Čekal jsem moudrého člověka...

  • Vytisknout

Ze svědka a poškozeného obviněným, obžalovaným , odsouzeným... Neboť - jak známo - co soudce dostane na stůl, to také odsoudí, o zjišťování skutečnosti jde až v poslední řadě. 

Neznámo proč, většina veřejnosti, zvláště té, co s justicí dosud nepřišla nikdy do styku, trpí ničím nepodloženými představami, ba bludy - že justice funguje, že soudci jsou moudří, vyspělí a vyrovnaní lidé... 

A pak jednoho dne přijdou do jednací síně - a nestačí se divit. 

Copak, pokud ještě v pozici svědků nebo veřejnosti - budiž. Ale pokud už v roli obžalovaných, rychle pak mrzne úsměv na rtech. 

Sílí pocit, že jiné než křivé a prefabrikované rozsudky naše justice už ani nevydává. Že slouží jen jako poslušná služka některých struktur, většinou mafiánských, ke společenské likvidaci lidí, kteří jsou někomu - vlivnému - nepohodlní, ať už z různých důvodů. 

Jako jeden podnikatel z Teplic. Pohyboval se v oblasti kopírovací techniky, zejména pak později jako jeden ze zástupců firmy Canon na českém trhu. 

Měl na to svou malou firmu, v ní živil několik desítek zaměstnanců - a žil si svůj spokojený život vyšší střední třídy - než se právě potkal s justicí. 

Podle ní měl uzavírat fiktivní leasingové smlouvy na neexistující stroje. 

Dlouho to považoval za vtip nebo vrtoch úřadů, své dostavování se na policii chápal jako pomoc státním orgánům při objasňování trestné činnosti, sám se v ní cítil být poškozeným. Měl proto na úspěchu vyšetřování i svůj osobní zájem. 

Dlouho proto netušil, jaká tragikomická role mu byla policií a soudy přisouzena. 

Policie nevyšetřovala, soudy měly i bez důkazů jasno. 

Hrdina naší reportáže se z iluzí o justici a její objektivitě probral až po 1. kole u soudu (a to Městského, v Praze), když se snadno přesvědčil o tom, že i když nic neprovedl a ničeho se není vědom, může být snadno odsouzen - a nikdo ze zodpovědných se nad tím nepozastaví. Protože je jim to jedno. Anebo si výsledek už předem někdo objednal. Někdo, kdo měl takový vliv, že objednávka byla přijata. A zadarmo to jistě nebylo. 

Velké firmy ovšem mohou platit velké provize. Banky jsou v tomto směru dostatečně demonstrativním příkladem. 

Studená sprcha, kterou mu soud připravil, vedla k tomu, obžalovaný sám začal hledat stroje, které - dle soudu - vůbec neměly existovat, neboť s nimi - dle rozsudku - měl provádět čistě fiktivní obchody. 

A - skutečně jich nemalou část dohledal !! Což po zhruba 8-mi letech - není až taková maličkost. 

Odvolací soud za této situace - kdy mu muselo být zřejmé, že nejen v přípravném řízení, ale především u soudu 1. stupně, došlo ke zcela zásadním pochybením, vynecháním a opomenutím - namísto aby rozsudek zrušil a věc vrátil do přípravného řízení k doplnění dokazování (soudy jsou na to dost drahé - a měly by pracovat již jen s perfektně připraveným materiálem obžaloby) - udělal veletoč typický pro myšlení naší justice. 

Dobře, obžalovaný si sám dohledal část důkazů ve svůj prospěch - tak holt ho zprostíme - ale jenom tam, kde si to výslovně dohledal. A tam, kde si to nedohledal (přičemž obžalovaný samozřejmě nemá pravomoci policie a jiných OČTŘ, aby ulamoval zámky podezřelých místností a hledal v nich, co se mu zlíbí) - a pochybnosti o jeho vině trvají - tak tam ho odsoudíme tak jako tak. 

Říká se, že většina soudců šla na práva proto, že jim nešla matematika - dost možná to bude pravda, protože s touto vědou jsou opravdu mnozí na štíru - odvolací soudce Chocholatý zrovna - a tak, když si obžalovaný dohledal sám zhruba třetinu strojů, které podle rozsudku soudu 1. stupně vůbec neměly existovat, snížil mu trest - ne o třetinu, jak by minimálně člověk čekal, ale o pouhých 6 měsíců - takže mu stejně zůstalo CELÝCH 5 LET NEPODMÍNĚNĚ (!!) - za "operace", o nichž odvolací soud sám píše, že má důvodné pochybnosti, jak vlastně proběhly a že MOHLY proběhnout tak, jak rozsudek soudu 1., stupně udává( tedy také nemusely). 

Zásada "In dubio pro reo" tedy zcela naruby - tam, kde máme alespoň nějakou pochybnost o NEVINĚ  obžalovaného, tam ho samozřejmě odsoudíme - a stejně tak i druhá prastará zásada trestního řízení - totiž že soudy mají obžalovanému prokazovat vinu - a ne, jak se to u našich soudů naprosto běžně děje - že obžalovaný je jaksi předem vinen vším, co obžaloba splácala - a pokud se mu to nelíbí, tak musí - sám, bez možností OČTŘ a hlavně na vlastní náklady - pracně prokazovat svou NEVINU. 

___________________

 

___________________

 

___________________

 

____________________

 

 

__________________

__________________

PHD Jan Chocholatý usoudil, že radši zavřít než nezavřít - přece jak by justice vykazovala činnost ?? Pět let pro bezúhonného člověka při zásadních pochybnostech - malina. Vždyť to uteče jako voda. 

Věřme, že i Chocholatému se Slepičkovou. 

__________________

 ROZHOVOR  s Pavlem Randáčkem, úspěšným podnikatelem, po střetu s justicí. 

 

https://youtu.be/zqz4slzKAPw

 

 https://youtu.be/_WxoJUNFEUo

__________________

__________________

Tato justice vede válku proti inteligenci, proti úspěšným podnikatelům (hlavně těm, kteří se odmítli nechat vydírat), proti každému, ze kterého má - oprávněné - komplexy. Protože na rozdíl od jejích vlastních zaměstnanců, tihle se uživí snadno i vlastní prací, a to bez závislosti na státu. 

_________________

_________________