude dlouho trvat.

Protože tenhle neskutečný bordel tady nelze trpět věčně... A lidem to pomalu, leč jistě dochází...

 

_____________________

 

A teď už příspěvek samotného Tomáše, který nám - ke Dni lidských práv - poslal. Mimochodem, v současnosti s Tomášem byl natočen film, o kterém věříme, že ho brzy uvidíme - když ne v České televizi, tak zcela jistě na těchto stránkách...

____________________

 

Vážení páni ministři, vážená paní ministryně,

 

10. prosinec se celosvětově slaví jako Den lidských práv. Dojalo mne, že se k němu na svých webových stránkách hlásí i česká ministerstva a obzvláště mne potěšilo, že se na stránkách MZV objevuje formulace, že nezbytnou součástí důvěryhodné podpory lidských práv ve světě je i reflexe vlastního stavu ochrany lidských práv.

 

Rád bych skromně přispěl ke zlepšení stavu lidských práv v našem zemském ráji na pohled a zdvořile Vám navrhuji, abyste začali řešit systémovou diskriminaci mužů v přístupu ke spravedlnosti, zejména ke vlastním dětem. Diskriminovaní muži se podle oficiálních režimních statistik dají počítat na desítky procent, soudě z výsledků opatrovnických soudních řízení, které v našem lidskoprávním ráji končí z více než 90 % svěřením dítěte matce. Praktické důsledky diskriminace si možná pamatujete z naší předchozí korespondence, pokud ji na Vašem ministerstvu vůbec čtete.

 

Ministerstvu spravedlnosti pro zlepšení stavu lidských práv na základě vlastní zkušenosti doporučuji, aby přesvědčilo nezávislé soudkyně (nezávislé zejména na rozumu, zákonech a morálce), aby v pracovní době pracovaly, věnovaly se řízením a při nich četly nejen návrhy matek, ale i otců. Aktuálně čekám sedmým rokem na soudní rozhodnutí k synovi (OS pro Prahu 5, 50 Nc 749/2010 a 50 P 164/2014) a šestým rokem na rozvod (tamtéž 18 C 284/2011). Řízení jsou zablokována díky nezávislé soudkyni Haně Vrané, která kopíruje návrhy matek do svých usnesení, aniž by četla návrhy hnusných chlapů, a předala tak v případě mého syna příslušnost soudu, který o návrhu vůbec rozhodnout nemůže. Ke předání navíc došlo podvodem, ale nepodvádění soudců si můžeme nechat k dalšímu výročí Dne lidských práv.

 

Ministerstvo zahraničních věcí by mohlo zlepšit domácí stav lidských práv tím, že by se stejně věnovalo oběma pohlavím. Oceňuji nasazení, se kterým MZV pomáhá české matce v Norsku, aniž by znalo podrobnosti příběhu, dojemná byla i péče o ukrajinskou pilotku před ruským soudem, aniž by MZV vědělo, co spáchala či nikoliv a obzvláště vysoko MZV ocenilo svobodu českých žen, když ochotně souhlasilo zaplatit do Pákistánu výkupné v řádech desítek milionů. Navrhuji, aby se MZV stejně horlivě věnovalo i mužům, zcela konkrétně by pro začátek mohlo začít vymáhat unijní právo po španělské justiční mafii, což by navíc nic nestálo.

 

Ke zlepšení špatného stavu lidských práv v ČR by mohlo přispět i Ministerstvo práce a sociálních věcí ve své agendě sociálně-právní ochrany dětí. Zatímco okolní země již značně pokročily v rovnosti mužů a žen při výchově dětí, naše republika je stále zastydlá v komunistickém modelu vlastnictví dítěte matkou. Konkrétně bych popsal sociálně právní ochranu svého syna, předstíranou Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí. V situaci, která nastala výše popsaným nepořádkem v justici, tento úřad odmítl podat synovým jménem ústavní stížnost s odůvodněním, že si ji mám podat sám. Pakliže ochrana práv dětí spočívá v radě, aby si rodiče pomohli sami a hlavně nechtěli po kolizním opatrovníkovi žádnou práci, uniká mi smysl existence této ochrany. Ve věci ústavní stížnosti jsem se začátkem září obrátil na MPSV (viz Vaše č. j. MPSV-2016/192226 ze 7. 9. 2016), dodnes jsem přes urgence nedostal žádnou odpověď. Sympatickým začátkem zlepšování stavu lidských práv ze strany feministického ministerstva by bylo, kdyby začalo odpovídat na přípisy všech občanů nehledě na pohlaví.

 

Uvedené návrhy považujte za stížnost na nečinnost. Pokud byste chtěli více podnětů ke zlepšení stavu lidských práv ve smyslu prohlášení MZV na jeho stránkách, rád Vám poskytnu další. Kopii této výzvy poskytnu ke zveřejnění lidskoprávnímu serveru K 213.

 

S pozdravem

 

Tomáš Jadlovský

 

 

___________________

             

___________________

___________________