Pusťte svaté zpátky,
- Details
- Created: Saturday, 02 November 2019 08:20
- Written by Ing. Jiří Fiala
- Hits: 1339
a nezapomeňte na Svatodušní svátky...
Návrh, aby došlo k obnovení svátku Všech svatých coby tradičního církevního svátku, má něco do sebe, už proto, že následující svátek Dušiček (památka zesnulých) má přeci jen hluboké kořeny a je široce uctíván i v naší sekulární společnosti.
Lidé jsou zvyklí jezdit o tomto svátku na hřbitovy, konečně, je to tak správně. Měli bychom si připomínat své předky a uctívat je, vždyť z nich pocházíme. Jsou to naše tradice, naše kořeny, naše minulost, něco, čím můžeme doložit, že v téhle zemi jsme od nepaměti, a nemůže proto patřit nikomu jinému.
Svátek Dušiček, na Vše svaté navazující, má navíc svou neobvyklou a jinde neopakovatelnou atmosféru - mlhy, teskno, sychravo - nedovedu si představit, že bychom ho slavili třeba uprostřed července.
Autor níže uvedeného článku ještě zmiňuje, kde všude kolem nás je den Všech svatých svátkem. Ano - i v Maďarsku.
Tam bych navazující a propojený svátek Dušiček doporučil zažít zejména, má tam neopakovatelnou atmosféru.
Zažil jsem ji ještě za totality, ta už se ve stejné podobě opakovat nebude - ale tam stála opravdu za zmínku.
Uvědomil jsem si to naplno, když jsem zašel v Budapešti na hřbitov (to se ještě nic nevědělo o tajemném sponzorovi ODS Bácsovi, co tam jistě i tehdy ležel).
Zato tam bylo plno lidí upravujících hroby svých zesnulých - a vůbec to mělo takovou zvláštní atmosféru. A mně až pak došlo, proč.
Protože v Maďarsku navazoval tento svátek skoro bezprostředně na výročí protikomunistického povstání. O něm jsem sice tehdy věděl, ale přeci jen jsem netušil naplno, jaký mělo rozsah - a hlavně, počet obětí.
Měli tam tedy ještě i po třiceti letech zatraceně na koho vzpomínat.
A zřejmě tam dění na hřbitovech hlídala i tamní StB, s čímž se pojí i můj zážitek odtamtud.
Měl jsem na sobě tehdy dlouhý podzimní plášť, ne nepodobný těm, co ve filmech nosí tajní nebo gestapo nebo vůbec tyhle složky - a jedna paní, co tam usilovně plela hrob, mě asi za ně považovala. A jak tak plela tu trávu, tak ji - zády ke mně - vztekle na mě z toho hrobu vymetla.
To jsem pochopil, jak tam mají asi komunisty rádi. Což se záhy i potvrdilo. Maďarsko se totality zbavilo skoro o rok dřív než my.
Ale zpátky k našim Všem svatým a Dušičkám.
Ano, máme v kalendáři málo křesťanských svátků, a je to škoda. Protože křesťanství - to je naše tradice. Kdo přijde o tradici, o svoje kořeny, je nucen žít v kultu slaboduchého konzumu, jak to kolem sebe denně tak štědře vidíme.
Bez cíle, bez směřování, bez páteře, bez morálky, bez odpovědnosti, bez svědomí. Až jednou do pekel odejdou - a nic po nich nezůstane. Ani vzpomínka ne. Nikomu nebudou chybět, pokud je někdo znal, rychle zapomene. Odkaz … Žádný.
Ani na ty Dušičky ne.
Ano, svátek Všech svatých by se dal spojit nejen s výročím republiky a Dušičkami, ale mohli by ho využít k dospání i ti, co si oblíbili u nás jinak netradiční dýně a hlavy z nich a pokud někdo chce slavit Halloween, byť to není náš svátek, proč ne. K tomu ročnímu období se výborně hodí.
Ale, chtěl jsem se dnes dostat k jinému křesťanskému svátku, který mi chybí v kalendáři - i v připomínkách - ještě daleko více než svátek Všech svatých. A to jsou - na opačné straně roku - Svatodušní svátky.
Víry zbavené veřejnosti skoro neznámé - a přitom tak důležité a zásadní.
I u nás samozřejmě bývaly, až do komunistů, v kalendáři a slavily se. A na svatodušní pondělí byl den volna.
Já jsem si poprvé uvědomil, že mám nějakou mezeru, když jsem se jako kluk začetl do Rychlých šípů - a tam se psalo o tom, že Šípy jely na výpravu na Svatodušní svátky - a skákaly tam přes potok. A ten potok tam tak krásně tekl, na tom obrázku, že jsem si říkal, že bych se hned tam rozběhl taky. Do přírody.
Ano, tyhle svátky jsou v nejpříjemnějším období roku, na přelomu května a června - jak kdy, podle toho, jak jsou zrovna Velikonoce, od nichž se odvozují. Jsou 50 dnů po nich (i proto latinsky Pentecostes).
A jejich smysl mi laicky - a proto jasně a srozumitelně - vysvětlil jeden starý kněz, dnes už bohužel po smrti.
A ten říkal :
Jsou tři hlavní křesťanské svátky : Vánoce, Velikonoce a Svatodušní svátky.
A teď : Vánoce - jsou pro všechny. Narodil se vám spasitel - vám všem. Proto je také - alespoň u nás - skoro všichni slaví. A kdo ne, ten bych řekl, že je buď na okraji společnosti, nebo se k němu kvapem blíží.
Velikonoce, jsou sice největšími křesťanskými svátky roku, ale jsou jen pro ty, kdo skutečně věří ve zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Těch už většina - u nás - není.
A Svatodušní svátky, tak ty jsou pro ty, co byli obdařeni duchem natolik, že posunou nebo už posunuli vývoj lidstva kupředu.
Pokud máte pocit, že mezi ně patříte - nebo cítíte úctu k těm, kteří to dokázali - pak to jsou vaše svátky.
A byla by věčná škoda je neslavit nebo si je aspoň nepřipomínat. Zvláště v tak krásném období roku, alespoň v našich zeměpisných šířkách. Jsou to svátky, kdy voní pivoňky, jedna z nejhezčích vůní, co znám.
A mít je na svátečně prostřeném stole - to je přeci nádhera !
Už proto, že pak nastává léto - a až do poutí a dožínek, což je vlastně naše tradiční obdoba Dne díkůvzdání, žádné svátky už nejsou.
Tak bych se, prosím, přimlouval i za ty Svatodušní svátky - ať se zase vrátí do kalendáře, i mezi významné dny. A dny volna.
Aby si redaktorka ČRo nepletla Dušičky se Svatodušními svátky.
Možná i proto tady máme takovou mravní a myšlenkovou poušť - že neslavíme den těch, co byli obdařeni, aby to tady posunuli dál...
___________________
___________________
___________________
___________________