Volební debakl ANO Senátem pokračoval

Bezesporu dobrou zprávou je, že se z 11 kandidátů ANO do Senátu dostal jen jediný, a to v zapadlém, pohraničním obvodu Šumperka.

 Špatnou zprávou je, že volby nepřinesly - a nevyzvedly - žádnou výraznější osobnost, což bezesporu platí i pro tři bývalé presidentské kandidáty, kteří ve volbách uspěli - totiž Jiřího Drahoše, Pavla Fischera a Marka Hilšera. A to i vzdor tomu, že Jiří Drahoš uspěl již v 1. kole a do druhého tedy nemusel. Nutno ovšem také připomenout jeho velmi slabou protikandidátku, Evu Sykovou, dosavadní senátorku, totálně zkompromitovanou lékařku, podezřelou z vybírání statisícových příspěvků za bezcenné preparáty, které nikomu nepomohly. Kandidátku, kterou nechtěla ani ČSSD, a to už je co říci. 

Řekl bych, že druhé kolo voleb do Senátu, kde se vybírají především osobnosti, a nikoliv strany, předpokládá účast zejména kultivovanějších, vzdělanějších voličů, kteří jsou ochotni a schopni si zjistit, co je jejich kandidát zač - a nepodléhají jen celostranickým pivním propagandám a balonkovým stánkům. 

Na tento typ voličů je ANO zjevně krátké, osobnosti nemá, koblihy jsou k ničemu, ba ani guláš nepomáhá. 

Taktika, zaměřená především na společenskou lůzu, do Senátu nefunguje. 

S tím je bezesporu spojena i politicko osobnostní tragedie jistého brněnského redaktora Českého rozhlasu, který - ač se sám celá léta presentoval jako vzor ctnosti a vzdělanosti - nakonec klesne tak hluboko, že je ochoten kandidovat za estébácké hnutí. A také - zcela po právu - dostal výprask, jenž zasluhoval. 

Tady beze zbytku platí, že kdo se spojí s čertem, musí už nastálo počítat s tím, že bude také s čerty natrvalo spojován. 

Volby - jak komunální, tak především senátní - jasně ukázaly, že Babiše vynesel na politický Olymp jistý typ voličů - těch, kteří se nechají snadno jak koupit, tak i ohloupit - a pro které jsou peníze jedinou životní hodnotou, ber kde ber a lhostejno, odkud vzešly. 

Žádnou dobrou zprávou nejsou ani tři nově zvolení senátoři, bývalí presidentští kandidáti, Jiří Drahoš, Pavel Fischer a Marek Hilšer. 

Pro všechny tři lze použít vcelku jednotnou charakteristiku : Laciní havlisté, kteří v minulosti žádnou osobnostní statečnost či svébytnost neprokázali. A zvoleni byli hlavně proto, že jejich protikandidáti byli ještě horší. 

Jiří Drahoš má snad jedinou silnou stránku : Totiž že jako důstojná osobnost alespoň vypadá. A lidé rádi věří pohádkám, třeba té o mravním a morálním panu profesorovi. Ve skutečnosti selhal, kde mohl, žádnou morální kvalitu v minulosti neprokázal - ba naopak, mlčel i ke zjevným špatnostem, které se přímo kolem něho odehrávaly a jež měl dokonce povinnost řešit. Ohledně společnosti jako celku je - vzdor svému věku - naivní jak malé dítě a nic o ní neví. Těžko proto od něj cokoliv pozitivního, natož zásadního očekávat. 

Zhruba totéž v bleděmodrém platí o Pavlu Fischerovi, jenž z pozadí mezinárodní diplomacie nese bezesporu odpovědnost za současné postavení i právní stav ČR uvnitř Evropské unie. Opatrné, nikdy nevyčnívající kolečko v zaběhlém, havlistickém aparátu. Opět - nic významného, natož převratného od něj čekat nelze. 

U Marka Hilšera se k výše uvedené charakteristice ještě přidává evidentní exhibicionismus a snaha strhnout pozornost sám na sebe i za cenu laciných a ubohých excesů, jaké kdysi předvedl v Parlamentu, když se mělo hlasovat o anexi Krymu, jakkoliv vážné toto téma je. 

Tato země má bezesporu mnohem vážnější starosti nežli je anektovaný Krym a pokud je Hilšer nevidí a nechce řešit, lze nad tím pouze vyjádřit hluboké politování.

Pokud jde o debakl ČSSD, je samozřejmě naprosto zasloužený - a jediný logický a možný důsledek politiky dvou hloupých, mocichtivých kluků, totiž Zimoly a Hamáčka, kteří nyní naplno sklízejí výsledky své "práce" a spolupráce s velkoestébákem z ANO.

Vítězství ODS je pak jiným logickým důsledkem, vyplynuvším ze situace, kdy voliči neměli nikoho jiného na výběr a chtěli-li jít k volbám a své právo využít, prostě mnoho jiných možností neměli. Rozhodně nelze říci, že by to bylo zásluhou nové politiky, natož pak nových osobností, jež by tato strana přivedla nebo předvedla.

Nově zvolení senátoři jsou tak - až na několik jedinců - vcelku neznámé, nic neříkající a nic neslibující osoby, nikoliv osobnosti, od kterých lze čekat jediné : Poklidné sezení v Senátu a zvedání rukou pro to, co se jim řekne.

Takové malé senátorské stádečko.

Dobrou zprávou ovšem je, že do něj alespoň neprolezly mamonem nakažené ovce z ANO.  

__________________________

__________________________