Šafr : Buranokracie a poloprobuzení mainstreamového poloidiota
- Details
- Created: Sunday, 21 May 2017 08:57
- Written by Ing. Jiří Fiala
- Hits: 3271
Kdo si přečte následující článek redaktora Šafra, a zvláště pak jeho argumentaci ohledně Kájínkova případu, udělá si velmi názorný obrázek nevzdělaného poloidiota, kterému realita klouže mezi prsty, ač ji má všude kolem sebe, a to jenom proto, že ji doposud odmítal vidět.
Spolu s vyhulenou hlavou JXD tak máme poměrně reprezentativní vzorek současného mainstreamového novináře : Vyhulené, zdravé logiky zbavené, prodejné smažky, která za policejní toleranci vůči svým vlastním excesům je ochotna se propůjčit k diskreditaci lidí - zde z otcovských organizací - na které by jinak nikdy morálně nedosáhla - plus přitroublého Šafra, který si katastrofálního stavu justice, o němž dodneška odmítal cokoliv slyšet, začne všímat až tehdy, až mu začnou zavírat jeho známé. Najednou pak o něm - překvapivě - ví.
Ale všimněme si nejprve, co píše Šafr o kauze Kájínek :
"Pochybnosti o Kajínkově vině v kauze vraždy podnikatele Jandy a jeho strážce Pokoše opakovaně vedla několik právníků, a dokonce i dva ministry spravedlnosti k podání stížnosti v Kajínkův prospěch. Případem se zabývala celá série soudů včetně Nejvyššího soudu a Ústavního soudu a vždy rozhodly tak, že je doživotní rozsudek pro Kajínka oprávněný. Je jen těžko představitelné, že by všechny tyto soudy udělaly chybu v kauze, v níž není žádný veřejný tlak na Kajínkovo potrestání, nýbrž naopak existuje hnutí za jeho osvobození, v němž se navíc angažuje tolik žen, neboť propadly Kajínkovu mocnému sexappealu."
Na to snad musí mít ti mainstreamoví idioti speciální školení, kde jim to melou pořád dokola od rána do večera - protože totéž slyšíme od nich také pořád dokola : "Přece není možné, aby se všechny soudy mýlily..."
Možné to samozřejmě nejen je, ale je to dokonce ten nejběžnější případ, jaký u soudů potkáte. Opak je vzácností.
Kdo justici zná, dobře ví, že :
První dva stupně soudů jsou - o ničem. Vzájemně se znají, denně spolupracují, pokud chtějí někoho odsoudit, domluví se na tom předem, žádná kontrola přes ně neexistuje, nic se jim nikdy nestane, ani když to náhodou - někdy později - vyjde najevo. Pravomocný odsuzující rozsudek vůči "zájmové osobě" je tedy banalitou, vydanou během maximálně dvou měsíců.
No - a už máme jen "mimořádné opravné prostředky". Tedy dovolání a ústavní stížnost.
Oba instituty - alespoň dříve - a alespoň občas - zafungovaly. Sice vzácně, ale přece.
To skončilo.
Dalo by se říci - skončilo to - s buranizací obou dvou soudů (té si ostatně v závěru článku povšimne i Šafr). A ta nastala - se jmenováním především Zemanových soudců.
U Nejvyššího soudu to platí od doby, co odešla Brožová (a nastoupil Šámal).
Ten Nejvyšší soud zparalyzoval tak, že v současnosti už jen automaticky vydává zcela bezcenná - a všude stejná - stanoviska - že "dovolání neobsahuje uvedení rozporu s předchozí judikaturou Nejvyššího soudu" - a to i kdyby ho nakrásně a bohatě obsahovalo.
A - tím je vymalováno.
Nejvyšší soud tak ze systému - byť ryze formálního - vypadl zcela, protože tam už se dneska neposuzuje vůbec nic. Dovolání nikdo nečte a odpovídá se na ně tímto - namnoženým - blábolem. Takový soud - a nic - je samozřejmě totéž. Věrný obraz svého současného předsedy.
K věci samé se ostatně Nejvyšší soud obvykle nevyjadřoval nikdy, ani předtím, když už - zcela vzácně a výjimečně - dovolání vyhověl - obvykle si našel nějakou vcelku běžnou a bezcennou formální chybičku (kterých v každém rozsudku je nepočítaně) - a na ní rozsudek zrušil (ač se zrušení pro zásadní vady ve věci samé nabízelo přímo samo od sebe).
Sám měl v ustanoveních uvedeno, že věcí samou se již nezabývá. Takže - jaké mnohačetné posuzování ?? Kdo to z praxe zná, dobře ví, že - žádné není.
Ústavní soud, ten už předem deklaruje, že s věcí samou vůbec nemá co dělat, že ani nespadá do soustavy běžných soudů - a že "zkoumá", a to jen ve zcela výjimečných případech (o kterých samozřejmě rozhoduje sám), zda nedošlo k porušení ústavních práv (!!!).
Jinými slovy - a také jsem to v praxi také mnohačetně viděl : I když důkazní řízení je logický nesmysl a vina obžalovaného z něj vůbec nevyplývá, natož aby byla spolehlivě prokázána, Ústavní soud rozsudek potvrdí (a stížnost zamítne), neboť : "Obžalovaný měl přece svého obhájce, tím jeho ústavní práva na spravedlivý proces nebyla ani v nejmenším dotčena" - a jak se říká - nazdar bazar. I kdyby dostal 20 let za sebrání krabičky sirek v trafice. Protože to už je věc "právního názoru soudu" - a do toho se přece nikdy nikde nesmí zasahovat. I kdyby to byl nesmysl i pro malé dítě na první pohled.
Ohledně stížností (myšlena je samozřejmě stížnost pro porušení zákona), které podával ministr spravedlnosti, víme také své - stačí se podívat na podrobnosti - a - pokud vím - jejich věcným posouzením se - stejně jako u dovolání a ústavní stížnosti - nikdy nikdo nezabýval.
Jinými slovy : První dva soudy si na objednávku - kohosi - či i z vlastního vzteku - vydají zjevně křivé rozsudky (asi jako když se dva kámoši domluví v hospodě na třetího, že támhletomu rozbijí hubu, protože už mu moc narost´hřebínek a vůbec - nějak moc si troufá...) - a NIKDY NIKDO UŽ TO ve skutečnosti vůbec nezkoumá, natož aby to změnil.
To je samozřejmě i případ Kajínkův, ale i stovek a stovek dalších, o kterých se akorát nemluví.
A Šafr byl - až doposud - ten, kdo tenhle bordel masově podporoval, šířil a vydával za "objektivní spravedlnost" prý "právního státu".
Ke změně pohledu ho přiměla - až holá skutečnost, jako stovky dalších. Teprve, až to postihlo někoho z jeho okolí, tak mu najednou začíná docházet, co to je za svinstvo - ale pořád ještě ne natolik, aby si uvědomil, jak pokrytecké je tvrdit cosi o mnohastupňové soustavě a o tom, že není možné, aby všichni "udělali chybu".
Mimochodem, když to tak není zjevně možné - tak jak to, že jdou na mnoho let do vězení "zjevně nevinní", o kterých tento přihlouplý kašpar píše ??
Proč nepustí ta mnohastupňová soustava spravedlnosti, u které přece není možné, aby se mýlila, ty jeho - zjevně nevinné - koně, o kterých píše v článku - Kamila Jirounka nebo Jaroslava Veselého - když přece nic neudělali - a - minimálně - Šafrovi je to zcela jasné ??
Teprve na konci své úvahy se dostává - i Šafr - ke vzácně pravdivým závěrům a postřehům :
"Je to divná doba. Násilník jde z vězení ven a lidé, kteří vybudovali úspěšné podniky, jdou dovnitř.
Nabízí se jasné vysvětlení: zemi ovládla buranokracie. Podle toho vypadá hlava státu. A podle toho bohužel začínají také postupovat i soudy, protože antikorupční tažení je vymknuté z racionality podobně jako jakobínský režim během francouzské revoluce. A i soudce může dostat strach."
Ano, bezesporu, je to divná doba. Hodně divná. A výraz "buranokracie" je pro ni vcelku přesný. Je to ostatně vidět zdaleka nejen na justici. Ovšem ne že soudy podle doby začínají postupovat až teď, ty totiž nikdy takto postupovat nepřestaly - a to od časů tzv. sametového převratu.
Na Šafrovi je podivná nejen doba, ale hlavně to, že teď se diví stavu, který sám léta obhajoval a pomáhal vytvářet - a sprostě útočil na ty, kteří byli o dekádu před ním a včas na tento stav upozorňovali.
Jeho polovzdělanost je ostatně patrná i ze zde citovaného článku.
A tato "buranokracie" se také právě o Šafra a spol. opírala a opírá.
http://forum24.cz/vrazi-jdou-
____________________
____________________
___________________
___________________