Pohrdám Rychetským

Details: Created: Wednesday, 10 July 2019 13:35; Written by Ing. Jiří Fiala; Hits: 1237

i jeho čtvrtou cenovou skupinou, zvanou Ústavní soud.

Je to sbírka neuvěřitelných budižkničemu, lemplů, amorálních a zcela nekvalifikovaných amatérů prakticky bez vzdělání, zejména pokud jde o opatrovnictví, dobrá tak maximálně pro městský úřad malého města, najmenovaná z většiny hradním ožralou, zesměšňující dnes a denně právo, samu sebe a především pak naši zemi v zahraničí. Kdo si přečte jejich "nálezy", musí mít nutně pocit, že nás všechny včera setřásli ze stromu, protože i ve starém Řecku byli s právem daleko dál než my dnes a tady. Stručně - pakáž.

Podle nich pak logicky vypadá celá justice. Jak by taky ne - když tohle má být to "nejlepší" v právu, na co se tahle země údajně vzmohla.

Není žádným tajemstvím, že soudci o opatrovnictví nic neví a nemají pro ně nejmenší vzdělání. Je to vidět prakticky z každého jejich rozhodnutí, z každého rozsudku v této věci.

Ústavní soud několikrát v opatrovnických věcech referoval, často bohužel zcela protichůdně. Praxe soudů potom podle toho vypadá - dělají si, co chtějí. A vždycky nějaký podklad pro to najdou. Znamená to, že sjednocovací funkce Nejvyššího soudu a ochrany Ústavy soudem Ústavním - jsou v háji. Neexistují.

Přesto je trochu silným kafe, jestliže Ústavní soud, který navenek tvrdí, jak jsou opatrovnické kauzy důležité a jak k němu chodí pozdě, vyřizuje Ústavní stížnosti zjevně namnoženým formulářem, kde je celá stížnost (za niž mnozí rodiče v poslední naději zaplatili často desetitisíce) odbita jedinou větou - že Ústavní soud neshledal důvody, proč by rozsudek zrušil.

Málokde to tak bije do očí, jako právě v tomto případě.

Protože :

V průběhu celého řízení - před soudem 1. a 2. stupně - zůstal jeden z návrhů zcela nevyřízen. Byl to návrh matky na zákaz styku s otcem - soud o něm VŮBEC NEROZHODL. A to ani jeden. Ani první, ani druhý.

Podaným odvoláním, které mimo jiné právě na toto upozorňovalo, se soud - Krajský ve Zlíně - VŮBEC NEZABÝVAL jeho jednotlivé body vůbec neřešil.

Zato řešil jediný bod - jak otci, který měl tu drzost, že se ozval, když matka zjevně nezvládala výchovu syna, kterou předtím zprasily soudy obou stupňů, když zrušily - bezdůvodně - funkční střídavou péči a syn namísto jedniček začal propadat, napadat spolužačky, atd. - tedy jak otci zvýšit výživné, aby si příště pamatoval, že má být zticha, když soudy něco totálně zprasí, byť by se jednalo o jeho dítě...

Tento řešil ODVOLACÍ soud přesto, že :

nikdo návrh na úpravu výživného nepodal, ani matka, dokonce ani OSPOD ne
soudkyně 1. stupně při závěrečném návrhu, když jsem o výživném začal mluvit, mne zastavila a ujistila, že jsem si měl dávno všimnout, že žádné řízení o úpravě výživného neprobíhá, protože by ho musela nejdříve zahájit a o tom vyrozumět účastníky. Nezahájila ho nikdy, účastníky nevyrozuměla rovněž nikdy - zato to byl jediný bod, který se skutečně probíral před ODVOLACÍM soudem (namísto podaného odvolání) - tedy již bez možnosti podávat návrhy, navrhovat důkazy, vyjadřovat se k nim
rodiče uzavřeli dohodu o výživném, a to s platností 14 dnů předtím než nyní odvolací soud DVA ROKY ZPĚTNĚ výživné vyměřil.

Rozumíte dobře : Odvolací soud, v odvolání, kde údajně žádné řízení o výživném neprobíhalo, jediné, co udělal a rozhodl - že dva roky zpětně zrušil dohodu rodičů, schválenou a posvěcenou tehdy soudem, která dva roky platila a fungovala - a vyměřil výživné znovu, jinak a podstatně víc, navíc na základě evidentní domněnky, podle které potřeby dítěte prý "mohly vzrůst" - prokázáno to samozřejmě ničím nebylo, ani nemohlo.

Tohle čístě prasácké rozhodnutí, jež skutečně ani u našich soudů nemá běžně obdoby, připadá Rychetskému natolik ústavní, ba geniální, že "nevidí jediný důvod, proč by měl rozsudek zrušit" - přitom i laik vidí, že tam bylo porušeno prakticky vše :

Základní procesní práva - tedy znát vůbec obsah jednání a možnost se k němu vyjadřovat, možnost navrhovat a provádět důkazy - což se děje výhradně před soudem 1. stupně, odvolací soud pro to nemá ani místo, ani kompetenci - právo na odvolání (protože proti druhostupňovému rozsudku už odvolání není možné . takže účastníci řízení o něj byli zcela připraveni) - o dobrých mravech ani nemluvě.

Podstatou a počátkem řízení totiž bylo to, že syn mluví - a píše - neskutečně sprostě, navíc zjevně bezdůvodně - u soudu se k tomu dál prokázalo, že mlátí spolužačky, s prospěchem se zhoršil z jedniček na čtyřky (samozřejmě výhradně v péči matky - předtím, dokud ho měl aspoň občas v péči otec, byl vzorným a slušným žákem), nemá žádné kamarády, o přestávce se plazí po matce (psychiatr by mohl říci, co za úchylku matka asi má, když si nechá lézt dospívajícího syna po prsou), každého půl roku mění školu - prostě, ze slušného hocha - budoucí propadlík a outsider.

To vše je ale podle soudu naprosto v pořádku - protože to přeci nařídil soud. A ten se - jak známo - nikdy nemýlí.

Za téhle situace - ač to rovněž nikdo nenavrhoval (matka přeci chtěla zákaz, že ??) - jediným výsledkem bylo zúžení styku otce se synem na 2 hodiny měsíčně - což otec - právem - odmítnul jako zjevný výsměch - a již zmíněné, prakticky dvojnásobné zvýšení výživného (bez jediného návrhu tímto směrem).

Co chybí ??

Snad jen jména. Budeme jim napříště říkat "Zlínská prasata", protože senát podobného druhu sotva kde potkáte (Garguláková např. neví, že Zlín není v Čechách, ale na Moravě, Robert Pazderský, předseda senátu - toho Španěl, jehož jsem loni zastupoval , tipoval na zjevného buzeranta - rozhodně na to vypadá - a i se tak chová - a poslední do party - Bačíková).

Jména ústavních soudců si můžete počíst sami. A jsem rád, že kromě tradičních lemplů IV. cenové skupiny - jako Jirsa, letitý to předseda všech lemplů ze Soudcovské unie - je tam také "zodpovědný předseda", který - se smrtí na jazyku -, jako výsledek své celoživotní práce - zjistí, že vytvořil instituci, za kterou se musí stydět.

Jako vždy - i tady platí - že jaký pán, takový krám - a že ryba smrdí od hlavy - a že kdyby Ústavní soud nevedl Rychetský, ale někdo důstojný, rozumný, rozšafný a hlavně - práva znalý a právního cítění majetný - tak by celý Ústavní soud dnes nemohl vypadat jako živá ostuda země.

A tou dnes bezesporu je.

____________________

Ústavní soud prý "nenašel žádný důvod, pro který by rozsudek zrušil" - no, protože je nejen nehledal, ale zjevně ani nevěděl, o čem byla při jednání celou dobu vlastně řeč.

Namnožený formulář o ničem - jediná odpověď zoufalým rodičům, jejichž děti zprasily zrůdy v talárech na všech stupních soudů, naprosto neznalé opatrovnické problematiky.

__________________