Piťha : Co se to, proboha, stalo ... ?
- Details
- Created: Saturday, 19 January 2019 21:46
- Written by Ing. Jiří Fiala
- Hits: 3060
… s Palachovým národem ? Alespoň tak uvedl svou dnešní bohoslužbu na památku Jana Palacha ve výroční den jeho úmrtí. V Týnském chrámu.
A pokračoval - slovy o prázdných a dutých slovech pronášených tupými lidmi, kteří - jako PET lahve naši krajinu - hyzdí a zamořují naši kulturu a společnost. Zavzpomínal, že před padesáti lety držel osobně čestnou stráž u Palachovy rakve a byl přítomen na místě nejbližším jeho pohřbu, odcházejícímu z Karolina.
Co se to, proboha, dnes stalo s Palachovým odkazem a kdo se ho snaží chopit ? A čím ho naplňuje ?
Piťha dále připomněl, že na Palachovu rakev osobně položil věnec i arcibiskup kardinál Tomášek a že Palachův počin nebyl sebevraždou, ale neobyčejným hrdinstvím v zájmu všech ostatních, kteří, namísto aby se probudili z letargie, stáhli se do sebe. Vyburcoval je vlastně jen v den pohřbu.
O současných mocných pak hovořil s citelným despektem, projev zakončil konstatováním, že buďto nalezneme odvahu vystoupit z otupělého davu a dáme se do boje na svou obranu, anebo se rozplyneme v mlhovině.
Palachovo výročí hned zkraje uvedl biblickým přirovnáním k hořícímu keři, v němž se Bůh zjevil Mojžíšovi - keři, který, ač hoří, oheň ho nestravuje.
Piťhovo kázání bylo neobyčejně citlivým a vystavěným projevem, jenž kulturnější části národa bezesporu mluvil přímo z duše.
O kázání byl také nevšední zájem, nejen že rozlehlý Týnský chrám byl plný, ale důležitost projevu podtrhovala i přítomnost televizního štábu z ČT, jenž stál hned ve vchodu do chrámu.
Piťha se tak bezesporu stává hlasem špatného svědomí tohoto národa, hlasem, který vzbuzuje již všeobecný zájem a čím dál více přitahuje mnohé posluchače zdaleka nejen z řad věřících křesťanů.
Bohoslužba byla zakončena všeobecným a sborovým zpěvem státní hymny, a to obou jejích částí, české i slovenské, neboť Palach položil svůj život i za slovenskou svobodu a ve shromáždění byla přítomna početná slovenská delegace.
O hodinu dříve nežli v Týnu se konala bohoslužba s týmž programem a zaměřením, a to u českobratrské církve evangelické, v jejím nejznámějším kostele v Praze, u Martina ve zdi.
Svým provedením výmluvně symbolizovala současný rozdíl mezi oběma církvemi : Početně mnohem menší, programově mnohem méně zajímavá - a to i vzdor bezesporu přitažlivému trháku - totiž osobnímu přednesu písně Ticho, známé z krátkého filmu o Palachově oběti a pohřbu, jejím autorem, Bohdanem Mikoláškem. Alespoň jsem měl konečně možnost jej osobně poznat.
Ze známějších osobností tam bylo lze potkat ještě synodního seniora Daniela Ženatého, i širší veřejnosti dnes známého coby faráře z problematického filmu o Palachovi (věru, své církvi tím poskytnul vpravdě medvědí službu) nebo europoslance a bývalého senátora Jaromíra Štětinu.
V Týnu zase stál u východu bývalý ministr průmyslu, Vladimír Dlouhý.
Již při cestě od vlaku přes střed města, při příchodu na Václavák, vidím - a hlavně slyším - jedno svištící policejní auto za druhým, svištěla všechna kolem sv. Václava nahoru, k parku u Muzea - a pak si večer přečtu, že se tam chtěla upálit další pochodeň.
Včera jedna, dneska jedna - skoro by se chtělo říct : Kam se ta okupace hrabe, že ?
Všechno patrně typické projevy šťastné, svobodné a prosperující občanské společnosti...
Piťha je vzácně uměl i pojmenovat. Jsem moc zvědav, co z toho odvysílá ČT, když už se odvážila na shromáždění do Týna přijít.
__________________
__________________
https://www.novinky.cz/krimi/
__________________
__________________