Každému, co jeho jest

Rozhodování o podjatosti se změnilo v jednu z největších frašek našich soudů... 

 Judikatura říká, že soudce lze mít za podjatého, jsou-li důvodné pochybnosti o jeho nepodjatosti. 

Ano, tak by to i mělo být. 

V mých četných případech by to mnohdy znamenalo, že by moje kauzy neměl na příslušných soudech kdo soudit. Podjatí jsou prostě všichni, někteří z nich přímo srší vzteky už když zaslechnou moje jméno. 

Jenže - kdyby se vyloučili, nemohli by dále škodit. A to je jediné, oč jim v současnosti zjevně jde. A co také jedině dobře umí. 

A tak se pak dobíráte abstraktních situací - jako právě tady - že tzv. nepodjatý senát, který si sám zamítl námitky podjatosti - a nadřízený soud mu to samozřejmě potvrdil - se chová tak, že když nadejde chvíle vašeho jednání, z čista jasna se zjeví justiční stráž ( u civilního řízení !!!) - v počtu tu dvou, tu tří, tu i více osob - a obsadí chodbu před síní, následně, po vyhlášení jednání, pak i soudní síň. 

Přitom vy dobře víte, že před vámi proběhlo čtyři - pět dřívějších jednání - a nikde žádná justiční stráž nebyla. Alespoň v dohledu ne. 

Důvod k jejímu přivolání nebyl zjevně žádný - vyjma právě podjatosti a často i oprávněného strachu - z vlastního špatného svědomí. 

Neboť, jak již bylo našimi kolegy před mnoha lety jasně deklarováno : JUSTIČNÍ STRÁŽ PŘED ŠPATNÝM SVĚDOMÍM  rozhodně  NEOCHRÁNÍ. Před pravdou, bohudíky, taky ne. 

Takže běžné civilní jednání probíhá pod dozorem ozbrojenců - aby se soudkyně asi cítily lépe a sebevědoměji. 

A to je, prosím, asi ten hlavní důkaz "nestrannosti" a "objektivity". 

V této souvislosti bych rád ještě připomenul naše standardní doporučení : KAŽDÝ VÝKON OCEŇTE  !! Dobrý pochvalou - na našich soudech budete ovšem mnohem častěji potřebovat druhou variantu. 

A ta může vypadat třeba i takto : (viz obrázek). 

A nemyslete si, že je jim to jedno. Že je těch pár ostřejších slov nechává v klidu. 

Nenechává. O čemž jsem se pokaždé hluboce přesvědčil, když jsem měl tu příležitost - a když si oni mysleli, že teď mě mají v hrsti a mohou si dělat, co se jim zlíbí. Obvykle to bylo tehdy, když mě zatkli. 

Teprve pak jsem rychle pochopil, jaký letitý vztek v sobě marně hromadili a dusili - a jakým mocným výbuchem ho pak nechávají promlouvat... 

__________________

__________________

 

 

___________________

___________________

 

 

__________________

__________________