Štulec, aby Ďábla vyhnal...

 Aneb : Domácí násilí před 130 lety. 

Jak dokládá následující ukázka, "domácí násilí" existovalo i za císaře Františka Josefa, akorát se mu tak neříkalo. Zato se ctilo právo manžela vrazit trucující a posedlé manželce štulec, aby z ní ďábla vyhnal. 

Scéna, kterou následující ukázka popisuje, by mohla být  jako vystřižena i z dnešního tisku a z dnešních situací, akorát by probíhala diametrálně odlišně : Po štulci by totiž ona Nanynka zavolala nejen své rodiče, ale i policii - s tím, že ji chtěl manžel dozajista zavraždit, a dotyčný by už putoval za mříže. Pak by se za půl roku zjistilo, že to s tou vraždou asi nebylo tak horké a že dotyčná Nanynka střečkuje, i když je manžel ve vazbě - a že ho není zač odsoudit. 

Takže by se zase - bez omluvy a náhrady -  propustil - a Nanynka by akorát nabyla nemálo na drzosti, když už jednou to mělo takový úspěch, že ? 

A státní orgány by měly půl roku co dělat a na čem rozvíjet svou "činnost". 

Jak vidno, za císaře pána by si Nanynka ani četníky volat netroufala, proto zavolala svoje rodiče. Ti jí - jako vždy, když už vychovali tak rozmazleného spratka - dali zapravdu. 

Přesto - popis scény "domácího násilí" je věrný - a na své aktuálnosti ani po 130 letech ničeho neztratil. 

Jen se na tu samou událost začalo - pod vlivem feminismu - koukat jinak. 

Už není rozmazlený spratek, jehož její manžel zcela správně včas zkrotil - ale právě naopak : Zlý domácí násilník, kterého je potřebí neprodleně vystěhovat na ulici a zamezit mu v dalších výchovných krocích vůči "týrané chudince". 

Podle Istanbulské úmluvy je přece každý muž násilník a každá žena týraná chudinka. 

Aby státní orgány, jinak neschopné při vyšetřování skutečné kriminality, měly kde "slavit úspěchy". 

____________________

____________________

 

_____________________

 

 

 

 

 

 

___________________

___________________