Ptejte se dětí... ?!
- Details
- Created: Tuesday, 17 April 2018 09:42
- Written by Ing. Jiří Fiala
- Hits: 2669
Jak kdy - a jak na co.
Ústavní soud rozhodl pozastavit vykonatelnost rozsudku a vrátit věc Krajskému soudu v Praze - věc určení školy pro nezletilou dceru. S odůvodněním, že se jí nikdo na její názor neptal.
PTEJTE SE DĚTÍ - vzkazuje Ústavní soud - a my se nad tímto vzkazem zamysleme.
Ano - ptejte se, ale rozhodujte samostatně, maximálně s přihlédnutím k tomuto názoru - ale i po zohlednění všech ostatních skutečností. Jinak totiž nerozhoduje soud, ale nezletilé dítě - a soud veřejně deklaruje, že se sám deklasoval na jeho úroveň. Tedy, připomeňme, na úroveň nesvéprávné osoby, za kterou ve všech podstatných záležitostech má a musí rozhodovat někdo jiný.
Pokud jde o školu - ano, zeptejme se dítěte.
Jenže - obvykle se ptáme před tím, než dítě školu nastoupí - a to - rovněž obvykle - vůbec netuší, co ta škola bude v praxi obnášet.
Dokáži si představit, že se dítě má a může vyjádřit třeba k zaměření školy - že třeba rádo kreslí, tak asi nepůjde na techniku, když je slabé v přírodních vědách.
Ale jinak ? Ostatní okolnosti by měl posoudit někdo podstatně zodpovědnější - třeba dojíždění, placení školného (dítě ho platit určitě nebude), nakonec i zaměření školy (například jestli má vůbec její program uplatnění v praxi, v daném kraji, apod.) - a to všechno jsou věci, které dítě obvykle neumí a nemůže posuzovat.
Proto u nás rozhodují soudy, a ne nějaké dětské rady - jak by se jinak mohlo brzy stát.
A dětské rady by se mohly usnést, že lepší než ve škole - je v cukrárně, a proto se do školy přestane chodit úplně - a rodiče jen budou povinni proplácet útratu v cukrárně (později v hospodě).
Zeptejme se přece na názor dítěte - Ústavní soud nám radí !!
A neradí nám náhodou jenom proto, že se - zoufale - snaží nahradit vlastní - zcela chybějící - odborné vzdělání v tomto směru, a to zdaleka nejen u soudců ústavních, ale i všech ostatních ??!
A přenést tak zodpovědnost na malé dítě ?? Přece to chtělo, že ?!!
Pokud jde o ptaní - ano, je třeba znát názor dítěte - ale také je třeba ho umět kvalifikovaně posoudit, zda je či není v jeho skutečném zájmu.
Existuje přec ale jedno tabu, na které se zodpovědný vychovatel (natož soud) nikdy nemá a nesmí ptát - přesto, a právě tehdy, když si soudy nevědí vůbec rady - a naprosto postrádají odborné vzdělání v tomto směru - se na to ptají - a následnou odpovědí se zašťiťují - nejčastěji : Ke komu chceš radši - resp. koho máš radši : Mámu, nebo tátu ??
K tomu nutno uvést, že zdravé a zdravě vychované dítě si stejně s odpovědí neví rady a otázka ho uvede jen do nemalých rozpaků - protože má rádo samozřejmě oba dva - a pokud ne, už je nutno se zamýšlet nad narušením jeho zdravé výchovy, za předpokladu, že oba rodiče jsou jinak normální lidé (nefetují, neopíjí se, nemlátí dítě, nespí pod mostem, naopak se o ně starají a chtějí starat).
Ale hlavně : Takovou otázku má smysl pokládat jedině tehdy, žije-li dosud dítě s oběma rodiči současně.
Žije-li již delší dobu jenom s jedním z nich, je odpověď obvykle jasná - a předem daná - a taková otázka je jen potutelným a zákeřným zločinem proti rodiči, jenž dítě v péči nemá.
A ze strany soudu se pak jedná nutně o podlý a ubohý alibismus, kryjící jenom jeho totální, fatální neodbornost - a v podstatě zoufalost případ řešit.
_______________________
_______________________