3.3. - Den K 213

Již před 13-ti roky vzniklo K 213. 

 

 A na aktuálnosti jeho cílů se od té doby skoro nic nezměnilo.

Snad jen to, že mnozí i z tzv. oficiální scény přišli na to, že zavírat otce za neplacení výživného je holý nesmysl, který dětem  - ale ani nikomu jinému - žádné peníze nepřinese, spíše naopak - vyčlení z normální společnosti nejprve jejich otce, a následně pak i je samotné.

Je stále ostudnou vizitkou celé společnosti, že tento paragraf - dnes pod č. 196 - zůstává i nadále v platnosti a součástí trestního zákoníku, čímž jej zcela vylučuje ze systému vyspělých demokratických zemí s humanistickou kulturní tradicí.

Je ještě smutnější vizitkou, jestliže výchova dětí je redukována a často i chápána jako pouhá vyživovací povinnost, tedy peníze posílané povětšinou matkám dětí bez jakékoliv kontroly nad jejich dalším osudem. Je to primitivismus v praxi, na který doplácí celé budoucí generace dnes nedospělých jedinců.

Peníze je totiž to poslední, co dítě ve skutečnosti potřebuje a penězi se nedá nahradit ani láska, ani životní vzor hodný následování, penězi se nedá ani uchlácholit špatné rodičovské svědomí těch, kteří ve výchově svých potomků selhali a selhávají.

Neboť výchova - to nejsou peníze, ale především láska a příklad. Pokud možno dobrý příklad, hodný následování.

Bez peněz to jde, bez lásky a příkladů nikoliv. To pak vyrůstají jen vykořenění, chamtiví a bezcitní jedinci, kteří zase - zpětně - nemohou žádné zdravé potomky vychovat.

A kruh se uzavírá.

Je potřebí ho rozetnout. A vyjít z něj ven.

 

 

_____________________

_____________________