Varšavské povstání

  • Vytisknout

se už navždy stane historickým symbolem. Symbolem rozdílu mezi západním a východním myšlením, mezi přístupem demokracie (s úctou k člověku jako jednotlivci) a komunistické diktatury (s pohrdáním jednotlivcem a jeho právy, ba i životy) k touze národů po svobodě.  

Polsko, a zdaleka nejen Polsko, si dnes připomíná 75. výročí varšavského povstání, kdy se polská Zemská armáda (Armia Krajowa) pokusila se zbraní v ruce vydobýt svobodu pro polské hlavní město proti stále ještě nesmírně silnému okupačnímu wehrmachtu a 63 dny statečně vzdorovala mnohonásobné přesile - v naději, že za Vislou odpočívající Rudá armáda jí přijde na pomoc. 

Na tu ale čekala marně. 

Rudá armáda se s cynickým klidem dívala přes řeku, jak Němci srovnávají polské hlavní město se zemí - a Stalin měl dost možná ještě příjemný pocit radosti(evidentního zvrácence), že totiž Němci udělají za Rudou armádu špinavou práci - a povraždí nemálo z těch, kteří by se po válce stejně postavili proti komunistům a novým ruským okupantům... 

Zemskou armádu totiž vyzbrojila polská londýnská vláda - a té taky byla věrná. 

Čekat cynicky za Vislou, až Němci dokončí nejšpinavější práci, vydrželi Rusové až do ledna příštího roku - kdy pak vstoupili do zřícenin již neexistujícího města. 

Jim, stejně jako Němcům, lze připsat odpovědnost za statisíce obětí, které ve Varšavě na polské straně padly. 

Jestli něco lze označit za válečný zločin na straně údajného spojence - Rudé armády - tak bezesporu toto. 

Stalin si zjevně nepřál - a nehodlal dopřát ani Polákům - pocit, že se osvobodili sami, či k tomu alespoň výrazně napomohli, což by bezesporu snížilo význam Rudé armády jako (jediné) osvoboditelky. 

Lze ovšem takovou armádu za osvoboditelku vůbec považovat ?? Armádu, která půl roku mlčky přihlíží vraždění údajně spojeneckého, osvobozovaného národa ? 

A teď STŘIH  - a druhá strana - válečné, okupované -  Evropy. 

Jen o tři týdny později vypuklo totéž povstání v Paříži. 

Spojenecké síly tou dobou ještě byly dosti daleko od francouzského hlavního města - a hlavně : Vůbec nepočítaly s jeho přednostním a rychlým osvobozením. A to zejména proto, že by to znamenalo nemalé požadavky na zásobování (obyvatelstva osvobozeného města), které tehdy nestačilo ani pro vlastní vojska - jsouce závislé stále na několika málo provizorních přístavech v Normandii a u kanálu La Manche. 

Přesto : Když povstání vypuklo - a to i bez ohledu na to, že v něm nemalou roli hráli francouzští komunisté, tedy síly západním Spojencům ne zrovna příznivě nakloněné, nařídil generál Eisenhower okamžitou změnu operačního plánu - a rychlý postup na Paříž. Právě proto, aby i tam nedošlo k tomu, co předtím mohli vidět ve Varšavě. A to i přesto, že vývoj povstání v Paříži i postup tamní německé posádky ničemu takovému nenasvědčoval. 

Ale - čert jim věř, že ? 

Záchrana lidských životů, i hlavního města - byla pro západní spojence prioritou. 

Postup Rusů ve Varšavě Churchilla doslova šokoval - a ač znal Stalina dobře, něco takového mu prostě vyrazilo dech. 

V dnešních diskusích mě zejména zaujaly úvahy o tom, co by se bylo stalo, kdyby se Sověti zachovali jako Američané v Paříži - rychle překročili Vislu a povstalcům účinně pomohli. 

Že by to poválečnou sovětizaci Polska stejně neodvrátilo. 

No - to asi ne, Sověti byli připraveni - všude, kam vstoupili - si ji prosadit silou - ale jeden velký rozdíl bych tu přece viděl. 

 Totiž v tom, že by v dlouhé, polsko - ruské historii, převážně nepřátelské a plné křivd a protivenství - existoval alespoň jediný významný bod - bod přátelství a vzájemné účinné - ano, skutečné bratrské pomoci - který by už nešlo z historie nikdy vymazat. A o který by se mohl opřít každý, kdo by chtěl kdy tyto dva národy sblížit, nebo aspoň dále proti sobě neštvat. 

Bohužel.

Neexistuje. Ba - naopak. Existuje jako tragický a silný vykřičník - na věky varující, jaká bezohledná a bezcitná dokázala být východní diktatura - k údajnému spojenci ve válce. 

A - Praha ? 

Tam přece vypuklo povstání rovněž. 

Praha měla jedno štěstí - i smůlu současně. 

Pro Západ byla příliš na východě - pro Východ příliš na Západě. 

A hlavně : Se osvobodila sama. Samozřejmě, i díky tomu, že končila válka - a Němci už na její zničení prostě neměli čas. 

To, co se nepovedlo Zemské armádě ve Varšavě, to se povedlo České národní radě v Praze.  A také jí to Rusové - nezapomněli. 

Historie se musela - na dlouhá desetiletí - přepsat  - a její skutečná tvář - zamlčet. 

Tvář, že bychom nemuseli být až tolik vděční armádě, která by nechala s klidem Prahu vykrvácet - stejně jako Varšavu - a za to, že se tak nestalo, nevděčíme žádným humanistickým pohnutkám Sovětů, ale právě a jedině - konci války. 

Vůdcové povstání museli zmizet z veřejného života, nemálo z nich skončilo později v komunistických lágrech. Inu, ohrožení slávy tyrana - to se neodpouští... 

Stejně jako přílišná soběstačnost a suverenita. 

Varšavské povstání ale jednoznačně prokazuje, jak by bývala dopadla i Praha - pokud by válka právě rychle neskončila. 

Protože Stalinovi - to bylo jedno. 

Naopak : Zničené město, plné mrtvol jeho obránců, by mu plně vyhovovalo.

Aspoň si, vy parchanti, budete na dlouho pamatovat, kdo vás skutečně osvobodil !!! 

____________________

____________________

 

__________________

__________________