Marie Terezie byla i českou královnou

 Dobrou královnou.  Proto se na ni vzpomíná i po 300 letech. 

 

 

 A v rámci těchto vzpomínek natočila ČT, spolu s rakouskou televizí, o ní dvoudílný životopisný pořad, zachycující především její mládí, dospívání a první roky vlády, zejména  pak války o dědictví rakouské. 

Málokdo už dnes ví, že v těchto válkách Marie Terezie nejen že ztratila Slezsko, ale že šlo tehdy o mnohem víc - a to především nám, Čechům. Protože účet za mocenské souboje evropských velmocí měli - možná překvapivě - zaplatit hlavně Češi, kteří se - do té doby - s vídeňskou vládou příliš neztotožňovali. Byli pod její správu jen útrpně přičleněni. 

Je bezesporu zajímavé pozorovat historický vývoj českých zemí pod rakouským, habsburským patronátem - od nepřátelské vlády v poražené zemi (po bitvě na Bílé hoře) až po tereziánské reformy a osvícenou vládu Josefa II., syna Marie Terezie, který v její světlé cestě pokračoval. A dotáhnul to od nenávisti poraženého národa až k lásce a obdivu vděčného lidu, kterému najednou přestalo vadit, že ani Marie Terezie, ani její syn, nejsou Češi, že nejsou z českého panovnického rodu, že je jim cizí čeština a že i náboženstvím patří k rodu, který způsobil drtivou a tragickou porážku jak protestantství v Čechách, tak i původní české kultury tehdy posledních dvou století, spjaté převážně s husitstvím.  

Ukazuje to velmi názorně, že lidé se dělí hlavně na špatné a dobré - a u těch dobrých je vcelku jedno, jaké jsou národnosti, jakého náboženství, jakého jazyka či politického přesvědčení, protože, konají-li dobro skutečně a opravdově s přáním prospět celku, a ne sobě, dostane se jim pak všeobecné lásky a úcty všech - opět bez rozdílu národnosti, jazyka, náboženství, atd. 

K tomu účtu, který nám měl být za válek o dědictví rakouské vystaven - nutno dodat, že pokud by tyto války dopadly jinak, a Marie Terezie by neudržela svou říši, odnesly by to především české země, ze kterých by mnoho nezbylo. Resp. asi vůbec nic. Čechy se totiž měly - a nebyly od toho daleko - rozdělit napůl, na severovýchodní a jihozápadní část, ta první by připadla Prusku, ta druhá Bavorsku, které vstoupilo do války proti Marii Terezii hned po Prusku - a jaký by byl asi osud malého národa, nově rozděleného mezi dvě německé mocnosti, v nichž by v každé tvořil pranepatrnou menšinu, netřeba si dělat žádné iluze. 

Už za 50 let by česky nikdo nemluvil - a žádné národní obrození, v Rakousku velkoryse tolerované, by se prostě nekonalo. 

Z Moravy (pochopitelně už bez Slezska) by zbyl pranepatrný ždibec, a ten by se přičlenil k Vídni, kam měl stejně přirozený spád. A - bylo by to. Konec zvonec, český národ by přestal existovat, české země by z mapy Evropy prostě zmizely. 

A chyběl k tomu tehdy jen kousíček. 

Ale - nechme historii - a pojďme k filmu. 

Podle mého soudu se neobyčejně vydařil - což zejména v době jiných - a velmi trapných - historických paskvilů (Tobruk, Masaryk) je opravdu co říci. A - chce se říci - konečně !! 

Konečně to jde. Snad i proto, že se ten film netočil jen v ČT, ale stejnou měrou se na něm podíleli i Rakušané ?! 

Nevím jak vy, ale já osobně mám na dobrost nebo nedobrost filmu jedno - účinné - kritérium : Že se od něj prostě nedá odejít. 

Ani pro sklenku vína (když tam tak nehorázně popíjejí - a samé dobroty k tomu !!) - ani pro kus salámu (když se tam tak nezřízeně a s chutí cpou na nejrůznějších hostinách), ale ani vyčůrat, když už to nemůžu vydržet... 

Protože pokud byste odešli, vrátili byste se do děje, kterému už byste nemuseli rozumět. Prostě - ten film má spád a nejsou v něm žádná hluchá místa.

První - a velmi efektivní - laické kritérium pro hodnocení filmu. A tady vyšlo naplno : Žádná hluchá místa, děj jako v nejnapínavějším dramatu. 

Marie Terezie - ale i ostatní postavy - krásně vykresleny, svižné a přitažlivé dialogy, pěkní herci (a herečky !!), dobře oblíknutí - iluze doby dokonalá (kostýmy, kulisy, druhoplánové záležitosti), k tomu nezkreslený historický rámec - prostě, krása se podívat. 

A divák se hlavně nenudí. Film ho vtáhne, stejně jako krásná, půvabná, rozhodná a samostatná Marie Terezie, která si dokáže prosadit svou nejen proti své rodině, ale často i proti celému dvoru, ba i celé Evropě. 

Mimochodem, velmi názorný a krásný příklad toho, jak silná osobnost dokáže pootočit dějinami - prostě ty se jí musí přizpůsobit. 

Je to krásný a povedený film - o krásné, vzdělané, moudré a přitažlivé královně. 

Též - české královně. Neboť - ač nečeška - osud českých zemí jí ležel obzvláště na srdci, byť možná i z jiných důvodů než jen zachování jejich celistvosti, natož národní svébytnosti. 

A vděčný lid jí to - stejně jako jejímu synovi, Josefovi II . - oplácí láskou a úctou. A to i po třech staletích. 

O kterém z našich prezidentů se bude dát říci - po 300 letech -  totéž ?!!

Mimochodem mě napadá : Proč se vlastně k Marii Terezii neupnuly feministky ? Lepší příklad úspěšné a pevné ženy za velmi nepřátelských okolností by sotva kde dnes našly. Ženy, která výrazně převyšovala většinu svých mužských současníků nejen půvabem, ale i důvtipem, vzdělaností, bystrostí, rozhodností - a - statečností ! 

Pro feministky nic ? Žádný následováníhodný vzor ? 

Vřele jim ho mohu doporučit. Protože kdyby kterákoliv z nich dokázala to, co Marie Terezie, nemusely by si uznání a rovnoprávnost trapně vynucovat - byly by dávnou respektovanou samozřejmostí. 

_______________

_______________

 

http://www.ceskatelevize.cz/porady/11258030360-marie-terezie/

________________

________________