Poškození v H-Systemu se obrátí na ÚS

Details: Created: Saturday, 28 July 2018 18:00; Written by Ing. Jiří Fiala; Hits: 4281

s ústavní stížností. Možná by nebylo od věci vědět, co je tam tak asi čeká...

Právě v těchto dnech mi bylo - se značným zpožděním, zaviněným právním zastoupením - doručeno usnesení Ústavního soudu, odmítající mou ústavní stížnost ve věci posledního uvěznění, za tzv. maření úředního rozhodnutí, kdy jsem odmítnul nastoupit trest podle zjevně neplatného příkazu k nástupu trestu, vystaveného vyšší soudní úřednicí.

I když jsem dávno nečekal žádné zázraky, ubohost tohoto vyřízení, a konečně i formulace textu mě natolik vyděsily, že si myslím, že je dobře se o tento zážitek podělit s veřejností - aby si udělala reálnou představu, kdo dnes sedí na Ústavním soudě a kam až mohla - ve světě obvykle značně důstojná - instituce zdegenerovat.

A to právě a hlavně v důsledku nových soudců, najmenovaných současným hradním ožralou.

Soudce, pod tímto ubohým blábolem podepsaný - Sládeček - se ani netají tím, že všechno opsal od soudu 1.stupně (!!!), který prý - respektuje !! Chápete to ?? On, který je v justiční soustavě nejvýše, a to právě proto, aby dával závazné výklady práva, se ztotožňuje a respektuje - mimochodem zcela nezkušeného, začínajícího a zjevně polovzdělaného soudce 1. stupně, tedy estébáckého synka Rajma, najmenovaného bez konkurzu komunistickou kádrovou rezervou Švehlovou.

Ubohost právní úvahy k věci samé je až v předposledním odstavci a svědčí o právní erudici školáka z páté obecné.

A vrcholem všeho je pak konstatování, že napříště už žádné originály ničeho netřeba - stačí prý neověřené kopie. Ke sdělení obsahu přece posloužily.

Za výsměch poslání Ústavního soudu pak lze bezesporu označit úvahu o tom, že i kdyby k porušení práva stěžovatel došlo, tak prý není natolik intenzivní, aby se kvůli tomu rušily platné rozsudky (a stěžovatel si zase začal drze vyskakovat na justici, že chce za tu zvůli odškodné).

Považoval jsem proto za nutné sdělit Sládečkovi (ale i Jirsovi a starému bolševikovi Musilovi), co si o jejich erudici, jež je spolehlivě vrací do prvního semestru na práva, myslím a co by tak asi jedině mohli dělat ve skutečném právním státě.

________________

_______________

Dopis soudcům Sládečkovi, Jirsovi a bolševikovi Musilovi.

Ústavní soud – JUDr. Vladimír Sládeček

+ JUDr. Jaromír Jirsa a JUDr. Jan Musil

Výše uvedení soudci ÚS,

Přečetl jsem si vaše usnesení ve věci č.j. IV. ÚS 2402/17 ze dne 24. října, které mi – bohužel vinou ex offo právníka – bylo doručeno až tento týden a považuji za nutné sdělit jak vám, tak především veřejnosti, že něco tak ubohého jsem ještě nečetl, a to ani v usneseních soudů 1. stupně – a jestliže podobný výtvor může opustit Ústavní soud, svědčí to především o tom, co jste – jako soudci – zač a jaká je úroveň vašeho – zjevně bezcenného – vzdělání, přirozeného smyslu pro spravedlnost, ale i jaké jsou vaše běžné úřednické znalosti a dovednosti, které se ještě donedávna považovaly za samozřejmé – a dnes jsou pro vás zjevně nedostižným umem.

Toto ubohoučké, kratičké usnesení je přehlídkou těch nejubožejších lidských a profesních vlastností, které jako soudci můžete předvést a které by vám v právním státě spolehlivě zabránily nejen soudit na Ústavním soudě, ale i soudit vůbec – totiž podlízavé účelovosti, zbabělosti, profesní ubohosti a lidské malosti.

Předně je třeba vědět, že jste své zdůvodnění v podstatě opsali od soudu 1. stupně, tedy od začínajícího, nezkušeného, charakterově a mravně zvráceného, organizačně naprosto neschopného (viz stav soudu v Nymburce) soudce Rajma, který byl do této funkce protekčně dosazen bez konkurzu svou známou, bývalou předsedkyní KS v Praze Ivanou Švehlovou. Už tím velmi výmluvně říkáte sami o sobě, co jste zač a kam skutečně patříte.

Tvrdit v usnesení Ústavního soudu, že postačí předání neověřené kopie jako úředního dokladu, je výsměch všem úředním činnostem i úřednickému stavu jako takovému a jenom toto tvrzení samo o sobě je naprosto dostatečným důvodem k tomu, abyste v roli soudců skončili z hodiny na hodinu.

Jestliže tak zásadní úkony jako je zahájení trestního stíhání je možno činit neověřenými kopiemi (což mimochodem – kupodivu – ostře odsoudil i odvolací soud, který konstatoval, že se jedná o „neodčinitelnou vadu řízení“ – a se kterým jste se tak dostali do otevřeného rozporu) – pak asi nepotřebujeme žádné originály nikdy a nikde, žádné ověřování čehokoliv – pak nechápu, proč soudy vystavují ověřené kopie rozsudků za poplatky, k čemu je ověřování rodných listů, oddacích či úmrtních listů, vůbec všech úředních písemností – když pak máme Ústavní soud, na něm tři evidentně hloupé a nevzdělané kariéristy, kteří klidně prohlásí, že to všechno je k ničemu, protože se jim to zrovna nehodí do krámu.

To je popření smyslu jakékoliv úřední činnosti a de facto popření smyslu existence úřadů jako takových – protože na všechno už stačí jen neověřený, nepodepsaný a nepotvrzený list papíru, do budoucna možná už jen zcela anonymní telefonát nebo mail, že ?

Vaši zbabělost a účelovost pak výmluvně ilustruje poslední odstavec na straně 2, kde se – volně řečeno – říká, že k porušení práv stěžovatele asi sice došlo (neznámo kde, protože až doposud bylo všechno - dle vašeho vyjádření - naprosto v pořádku), ale že údajně není tak intenzivní, aby to vedlo až ke zrušení napadených rozsudků – přičemž o intenzitě porušení práv samozřejmě rozhodujete vy.

Jestliže pro vás není dostatečně intenzivním porušením práv stěžovatele půlroční bezdůvodné věznění – evidentně za právní názor, podložený zákonem – pak bude na místě vám tento názor připomenout, až právě vy půjdete – věřme, že na mnohem déle – do věznic a pracovních táborů odčinit alespoň část svých zločinů – a jistě budete chápat, že se vám v podstatě nic tak strašného neděje, navíc ve vašich případech rozhodně ne bezdůvodně.

Samozřejmě, že zrušení napadených rozsudků by bylo závažným zásahem do předchozího řízení, ovšem PROTO SE PODÁVÁ ÚSTAVNÍ STÍŽNOST – a jestliže otevřeně sdělujete, že se to bojíte udělat, tak jste zbabělci par excellance a nikdy jste neměli dělat ani soudce, natož na Ústavním soudě.

Sedět za právní názor půl roku ve věznici je – podle vás – asi příjemnou dovolenou a nic a nikoho to nenarušuje, že ?

Dostanete příležitost to potvrdit vlastní zkušeností.

„Ústavní soud respektuje závěr OS v Nymburce“ (str. 3 – 1. věta)– opět vizitka vaší způsobilosti dělat ústavní soudce, kteří rozhodně nejsou od toho, aby „respektovali“ zjevně zcestné závěry, navíc soudu 1. stupně – ale aby je – v duchu svého nejvlastnějšího poslání – podrobili pečlivému zkoumání, zvláště ve světle vznesených protiargumentů.

Ústavní soud, který „respektuje“ závěry soudu 1. stupně – je k smíchu i k pláči zároveň – a je opět vizitkou vaší neuvěřitelné ubohosti a malosti, že to ještě otevřeně napíšete.

Celou podstatu ústavní stížnosti – tedy neplatnost příkazu k nástupu trestu vystaveného vyšším soudním úředníkem – jste nakonec shrnuli do jediného odstavce na straně 3 (3. od konce), kde v podstatě říkáte, že pozdější zákon speciální ruší dřívější zákon obecný.

Jenže – a to je podstata věci – ŽÁDNÝ POZDĚJŠÍ ZÁKON o vyšších soudních úřednících VÝSLOVNĚ NESTANOVÍ, ŽE MOHOU VYSTAVOVAT PŘÍKAZY K NÁSTUPU TRESTU, což je jediná možnost, která by v tomto ohledu připadala do úvahy.

Věta, že „nelze mít žádné pochybnosti o tom, že výzva k nástupu trestu patří mezi jednoduché úkony“ je jednak vaším ničím nepodloženým soukromým názorem a hodnocením, jež nemají v úředním dokumentu, natož Ústavního soudu, co dělat, jednak – a to hlavně a samozřejmě - holým nesmyslem, snadno vyvratitelným samotnou soudní praxí, jestliže dvě ze čtyř výzev, které jsem kdy v minulosti dostal, byly zjevně neplatné nebo chybně vystavené, což nakonec nerozporovaly ani soudy, které je vydaly – a v tichosti je zrušily nebo se jimi samy neřídily.

V tomto ohledu jakékoliv vaše vysvětlení či „vypořádání“ se s argumentem zcela chybí, – protože ani není možné - a ne že se s nimi vypořádaly soudy před vámi. Ani ty k tomu neřekly ani slovo, ač je to podstata věci. To prostě nelze popřít.

ZÁVĚREM konstatuji, že podle obsahu vašeho výše uvedeného usnesení konstatuji, že jste hloupí, nevzdělaní, mravně a morálně ubozí, ale o to chamtivější a hrabivější Spratci, přičemž chamtivost s hrabivostí byly vaší jedinou motivací, proč jste dnes na Ústavním soudě.

Jste tak současně výmluvným obrazem toho, kdo vás tam najmenoval – a o jehož základní právní intuici a erudici, stejně jako nejzákladnější morálce, smyslu pro spravedlnost a zejména mravní čistotě, lze velmi úspěšně a kdykoliv pochybovat.

Opět soudě podle sděleného obsahu usnesení, jste po profesní stránce naprostí diletanté a nevzdělaní chudáci, opisující od začínajícího soudce, a po stránce mravní - zavrženíhodný lidský odpad.

Podle toho s vámi bude také v brzké budoucnosti jednáno a nakládáno.

Ing. Jiří Fiala

________________

Bezesporu velmi zajímavé je, jakého stupně kolektivní hlouposti mohla dosáhnout i tzv. " relativně odborná veřejnost", když např. novináři hodnotili první období vlády ožraly a rusofila na Hradě. Shodovali se - kupodivu - na tom, že k jeho údajným úspěchům patří "rekonstrukce a doplnění Ústavního soudu".

Zapomněli k tomu dodat jedno důležité slovíčko na závěr.

Ano, Zeman skutečně zrekonstruoval a doplnil Ústavní soud :

DEBILY.

__________________