VOP a Křeček : Jak vás "ochrání"...

 O úřadu ombudsmanky Šabatové se říká, že je součástí exekutorské mafie. Tady je o tom důkaz. 

 

VOP – JUDr. Stanislav Křeček

                                                                                                                                      K č.j. KVOP-13006/2019 

 

Vážený pane zástupce VOP, 

               K Vašemu sdělení a stanovisku, datovanému 15. března, v dané věci (tedy věci exekučního vymáhání 300,- Kč údajných soudních výloh ministerstva spravedlnosti při nákladech exekutora 6.855,- Kč)  Vám považuji za nutné sdělit, že je to totéž jako byste na oběšenci zjišťoval, nakolik ho odřel provaz na krku - a zcela pominul, že vůbec neměl viset, protože nic neprovedl. 

Protože to údajně není Vaší náplní práce a nepřísluší Vám to. 

Jestliže Vám to nepřísluší, pak nechápu, k čemu potřebuje ombudsman právo podávat ústavní stížnosti k rušení či změně rozsudků, jež jsou zjevně v rozporu se základními principy spravedlnosti, jako zcela jistě v tomto případě. 

Připomenu, že rozsudek, o který zde jde, tedy č.j. 72 Co 402/2016 MS v Praze, určuje, že se žádná způsobená škoda zásadně nenahrazuje, protože postačí omluva. 

Přitom podle téhož rozsudku a v témže řízení je údajná škoda – tedy náklady státu – (po mně) vymáhána, a to ještě navíc způsobem, který by nikdo normální za normální nemohl považovat, protože pokud někdo chce za vymožení tří stovek – a to hned zpočátku –  údajné náklady skoro 7 tisíc, je to zlodějna srovnatelná s lichvou (a ta je u nás trestná) a pokud se takto chová dokonce státní orgán, je to stát zlodějský a mafiánský, proti kterému je třeba aktivně bojovat. 

Vy se nijak nezabýváte evidentním rozporem, kdy podle jednoho a téhož rozsudku jednou je škoda vymáhána, podruhé na ni poškozený nemá nárok – a to jen proto, že jednou je poškozeným občan, a podruhé (údajně a ryze fiktivně) stát. 

Otevřenou diskriminaci občanů, kteří podle jednoho a téhož rozsudku nemají ani zdaleka ta práva, která – údajně – má stát, nepovažovat za předmět činnosti ombudsmana, s tím, že Vám údajně nepřísluší se k tomu vyjadřovat, může jedině někdo, kdo zcela postrádá základní právní povědomí – anebo je zkorumpován natolik, že ho už přestalo zajímat naprosto všechno. 

Dovolím si dotaz : Jak jste se se skutečností takového rozsudku vypořádal ? Požádal jste předsedu MS v Praze Vávru o vysvětlení, jak je možné, že jeho soud judikuje evidentní popření základních právních principů, když vydává rozsudky o tom, že způsobená škoda se nemusí nahrazovat (pochopitelně jen pokud ji způsobili soudci, jinak samozřejmě ano…) ? Ne ? A proč ne ? Na co tam tedy jste ? 

Paní Šabatovou a její výstupy znám už přes deset let, byla to naprostá tragedie jak na úřadě ombudsmana, tak v Lize lidských práv – a teď znovu na témže úřadě co předtím, podle mého soudu je to od přírody hloupá paní, která nikdy neměla a nemá na to, co dělá – načež se jenom potvrzuje pověst tohoto (vašeho) úřadu coby zcela zbytečné, bezzubé trafiky pro vysloužilé a na nic už dobré politiky, tedy jakéhosi politického hřbitova, kam se do luxusní výsluhy odkládají zasloužilí ještě před odchodem na hřbitov skutečný. 

Vy jste evidentně totéž, jinak byste na tom úřadě asi nebyl. 

Dovolte mi, abych Vám nastínil, co je podle Vás zcela v pořádku a jaký bude další vývoj tohoto případu : 

§  MSp, a následně exekutor, povedou po léta exekuční spisy, kde se náklady – podle nich samých – vyšplhají do desítek tisíc korun.

 

§  Oba úřady, možná ještě mnohé další, se tím budou léta zabývat, vést k tomu korespondenci, platit si k tomu zaměstnance, čímž se skutečně vynaložené náklady, spojené s těmito třemi stovkami, vyšplhají do stovek tisíc. Za neexistující pohledávku, která nikdy neměla vzniknout a která byla nezákonná od samého počátku.  

 

§  Křivě vymáhaných 300,- Kč nikdo nikdy nevymůže. O tzv. „příslušenství“ ani nemluvě. 

 

§  Po deseti, možná více letech – a hlavně po definitivním zjištění a nabytí přesvědčení, že skutečně nikdy nic nedostanou – toho nechají, pohledávku stornují – a statisícové náklady doslova za nic zaplatí daňoví poplatníci. 

 

§  Podle Vás je ale tohle všechno v pořádku, nikdo jinou možnost nemá, Vy jinou ani nevidíte – a hlavně nepřipouštíte.

 

Co že jste to dělal předtím ? Zastupoval nájemníky proti zlým domácím ? 

Víte, co se o úřadu ombudsmana dneska říká ? 

Že je součástí exekutorské mafie. A i proto je ta mafie tak drzá a všemocná. 

Vaše stanovisko, které jste mi poslal, připouští jen dvě možnosti : Buďto jste naprosto nekompetentní osoba, která o činnosti ombudsmana a ochraně základních lidských práv nemá nejmenší potuchy – nebo je to pravda. 

Pak se musím zeptat : Kolik Vám osobně tahle exekuce má vynést – a kolik Vám to měsíčně vynáší od exekutorů úhrnem ? A – stojí Vám to vážně za to ? 

Není ta Vaše údajná dobrá pověst, pokud kdy jaká byla, přeci jen docela levně na prodej ?

 

S pozdravem 

                                                                                                       Ing. Jiří Fiala

 

 

________________

Vážený pane inženýre,


rád bych Vás informoval o dalším vývoji šetření Vašeho podnětu směřujícího vůči postupu Ministerstva spravedlnosti při vymáhání náhrady nákladů soudního řízení.
V šetření jsem dospěl k závěru, že Ministerstvo spravedlnosti (dále také „ministerstvo“) nepochybilo, když předalo vymáhání pohledávky na náhradu nákladů občanského soudního řízení soudnímu exekutorovi, neboť mu zákon jinou možnost vymáhání pohledávky v současnosti nedává.


Shrnutí zjištěných skutečností a možnosti mého zásahu do rozhodovací činnosti soudů


Z doložených dokladů vyplývá, že Vám Obvodní soud pro Prahu 21 v řízení o náhradu nemajetkové a majetkové újmy ve výši 25.000 Kč uložil povinnost uhradit Ministerstvu spravedlnosti na nákladech řízení částku ve výši 300 Kč. Městský soud v Praze2 pak v odvolacím řízení rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 potvrdil (tj. potvrdil i závěr soudu o tom, že máte ministerstvu uhradit na nákladech řízení částku 300 Kč) a současně stanovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.


S rozhodnutím soudů nesouhlasíte, v této věci Vám však nemohu pomoci. Do rozhodovací činnosti soudů mi nepřísluší zasahovat. Skutečnost, zda soud postupoval správně, když Vám uložil povinnost uhradit Ministerstvu spravedlnosti náhradu nákladů ve výši 300 Kč, proto nebyla a ani nemohla být předmětem mého šetření.


Průběh a závěry mého šetření


Předmětem mého šetření byl výhradně postup ministerstva při vymáhání této pohledávky. V případě „veřejnoprávních pohledávek“ totiž ministerstva a jiné správní orgány mají možnost je vymáhat v tzv. daňové exekuci, která je pro povinného spojena s nižšími náklady exekučního řízení. V šetření jsem si proto vyžádal od Ministerstva spravedlnosti podklady, abych mohl určit, v jakém režimu vymáhání pohledávky probíhá a zda připadala možnost vymáhat ji v daňové exekuci.


1 Rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. května 2016, č. j. 28 C 31/2015-36.
2 Rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 11. ledna 2017, č. j. 72 Co 402/2016-53.

 

O pohledávku, která lze vymáhat v daňové exekuci, by se jednalo pouze tehdy, pokud by ji bylo možné podřadit pod § 148 odst. 1 občanského soudního řádu.3 V případě pohledávek uvedených v § 148 občanského soudního řádu totiž zákon možnost vedení daňové exekuce výslovně stanoví. Dospěl jsem však k závěru, že pohledávku Ministerstva spravedlnosti ve výši 300 Kč z titulu náhrady nákladů soudního řízení pod režim tohoto ustanovení podřadit nelze.


Podřazení této pohledávky pod režim ustanovení § 148 občanského soudního řádu by totiž znamenalo, že by stát v pozici účastníka soudního řízení měl i v případě úspěchu ve sporu právo na náhradu pouze skutečných nákladů4 a jen tehdy, pokud u druhého účastníka nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Pro takové omezení náhrady nákladů státu z titulu jeho účastenství ve sporu však nelze nalézt legitimní důvody. Tento výklad by v konečném důsledku vedl k tomu, že by stát jako účastník občanského soudního řízení byl a priori neodůvodněně při rozhodování o náhradě nákladů řízení znevýhodněn, což je v rozporu s principem rovnosti účastníků občanského soudního řízení.


Vzhledem k tomu, že se nejedná o pohledávku, jež by Ministerstvo spravedlnosti mohlo vymáhat v daňové exekuci, dospěl jsem k závěru, že nepochybilo, když její vymáhání předalo soudnímu exekutorovi.


Podrobnější odůvodnění mých závěrů naleznete v kopii dopisu ministerstvu, jež Vám zasílám v příloze.
Vážený pane inženýre, vzhledem k tomu, že jsem dospěl k závěru, že Ministerstvo spravedlnosti nepochybilo, uzavírám své šetření.


S pozdravem


JUDr. Stanislav Křeček v. r.
zástupce veřejné ochránkyně práv
(dopis je opatřen elektronickým podpisem)

 

________________

________________