EU : Přesvědčování by nebylo třeba, kdyby to většina cítila sama

Details

Created: Sunday, 11 February 2018 21:40

Written by Ing. Jiří Fiala

Hits: 2333

A přesvědčování - o čem ? O výhodnosti členství v EU, samozřejmě. 

Kdo viděl pořad 168 hodin, jehož celá úvodní reportáž se zaměřuje na polemiku s argumenty SPD Tomia Okamury, jež se otevřeně snaží o vystoupení naší země z EU, ten snadno pochopil, nakolik vážný tento problém v současnosti v ČR je. 

A kolik lidí o výhodnosti tohoto členství asi není vůbec přesvědčeno, jestliže tato otázka vyhrává volby, případně umožňuje takový fantastický nárůst volebních preferencí, jaký právě SPD zaznamenala. 

Pokud si ještě vzpomenu na situaci těsně po sametu, kdy se nám členství v EU zdálo téměř nedostižným cílem a snem (vzpomeňme na ty plakáty se žebříky, po kterých tam musíme - hodně vysoko - vylézt), tak se dnešní realitě prakticky nechce věřit - anebo se člověk nutně musí ptát po příčinách. 

Vystoupit s takovýmto programem ještě počátkem tisíciletí, kdy jsme v EU nebyli, by se takřka rovnalo vyobcování z národa či vlastizradě a nikoho, kromě komunistických voličů (a ti se - správně - považovali za vlastizrádce vždy), by nic podobného nenapadlo. 

Dnes, po 14-ti letech členství - to vypadá, že nemalá část obyvatelstva má EU plné zuby, aniž by nějak dokázala přesně říci, proč - a odvolává se na neurčitý "diktát z Bruselu". 

Já to osobně cítím jinak. 

Není to diktát z Bruselu, ale je to - a to nepopíratelně - obrovské zklamání a rozčarování. A za to už nese EU nemalou odpovědnost. 

Řekl bych, že slušní lidé si od členství v EU slibovali ani možná ne tolik ekonomickou prosperitu (ta tu do značné míry byla i předtím), ale především - pořádek a řád. Tedy že státní orgány budou vzorem (a to ne diletantismu, ale odbornosti) a že zavládne - minimálně - vláda práva. Že se opraví silnice a vybudují nové, hlavně dálnice. Stejně jako moderní železniční koridory, spojující nás rychle s ostatní Evropou.  Že země rychle dosáhne modernizace ve všech podstatných oblastech. 

Nic z toho se - bohužel - nestalo. A to především proto, že EU nijak nedbala na to, s kým tu jedná a zda je to spravedlivé vůči ostatním. 

Namísto aby podpořila ty nepočetné demokratické skupiny, které tu na scéně byly (a většinou už zmizely), a to zejména ekonomicky, například výhradní možností příjmu a rozdělování evropských dotací, zaměřila se - ať už vědomky či nevědomky - na podporu starých struktur, které tu převážně ovládaly státní aparát. 

Ty dokázaly jediné : Evropské dotace masově rozkrást - tak, aby z nich nikdo jiný, než ony samy, nic neměl. 

Na prostě lidi se většinou nedostalo nic, nijak svoje členství v EU nepocítili. Snad s výjimkou těch, kteří odešli do jiných členských států pracovat, nebo i žít - protože ti to měli usnadněno. 

Ovšem ti, co zůstali doma, ostrouhali úplně . 

Evropské dotace nenávratně zmizely v útrobách nenasytných mafiánských struktur - a EU to bylo jedno, řešit to začala až po Čapím hnízdě - a jenom proto, že jim někdo podal udání. 

Právní stát nenastal, naopak - masivní investice, které správně měly jít na podporu právního státu, nenávratně zmizely v kapsách mafiánských estébáckých struktur, ovládajících justici a vězeňství.  Ty z nich naopak ještě podstatně zesílily, aniž se na dřívějším stavu cokoliv změnilo. ČR má nejzaostalejší a nejvykřičenější justici a vězeňství v Evropě dál - a EU je to jedno.  

Může se potom někdo divit té absolutní nedůvěře prostého občana vůči EU, zvláště když vidí její představitele (třeba opilce Jeana - Claude Junkera, nebo Martina Schulze či italskou komunistku Mogherinovou) - a co pro něho, jakožto občana, udělali ? 

Evropské dotace tak z nemalé části zavinily, že staré, převlečené struktury, ještě posílily - a ty demokratické skupiny, které EU měla podpořit především, nedostaly nic, takže se buďto rozpadly, nebo přežívají z almužen - a státním postkomunistickým strukturám jsou samozřejmě k smíchu. 

Osobně si nemyslím, že bychom měli z EU vystoupit, protože to samo o sobě nic neřeší - ale na druhé straně bychom ani neměli mlčky trpět tento stav spolu s tím, kdo za nás v EU mluví a jedná a o čem. 

Domnívám se, že představitelé ČR by měli EU rázně sdělit, že pokud jde o vybudování právního státu, tato organizace selhala na celé čáře, a to především naprostým nezájmem o stav justice v ČR, případně naivitou hodnou malých dětí, kdy se oficiálními strukturami nechala opít rohlíkem, což je její vina. EU má mít takové představitele, aby se rohlíkem opít nenechali. 

Současně - a to může ČR udělat hned a bez okolků - by se měla rázně postavit na stranu Polska, sankcionovaného za jeho justiční reformu, a jakékoliv sankce vůči němu okamžitě vetovat či blokovat, jak jen to bude možné.

S tím, že v Polsku probíhající reforma justice je i pro ostatní postkomunistické země důležitou inspirací a vzorem - a jedinou cestou k vybudování právního státu, jenž tu dávno měl být, není - a jeho existence se spíše oddaluje, nežli přibližuje, a to zejména s nastupující mladou generací z estébáckých rodin soudců či bývalých komunistických soudců a prokurátorů, jež do justice prakticky výhradně přichází. 

Vybudování právního státu by rychle zaznamenal každý z občanů sám, snadno a nepřehlédnutelně - tím, že by se snadno domohl práva, toto by bylo předvídatelné a dostupně vykonatelné. Včetně rozsudků proti státu za justiční omyly, přehmaty, a v současnosti - hlavně - nikdy nepotrestané naschvály. 

Takový pocit by rychle vedl ke všeobecnému uspokojení a uklidnění, pokud by veřejnost viděla, že právo platí stejně pro všechny, a ne že vlastně neplatí pro nikoho a rozhodují jen konexe a známosti. A peníze, samozřejmě. Ty až v první řadě... Jak jinak. 

Pak by nebylo možné, aby se o výstupu z EU vážně hovořilo v parlamentu či na vládní úrovni, protože by takové úvahy neměly sebemenší oporu ve společnosti. Bohužel - mají, a ne zrovna malou. 

Kdo z toho má radost především, netřeba pochybovat. 

Že se Putin zeširoka směje a posílá gratulace svému staronovému nohsledovi na Pražském hradě, kterého si notabene - převažující (byť jen mírně) část populace ještě dobrovolně zvolila, o tom netřeba pochybovat. 

Stejně jako o tom, kam bude tato země směřovat, jestliže z EU skutečně vystoupíme. 

____________________

____________________