Film k 9. narozeninám (Una película cómo un regalo a 9. cumpleaňos)
- Details
- Created: Friday, 30 March 2018 09:12
- Written by Ing. Jiří Fiala
- Hits: 2381
svého syna posílá do Španělska pan Jadlovský.
Otec, uvězněný mezinárodním zatykačem, vydaným Španělskem, v Arménii, která ho široko daleko jako jediná odmítá uznat a vykonat.
Z jeho popudu a za přispění lidí, kteří pomohli filmu vzniknout, tento mohl spatřit světlo světa. A dnes ho pan Jadlovský posílá synovi - i s předmluvou - jako dárek k synovým 9. narozeninám.
_________________
_________________
Milí čtenáři a nově i diváci,
zvu Vás ke sledování filmu Čekání na spravedlnost.
Stručně k jeho vzniku.
Poté, co mi česká a španělská justiční mafie za mnohonásobného porušení zákonů a unijního práva ukradly syna, se všechny české a unijní instituce začaly tvářit, že žádný problém neexistuje a vlastně neexistujeme ani já a můj syn. Syn jako kdyby se do země propadl. Žádný soud, ani ten nepříslušný španělský, nerozhoduje a neodpovídá. Přestože unijní právo ukládá režimním institucím sdělovat si informace o dětech s jiným občanstvím a o soudních řízeních k nim, za dva a půl roku od synova únosu matkou z října 2015 se k plnění povinností nedostaly. Ani Mirkovi prarodiče nemohou nic zjistit, ani se svým vnukem mluvit. Řízení běží bez rozhodnutí od roku 2010, takže proč a kam spěchat, určitě je to v zájmu dítěte.
Když občanské sdružení Striedavá starostlivosť o deti přišlo s nápadem začít točit filmy o příbězích bezpráví a získalo pro to několik odborníků, rád jsem se přihlásil se svou zkušeností.
Natočit film je jediný způsob, jak v dnešní Evropské unii poslat vzkaz svému unesenému dítěti.
První poděkování patří režisérovi Jánovi Mančuškovi, který své celoživotní filmařské zkušenosti začal věnovat problematice rodičovské nerovnosti.
Najednou ale jeho dílo o diskriminaci mužů na obrazovku nemůže.
Česká televize, a nejen ona, měla o náš případ velký zájem, když jsme se synem roku 2014 odjeli do Arménie – po čtyřech letech nečinnosti českých soudů, nezákonného chování španělských soudů a letitém nezájmu všech institucí porušování práva jakkoliv řešit.
Tehdy jsme se dostali dokonce do hlavních zpráv – viz odkazy na reportáže na Youtube kanálu.
Myslel jsem si, že vývoj případu mého syna je stále zpravodajsky zajímavý, ale najednou se pokračování nikomu nehodí, ani České televizi.
Z komunikace s ní lze vyčíst celý vějíř argumentů – film je jednostranný a nevyvážený, film popisuje život s otcem příliš idylicky, matka dítěte si nepřeje nic zveřejnit, film sponzorovala organizace za střídavou péči, není jasné, jestli otec dítěti vůbec chybí.
Neznám způsob, jak natočit vyvážený film o dvoustranném sporu, když druhá strana zarytě mlčí nebo režisérovi zakazuje cokoliv říct. Moc rád by poskytl prostor ve filmu i pro idylický život syna s matkou, ale nikdo ho popsat nechtěl.
Když Česká televize vysílala zpravodajské reportáže ve snaze rychle nás najít, kupodivu se její právní oddělení netrápilo otázkami, jestli s tím souhlasím a nikdo v reportážích příliš vyváženě nepřemýšlel o porušování zákonů a mezinárodních úmluv. Dnes už televize ztracené dítě hledat nechce, vždyť chybí jen otci a jeho rodině.
Buďme rádi, že žijeme v době internetu a stránky otcovských organizací fungují jako novodobý samizdat. Jim rovněž patří moje poděkování. A v neposlední řadě děkuji všem, kteří ve filmu vystoupili - nikoliv z úřední povinnosti - a řekli svůj postoj. Dodávám, že spousta úředníků a soudců před nepříjemnou pravdou utekla do frází o soukromí dítěte.
S režisérem jsme natočili několik hodin materiálu a nakonec jsme se rozhodli pro hodinový dokument, proto ve filmu neuvidíte ředitele Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí Zdeňka Kapitána, jak se nechal zapírat, soudce Nejvyššího soudu, kteří se vyjádřit odmítli s tím, že svá rozhodnutí zásadně nekomentují, ani evropskou komisařku pro spravedlnost a rovnost pohlaví Věru Jourovou, která se zbavila své povinnosti dvěma řádky.
Koho zajímají podrobnosti, najde je právě na archivních stránkách otcovských organizací a kdo by chtěl vědět ještě více, najde mne skrze šéfredaktora.
Před promítáním filmu se sluší popřát příjemnou podívanou, ale tentokrát mi to nejde přes jazyk. Přejte proto spolu se mnou tomu nejdůležitějšímu divákovi, aby se film k němu dostal co nejdříve a pomohl mu pochopit současnou situaci.
Rád si přečtu Vaše názory na film přímo zde.
Tomáš Jadlovský
Můj milý Mirečku, všechno nejlepší k Tvým devátým narozeninám.
Tvůj táta
________________
________________
https://www.youtube.com/watch?
_______________
_______________