Znalec. Z Ústí.

Details

Created: Friday, 18 January 2019 09:01

Written by Ing. Jiří Fiala

Hits: 2385

 Tak jsem zase zažil jednoho znalce a jeho "obhajobu" znaleckého posudku. V Ústí nad Labem.  

Klasická situace : Matka se snaží vytěsnit otce z role otce, našla si druha, kterému dítě říká "táto", ač jím samozřejmě není, její cíle jsou tedy naprosto jasné a každému srozumitelné - jenom, kupodivu, těm, co mají být především, jasné nejsou - nebo se tak tváří. 

Ač holčička, dnes osmiletá, měla ještě přede dvěma roky ukázkový vztah se svým tátou, najednou dostává psychotické záchvaty, kdykoliv má jít na setkání s ním, aniž kdo byl schopen vysvětlit, proč. A protože všichni se rozhodli "neubližovat dítěti", tak na ty styky s otcem přestala chodit úplně, resp. matka ji tam přivezla, aby projevila "dobrou vůli", holčička začala ječet v autě, načež všichni couvli a prohlásili, že za těchto okolností není styk s otcem možný. 

Proč holčička ječí, kdykoliv otce spatří, ač ještě přede dvěma roky k němu s nadšením běžela, nedokázal - kupodivu - nikdo vysvětlit, natož řešit. 

Pan znalec kupodivu docela dobře popsal stávající stav, tedy že dítě je štvané matkou proti otci, matkou, která vytváří vůči otci nepřátelské prostředí a stresuje dítě natolik, že to pak dostává záchvaty, kdykoliv o otci jen slyší - o to překvapivější byl pak jeho závěr : 

Tedy že dítě má zůstat u matky, protože je tam prý spokojeno (jistě, že přichází o otce, si dokáže uvědomit až v dospělosti) - a že má probíhat v podstatě klasický styk, tedy dítě k otci na víkendy a na 14 dnů na prázdniny. 

Otázkou, jak to provést, když přesně to dodnes nefungovalo a dva roky nefunguje, se už znalec nezabýval, prý otec musí využít adaptačního období, aby si na něj dítě zvyklo (jak to asi má udělat, když dítě i nadále zůstane u matky, znalec nedokázal vysvětlit). 

Proč by nemělo jít dítě k otci, když ten dítě neštve proti matce, což je mj. vidět i z toho, že nepodával - na rozdíl od matky - návrh na zákaz styku - znalec vysvětlil tak, že dítě je v prostředí u matky zvyklé (aby nebylo, když od narození jinde nevyrůstalo) a hlavně : Že dítě do 12-ti let má - podle znalce - být vždycky u matky, protože jinak prý trpí deprivací, na což prý znalec četl stovky studií. 

Navrhl jsem mu tedy, ať tuto jasnou zprávu konečně prosadí do zákona, protože by se tím veškerá situace nesmírně ulehčila všem : Opatrovnickou justici bychom pak mohli z hodiny na hodinu zrušit - je přece k ničemu, aspoň by se to konečně otevřeně vědělo, zákon už přece mluví jasně, a to tak, že dítě VŽDY  patří matce, ať je, jaká chce - otcové by ušetřili za právníky, za znalce, stát za spoustu zjevně zbytečných soudkyň a sociálních pracovnic, ČR by sice asi pak vyloučili ze všech evropských organizací a institucí, z EU a Rady Evropy především, protože ty jsou na rovnosti pohlaví založeny - ale VŠEM BY BYLO JASNO.  Divadlo by bylo konečně oficiálně nazváno divadlem - a přestalo by se - na účet účastníků řízení - konat. 

Pan znalec se k tomuto jaksi neuměl vyjádřit. 

Protože se obhajoba jeho posudku protahovala, musel si odskočit zavolat, podle toho, co říkal, prý měl už sedět v nějaké zkušební komisi a zkoušet adepty - nevím čeho. Předpokládám, že asi pedagogické fakulty, jiná škola, pokud vím, snad ani v Ústí není. 

V duchu jsem si říkal : Nechtěl bych vidět ty žáky, když TAKHLE  vypadá jejich učitel ! 

Jak je možné, že dítě žádnou deprivací netrpí, a to ani malé ne, když je svěřeno na hlídání třeba babičce, nebo i cizí osobě, pokud má i nadále styk s matkou, popřípadě jak je možné, že si dítě zvykne i na zcela cizího vychovatele, natož vlastního otce, pokud ten jako jediný dítě vychovává a má ho rád a to dítě tu lásku cítí, znalec neměl odpověď - v jeho - feministických - příručkách o tom asi nic nepsali. 

Znalec byl zjevně zaskočen i otázkou, kterou bych naopak já od něj čekal v této situaci řešit jako nejdůležitější - totiž jakého bude mít dítě otce, když dnes za něj považuje druha matky a skutečného otce mu z mysli matka s maximálním úsilím vymazala - až se dnešní druh matky rozhodne, že nepříliš atraktivní ženská s cizím dítětem není to pravé ořechové a najde si jinou slečnu či paní, ať už svobodnou, či s jiným dítětem - se znalec značně zarazil - a pak prohlásil, že to je "hypotetická situace", kterou dnes neřešíme. 

Řekl jsem mu, že až ji řešit budeme, bude už trochu pozdě - a že právě od toho jsou opatrovnické soudy, aby dokázaly předvídat, co je a co není v zájmu dítěte nejen nyní, ale i celoživotně, což pro něj zjevně bylo překvapivým zjištěním, na které nebyl připraven. 

Zato byl připraven zpochybňovat a zesměšňovat mou erudici v této oblasti, neboť - na rozdíl od něj - nemám kulaté razítko znalce. 

K tomu jsem mu řekl, že vzhledem k tomu, co jsem zatím u soudů viděl za znalce, mám své mínění o hodnotě takového razítka a že podle mého názoru je daleko důležitější měřítko praxe, totiž zda analýzy a doporučení znalce v praxi fungují a mají výsledky - či nikoliv - a v tomto směru, ač jsem psychologii na škole - asi zaplať pán bůh - nikdy nestudoval a znám ji z praxe a z knih, které jsem si přečetl (o výhradní péči matky do 12-ti let jako jediné možné úpravě se tam, kupodivu, nikde nepsalo) - moje předpovědi vývoje vztahů vycházejí se stoprocentní neomylností, která mne až mrzí - a už teď mu můžu říct, že jeho závěry jsou možná zbožným přáním, ale rozhodně především ničím nepodloženým blábolem, v praxi fungovat nikdy nebudou, ani nemohou, na což nikdo nemusí studovat žádnou vysokou školu, aby věděl, že co nefunguje nyní, asi sotva nějakým neznámým zázrakem právě zítra fungovat začne. 

A že nemá-li dítě přijít o otce, a otec o dítě, má případ jediné řešení : Matku pořádně ztrestat - ale tak, aby věděla, že veškerá sranda právě skončila a nezačne-li sekat latinu, nepřestane štvát dítě proti otci a začne vzorně dodržovat rozhodnutí o jeho předávání druhému rodiči, o dítě s naprostou jistotou přijde - a poté, pokud se to mine účinkem, nekompromisně dítě matce odebrat, jak - konečně - zákon samozřejmě předvídá a mělo to být dávno samozřejmostí. 

Soudkyně, pro kterou je takový postup zjevně nepředstavitelným jevem, poté ještě zkoušela obecně známou fintu psychického vydírání na otce - totiž zda si myslí, že by změna výchovy proběhla bezbolestně a dítě by žádnou újmu neutrpělo - a pokud ano, tak zda by jako milující otec dítě takové újmě vystavil. 

Soudkyni jsem upozornil, že od toho zde má otec zástupce, aby ten věděl a znal problémy a jejich řešení, se kterými se lidi běžně nesetkávají - a odpověděl jsem jí sám - a povídám jí : Bezbolestné by to samozřejmě nebylo, a jen blázen by si myslel, že bude - přesto je to jediné správné řešení a pro větší názornost ho lze přirovnat např. k operaci slepého střeva - kde je pacienta nejprve nutno uvést do bezvědomí, poté mu rozříznout břicho, poté z toho břicha uříznout kus střeva, a pak to zase zašít a věřit, že se z toho pacient rychle vzpamatuje - přesto NIKDO DNES NEPOCHYBUJE O TOM, ŽE JEDINĚ TAKOVÝ POSTUP JE SPRÁVNÝ A V ZÁJMU PACIENTA,  protože jinak by umřel na otravu krve. 

V případě psychického štvaní to není otrava krve, ale duše. A to je ještě mnohem horší a nebezpečnější. 

Paní soudkyně má do příštího jednání o čem přemýšlet. 

Ovšem jaká je dnes úroveň znalců a kdo všechno jím může být, mě opakovaně - a po desetiletí - naprosto děsí. 

Ten neskutečný primitivismus, hraničící se svéprávností, kterou u soudu tyto - tzv. úřední - osoby předvádějí, nás jednoznačně vyčleňuje nejen z vyspělých, ale i z civilizovaných zemí, je to ostuda české vědy, českého lékařství, českého práva a justice. 

A aby stát připustil, aby o dětech - budoucí generaci a naději národa - rozhodovali takoví tupci a primitivové, to je prostě úděs a hrůza, s představou, že třeba v této zemi budou chtít žít ještě vaše děti nebo vnuci. 

Ze všeho nejhorší pak je, že tuto naprosto děsivou - a několik desetiletí trvající - situaci nikdo neřeší a nikdo se jejím zlepšením nezabývá. 

Každá běžná babka, která vychovala aspoň dvě děti, je přitom v tomto oboru věším odborníkem, než tihle poloidioti s kulatými razítky. Co si navíc za svoje "služby" účtují horentní ceny. A založili si na tom svůj celoživotní byznys. 

Na závěr snad ještě jméno znalce, to by, asi, nemělo zůstat utajeno - třeba pro případ, že by někdo toužil po stejně kvalitním posudku a neváhal si zajet do Ústí si ho nechat vystavit : PhDr. Slavomil Fischer, Ph.D. 

A jsme tak velkorysí, že panu doktorovi za tuto nezištnou propagaci jeho služeb ani nebudeme nic účtovat. 

__________________

__________________