SVOBODA NARAZILA NA NUTNOST OBĚTI

Katalánská samostatnost uvízla na mrtvém bodě: Nutnost oběti.

 

Ústřední vláda v Madridu dala na srozuměnou, že o nejbohatší provincii nehodlá jen tak přijít - a dostalo se jí plné podpory z ústředí EU, obávajícího se, že by po Katalánsku mohly následovat další nespokojené regiony - ať už ve Flandrech, severní Itálii či Skotsku - a že by se mapa Evropy mohla začít rychle měnit.     A změny by mohly rozkolísat ustálené struktury EU směrem, o kterém EU neví, jak by dopadnul, protože ho nemá pod kontrolou. A tak se mu raději vyhne.     A zůstane u toho, co pod kontrolou má - a to jsou stávající struktury včetně stávajících členských států.

     Katalánská vláda vyhlásila nezávislost, zapomněla přitom na dvě věci, které- třeba při srovnání se vznikem naší nezávislosti před 100 lety - zvláště výrazně vynikají: 1/ Mezinárodní uznání - a tomu předcházející 2/ dostatečná vlastní vojenská síla.

     Připomeňme, že T.G.Masaryk se na konci světové války těšil již široké podpoře a uznání představitelů dohodových mocností, stejně jako podpoře rozsáhlé zahraniční armády - čs. legií - které ho považovaly za svého přirozeného velitele.

     Mohl se při vyhlášení samostatnosti opřít jak o mezinárodní sympatie a respekt, tak; o nemalou vojenskou sílu.     Bez ní je ostatně každá proklamace nezávislosti jen prázdným gestem a plácnutím do vody.

     Katalánci, zdá se, přistupují k nezávislosti jen jako k jakési pentličce na praporu, kterou je sice hezké mít, ale bojovat o ni se jim vůbec nechce.

     Brání jim v tom dvojí:     Současné Španělsko je demokratickým státem, ve kterém se jim nežije zas tak špatně - to za prvé. A za druhé: Vysoká životní úroveň. To je vždy nejspolehlivější pojistkou, že lidé v případě vyostření konfliktu zůstanou raději doma, než by šli stavět barikády.     Protože - mají o co přijít.

     Zapomínají na skutečnost, že o "něco" mohou přijít i tehdy, když zůstanou doma. Protože spolu se záchranou pohodlí a majetku - přicházejí na druhé straně o čest a důstojnost, především tu národní, kterou se předtím zaštiťovali.    Podobnost s Husákovým Československem 70. a 80. let jistě čistě jen náhodná.

     Madridská vláda už oficiálně započala s demontáží kdysi těžce vydobyté autonomie. Je jenom na Kataláncích, jestli jí budou i nadále pouze mlčky přihlížet. Pak snadno přijdou i o to dědictví po svých otcích, které jim ti - za cenu nemalých obětí - vybojovali.

     Svoboda a nezávislost totiž vždy a všude měly jen jedinou cenu: Lidskou krev a lidské životy.

     Ten, kdo není nebo nebude ochoten tuto cenu zaplatit, nemůže dlouhodobě svobudu uhájit, natož ji vybojovat.

     To platilo a platí stejně v Katalánsku jako v celém zbytku světa.

 

 

autor je politický vězeň, t.č. vězněný v Ostrově n. Ohří

                           Ostrov, 2. listopadu 2017