Milenium u nás : Když sršni vládnou
- Details
- Created: Sunday, 27 October 2019 08:54
- Written by Ing. Jiří Fiala
- Hits: 2123
Dovolím si čtenáře upozornit na koprodukční švédskou detektivku "Milénium", odvysílanou v nočních hodinách na ČT2, protože stojí za vidění. 
Původně jsem nevěděl, co za podívanou mne čeká, připadala mi dlouhá, přesto zajímavá - ovšem můj zájem s každým dalším dílem neochaboval, nýbrž posiloval. To se stává málokdy, a zvláště u takhle dlouhého pořadu, protože udržet diváka v pozornosti po více než dvě hodiny, je (režisérský i herecký) výkon.
Původně to vypadalo "jen" jako dobrá a napínavá detektivka, ovšem s postupujícími díly přibývaly náměty, které ze svého života dobře znám a které jsou mi velmi blízké. Resp. - o kterých jsou i tyto stránky.
Totiž : Justice, její zneužití k likvidaci nepohodlných lidí - potažmo další státní orgány ve stejné roli. A obrana jedince proti nim.
Syžet příběhu je asi tento :
Známý a úspěšný investigativní novinář je nejprve pověřen jedním případem (zmizení a několika vražd), který objasní - ale to je jen předehra k tomu hlavnímu : Protože zde pracuje na případu, kde má dost bohatých lidí zájem na tom, aby nic nevyřešil a nikoho nenašel, najmou si mj. hackerku, která se mu denně šťourá v počítači a sleduje (na dálku), co vlastně zjistil a na čem pracuje.
Hackerka - vzdor svému věku, pohlaví a minulosti - projevuje takřka nadpozemské vlastnosti a schopnosti, díky nimž se úspěšně živí (ale i ubrání) - jako hackerka, pro zjišťování citlivých důležitých informací v bezpečnostní agentuře.
O to šílenější je následné zjištění diváka, že je ve skutečnosti nesvéprávná a má ustanoven poručnický dohled kurátora, jistého právníka s dobrou pověstí.
A dál už je to příběhem právě této dívky, jejího znesvéprávnění - a státních orgánů, které se na jejím osudu podílely a podílejí.
No - a poručnický soud - to je přeci - náš opatrovnický soud.
A - jsme doma !! U problémů, které denně potkávám a denně řeším. A od nás (ne ze Švédska) dobře znám. Proto mohu srovnávat.
K filmovému příběhu :
Soudem ustanovený poručník - který zjevně má "poroučet" daleko inteligentněšjí bytosti než je on sám - se ukáže jako sexuální deviant a úchylné prase, jež nejprve zabaví "ošetřovanci" veškerý příjem - a poté mu ho uvolňuje jen za "protislužby" - tedy mlčení o tom, že ji znásilňuje a nutí ji k perverzním sexuálním praktikám pro svoje potěšení.
Asi mu to celý život procházelo, jenže tady narazil na někoho, koho zjevně nečekal - totiž osobu nejen vysoce inteligentní, ale i zkušenou s nejrůznějšími sledovacími technikami - takže si na jednu tuto "schůzku" přinese potajmu kameru a své znásilnění úspěšně natočí. A - má ho v hrsti.
Následně - stejným způsobem jako on ji - ho spoutá, vysvleče a na tělo mu vytetuje nápis o tom, že je úchylné prase a zrůda.
No - a dál už je celý příběh zpětným rozkrýváním toho, co předcházelo smutnému osudu hlavní hrdinky - tedy této hackerky.
Jako malá vyrůstala s matkou, kterou otec bil a týral. Jednou mu za to vychrstla do obličeje plnou krabici od mléka benzinu - a zapálila jej.
Za to byla vzata do ústavu, kde ji "léčil" jistý psychiatr. Ze dvou let pobytu ji přes rok "léčil" tak, že ji připoutával k posteli a zkoušel na ni všechno možné.
Proto byla prohlášena za nesvéprávnou, proto ten "poručnický" soud.
Zpětně se ukázalo, že dívka na týrání matky upozorňovala všechny možné i nemožné státní orgány i úředníky - a NIKDO Z NICH nijak nereagoval. Až právě tím jejím zavřením do ústavu.
Dále se zpětně ukázalo, KDO byl (a dosud je) její otec : Totiž přeběhlý ruský agent, kterého švédská vláda - jako prominenta - chránila. A když ne vláda, tak alespoň její orgány, především z tajné služby, kde se nakonec vytvořila její zvlášť tajná sekce, která se vymkla státní kontrole - a dál si hrála na vlastním písečku, už bez kontroly vlády a oficiálních složek státu.
Proto všechna oznámení na jeho chování putovala rovnou do šuplíku a nikdo je neřešil.
Dívka přes různé peripetie doputuje až ke svému otci, který žije s jejím nevlastním bratrem, vyhlášeným zabijákem. A když už se najdou, vzájemně se pokusí vyvraždit.
Tedy - otec s bratrem se pokusí zabít tuhle hackerku. To se jim - vzdor třem zásahům z pistole - nepovede, a dívka vyleze z již zasypaného hrobu - a jde si s nimi vyřídit účty. Otce sekne sekerou do hlavy, ale i to on přežije - a jsou spolu nakonec v jedné nemocnici.
Tam přijde otce někdo zabít, ale patrně chce zabít i ji.
Otce zabije, ji nikoliv, ji čeká soud za otcovraždu a její přípravu - a - nový znalecký psychiatrický posudek.
Mezitím se dá dohromady ona sekce tajné služby, která po celou dobu kryla excesy přeběhlého ruského agenta - a uvědomí si, že jim jde o hodně, že by se celá jejich činnost mohla zpětně provalit, a zvláště, když o tom všem chce onen investigativní novinář z Milénia napsat. A podkladů pro to má dost a přibývají další.
Hackerka se ze svých zranění zcela zotaví - a blíží se soud.
K soudu, na jehož výsledku má zásadní zájem ona sekce tajné služby, která za vším celou dobu stála a která se bojí prozrazení. Proto je jejím zájmem hackerku na doživotí zavřít na psychiatrii, aby ji nikdo nebral vážně, a novináře, který o tom všem chtěl napsat a zveřejnit reportáž, odstranit a zdiskreditovat.
A tak zajdou za státním zástupcem, který podával obžalobu, a sdělí mu, že odsouzení hackerky je ve státním zájmu a že jednají s instrukcemi z nejvyšších míst. A současně i zorganizují akce proti novináři s cílem, aby jeho reportáž nikdy nevyšla a on sám byl zlikvidován, nebo alespoň znevážen.
Protože ho nikam zavřít oficiálně nemohou, podstrčí mu do bytu drogy a současně najmou profesionální vrahy - střelce, kteří ho mají zabít. A patrně i jeho kolegyni, druhou spolumajitelku vydavatelství.
Neuspějí ani při jednom : Při podstrčení drog jsou odhaleni kamerami bezpečností služby, která - naštěstí - monitoruje novinářův byt, a najatým zabijákům se novinář sám v restauraci ubrání, a to až do příjezdu policie.
Výhrůžky maily, i otevřené útoky na zdraví a život, vyděsí spolumajitelku vydavatelství natolik, že chce vydání reportáže stopnout. Že nechce riskovat životy celé redakce, protože prý za to nestojí.
Hlavní hrdina - novinář a druhý majitel vydavatelství - ale reportáž přesto vydá.
Zatím probíhá soud. Soud proti hackerce, o otcovraždu a její přípravu. Všechno je - ve státním zájmu - předem připraveno. Veřejnost - ve státním zájmu - vyloučena.
A státní zástupce, rozhodně ne nepodobný p. Martinu Suskovi, současně známému z kauzy vraždy čerpadlářky (https://www.ceskatelevize.cz/
A - čeká ho následně jeden šok za druhým.
Hackerka, která do té doby odmítala říci jediné slovo (což se ukázalo jako velmi úspěšná taktika, protože ničím nedala najevo svou inteligenci a nechala všechno až na boj před soudem, na který se tak státní zástupce nemohl vlastně nijak připravit), reaguje tak svižně a přesvědčivě, že i státního zástupce dostává do defenzívy - a následuje - posudek.
"Zpracovaný", resp. koupený od toho samého psychiatra, který ji dva roky držel jako blázna na uzavřeném oddělení, přikurtovanou k posteli...
Netuší však (pan psychiatr), že i on je pečlivě sledován, že jeho počítač je napíchnut a zkopírován jeho obsah - takže u soudu je najednou snadné předložit důkazy o tom, že znalecký posudek byl vypracován předtím, než posuzovanou vůbec viděl - a že má sice tři varianty ze tří různých dat, ale všechny jsou stejné - takže po návštěvě hackerky, která s ním ovšem nijak nekomunikovala, jen změnil datum a vydal to samé, co už měl dávno v počítači.
Díky zkopírování počítače se navíc provalí, že i on je úchylné prase, pěstující dětskou pornografii, přičemž jeho úchylka byla vyšetřované patrná už z jejího pobytu na psychiatrii.
A - sledujeme soud, kde se najednou zjistí, že všechno stálo na falešném znaleckém posudku - a že věznění hackerky na uzavřeném oddělení psychiatrie bylo jen dílem koupeného znalce a sekce tajné služby, která se vymkla kontrole.
A je pak krásnou - byť pro nás zatím zcela pohádkovou - podívanou, jak do soudní síně přichází jako svědek šéf skupiny, pověřené vládou novým vyšetřením těchto nezákonných aktivit, tohle všechno soudu sděluje, a současně i to, že nejvyšší státní zástupce vydal deset zatykačů na členy této zločinecké bandy státních úředníků a soudních znalců, současně vstupuje i policie, v civilu i v uniformách, odebírá "znalci" počítač a odvádí ho do vazby.
Je krásným pohledem - a mistrovsky zahráno - sledovat obličeje státního zástupce a soudního znalce, jak se ze sebejistých, renomovaných a uznávaných osob pomalinku mění - přes vztek a pobouření - po vystrašené obličeje dopadených zločinců (to v případě psychiatra), anebo alespoň krajně znejistělých kdysi mocných úředníků v předtuše velkého průšvihu a konce kariéry ve státních službách.
Pro nás zatím jen krásná pohádka.
A teď - to DŮLEŽITÉ !!
Všechny tyto - a podobné - příběhy mají jedno společné : Totiž že se někdo z mocné státní správy (obvykle z nejmocnějších - tajných - služeb), vymknul kontrole a začal masově zneužívat pravomoci k soukromým, podivným cílům - a že bylo zapotřebí mnoha statečných lidí, riskujících zdraví i životy, než se podařilo skupinu odhalit, vyšetřit - a pozatýkat.
Krásná pohádka.
Jenže - co když se takovéto kontrole nevymkla skupinka lidí, ale naprostá většina všech, kteří tuto moc mají ??
To pak nikdo nemůže jmenovat žádnou vyšetřovací skupinu, nemá kdo vydávat zatykače, resp. to nikoho ani nenapadne - aby také nebyl prohlášen za blázna.
Každá spravedlnost má jeden háček : Musí aspoň někde najít zastání. Musí aspoň někde existovat - byť jediný - mocný, který je spravedlivý.
Chápu dnes, proč Bůh kdysi vzkázal hříšnému městu : Ušetřím město pro deset spravedlivých...
Ano, má to smysl - takové město ušetřit, i kdyby všichni ostatní byli padouši. Protože ti spravedliví kolem sebe tu spravedlnost rozšíří...
Ale - znovu ta děsivá otázka : Co když tam ani těch deset není ???
No - tak to pak vypadá - jako u nás. Prostě tu spravedlnost nemá kdo zjednat. A - nezjedná.
Scéna soudu, který skončí zatčením a odvedením křivého soudního znalce, přepokládá dvě - pro nás už zcela pohádkové - bytosti či institutce : 1) Právníka, tedy obhájce, který bude skutečně neohroženě bojovat za zájmy svého klienta, resp. za spravedlnost, pokud ten je v právu, a to i proti tak mocné instituci, jakou může tušit v tajných službách.
2) Nezávislý a spravedlivý soud, který to všechno sleduje, vyhodnocuje - a také správně rozhodne.
Dovolíte ??
Dovolím si předpovědět, jak by taková scéna, byť jakkoliv přitažená za vlasy, proběhla u nás, před naším soudem a před naší justicí .
Především by tam žádný nezávislý soud vůbec nebyl. Byl by tam soudce, předem domluvený se státním zástupcem, takže jakákoliv překvapení v průběhu jednání prakticky vyloučena.
Dále by tam byl - zpracovaný a připravený - právník (obhájce), kterému by bylo stranou vysvětleno - pokud by toho vůbec bylo zapotřebí - že soud probíhá ve státním zájmu a rozsudek bude takový a takový... A že jistě nechce mít problémy ani s ČAKem, natož pak s kýmkoliv jiným - a že snad mu dál už ani nemusí nikdo nic vysvětlovat, když předem zná rozsudek.
Ostatně, zažil jsem - a to jak ve vlastním, tak v zastupovaných případech - soudního znalce, co si prokazatelně neobhájil svůj znalecký posudek, resp. jeho závěry byly prokazatelně vyvráceny. A - co myslíte, že se stalo ??
Velké NIC.
Předně, soudkyně byla tak hloupá a nevzdělaná, že ani nevěděla, co má dělat nebo jak by měla reagovat - protože na takovou situaci ji zjevně nikdo na právech nepřipravil.
A tak se tvářila - jako že nic. Prostě se jelo dál, jakoby té obhajoby nebylo. A - posudek samozřejmě platil dál, vždyť je pod ním kulaté razítko znalce, že?? Soudce je tedy kryt - a že jim to nějaký - evidentní "laik", který žádné razítko nemá, rozbil na kusy - tak to se velkoryse přehlédne a v protokolu raději ani nezmíné. Natož v rozsudku.
V druhém případě soudce - sice chlap, ale stejné jelito jako ta soudkyně předtím - také poznal, že znalec je v úzkých a neví už kudy kam. Tak udělal to - co asi obsahuje závazná "příručka pro soudce" : Nevíš- li, kudy kam - odroč !! Však do příště se leccos změní - a vyjasní. A taky se můžeš poradit se zkušenými matadory, kdo je kdo a co v takovém případě dělat.
Takže v tom druhém případě - přesně : Soudce odročil - a mě do příštího jednání zatkli, načež soudce udělal všechno pro to, abych se tam už nedostal, ač zastoupený otec na mé osobní účasti trval. Takže - se mu to vlastně vyřešilo samo.
A že by znalce někdo za křivý rozsudek zatknul přímo v jednací síni ?
Předně by ten zatykač ani neměl kdo vydat, protože žádná skupina "spravedlivých" by nebyla ani vládou, ani nikým jiným ustavena, protože - nejsou. Alespoň ve státních službách ne. Nejvyšší státní zástupce je natolik groteskní a komická - a hlavně zcela neškodná - figura, že - pokud by nebyl do přípravy takového případu přímo zapleten - rozhodně by vůbec netušil, co má dělat a která bije - a tak by - s vysokou mírou pravděpodobnosti - a - jako obvykle - neudělal NIC.
To je přeci nejjistější - tím se nikomu neublíží - a plat se bere dál… Že ??
Soud by tedy křivý znalecký posudek přešel, jakoby nebyl, a šel by cestou nejmenšího odporu - jak je u nás špatným zvykem - protože to je obvykle cesta k tíži toho, kdo se nejméně umí bránit.
Skončilo by to tak, že by milou hackerku, vzdor všem důkazům a vší spravedlnosti, podle původního plánu na doživotí zavřeli do psychiatrické léčebny - a tam pak ať si plácá, co chce, "my jsme na to přece zvyklí..."
Film - či spíše série filmů - má celou řadu zjevně přehnaných situací a fantaskních vlastností hlavních hrdinů, kteří spíše připomínají už nadpozemské bytosti ( v praxi by se např. sotva nějaký novinář ubránil najatým vrahům se samopaly, natož mladá holka - a opakovaně - nejhorším zabijákům, aby pak ještě - po třech zásazích z pistole, z toho jeden do hlavy - vylezla z hrobu... to je prostě situace z jiného světa a novináři nepatří obvykle zrovna ke svalovcům či supermanům) - ale i tak je to cenný pohled na to, jak to vypadá, když se státní orgány domluví na likvidaci nepohodlné osoby.
Zatímco ve Švédsku je to excesem, který se podařilo vyšetřit a napravit - u nás je to naprostým standardem. Proto se také u soudů žádné zázraky nedějí - a ten, kdo je předurčen k popravě, také popraven je.
S tím, že předem je vše dáno, všichni jsou předem se vším smířeni - a pokud se oběť přeci jen vzpěčuje, od toho má advokáta, aby už jí vysvětlil, že "mohla dopadnout daleko hůř..." - (to může totiž vždycky) - a že "jsme ještě z toho vyšli velmi dobře …".
Že by od soudu odvedli křivého soudního znalce, natož že by státní zástupce musel stáhnout zcela rozbitou obžalobu - i kdyby se tak fakticky stalo, a s dnešními advokáty si to nedovedu představit - patří do světa pohádek a bájí.
Ovšem pohled na ty vyděšené, kdysi tak suverenní a vážené, soudní aktéry - ten stojí opravdu za to.
Alespoň na plátně a ještě jen ve Švédsku, když už ne tady - a v soudní síni.
Až se TOHLE stane, budeme vědět, že žijeme v právním státě. To ale ještě bude chtít boj minimálně celé generace, která se nebude smiřovat se současným - zcela děsivým stavem.
Jinde excesem, u nás - samozřejmým standardem...
____________________
____________________
K nepřesnostem ČT, již tradičním a mnohačetně doloženým, bezesporu patří i překlad názvu (Dívka, která kopla do vosího hnízda).
Protože kdo umí anglicky, (anebo si ve slovníku snadno zjistí) - tak hornet není vosa, ale sršeň, tedy hmyz o řád hroznější a nebezpečnější nežli vosa.
The Girl Who Kicked the Hornets' Nest
A kopnout do sršního hnízda - to je už opravdu na hranici života a smrti (zatímco to vosí obvykle ustojíte a je to běžná venkovská zábava).
______________________
______________________