AR : Kaňjáčnyj zavód - aneb - zase Ararat
- Details
- Created: Sunday, 17 November 2019 10:45
- Written by Ing. Jiří Fiala
- Hits: 1269
Česky se to sice řekne tak snadno a jednoduše - likérka - ale v tomto případě mi ruština připadala tak zvukomalebná, že jsem jí dal přednost, ač ji jinak nemusím.
Kaňjáčnyj zavód - tam přece ten koňak přímo slyšíte šumět a zurčet...
Tak v Jerevanu mají likérky hned dvě - a obě provádějí exkurze. Šli jsme do té známější a symboličtější - tedy do Araratu.
Přiznám se, že jsem od této exkurze mnoho nečekal, jsa zvyklý na naše průvodce a památky - kde se obvykle moc toho nedozvíte, už proto, že průvodce sám toho moc neví, jen podívejte se napravo, nalevo, k tomu jedna trapná a rádobyvtipná smyšlenka či historka, hlupáci se zasmějí - a jděte k čertu. Obvykle to většině stačí. Přesně té většině, co u nás volí Babiše.
Tak to tedy - v kaňjáčnom zavódě NE !! Tam mě čekalo velmi milé a nečekané překvapení, v podobě průvodkyně, sice mladé a trochu při těle, přesto ale profesionálně velmi zdatné, že jsem se nestačil divit.
Ten výklad měl tedy úroveň od první do poslední minuty.
Přihlásili jsme se na prohlídku v ruštině (Tomáš se ptal, jestli v ruštině nebo angličtině, řekl jsem, že je mi to jedno - a ruská prohlídka byla dřív. Jen pro info - ještě lze mít prohlídku v němčině a francouzštině - a to je asi všechno...) - a dozvěděli jsem se opravdu věcí, až oči přecházely.
O výrobě koňaku, o jeho historii, o jeho odběratelích, hlavně těch světově proslulých (průvodkyně Kristýna se zastavila zejména u Winstona Churchilla, kterému prý zdejší koňak zachutnal na Jaltské konferenci, a od té doby mu ho musel Stalin pravidelně týdně posílat letadlem, což prý činil vcelku rád a s hrdostí), o jeho zavedení na trh (rovněž stojí za zmínku - původní majitel továrny přišel na to, že když chce prodávat, musí umět vytvořit poptávku, a tak si - lacino - zaplatil pár studentů, kteří nedělali nic jiného než chodili po Jerevanu a okolí a v každé hospodě se neúnavně dožadovali právě tohoto koňaku - až ho musel šenkýřník objednat, aby nepřicházel o hosty...) - a vůbec, o všech možných zajímavostech.
Na závěr prohlídky pak následovala degustace, a to dvou nebo čtyř typů koňaku, podle toho, co jste si zaplatili - a opět, výklady tak důkladný, že každý návštěvník se stal rázem specialistou na koňak první kategorie. Jak a nakolikrát se ke skleničce přivoní, z jaké vzdálenosti, jak má vypadat správná sklenička (že když se do ní koňak nalije a sklenička se převrátí na bok, nesmí z ní koňak vytéct...) a kdo a jaký nos může strčit až dovnitř.
Dva evropští zločinci, kteří chtěli vychovávat vlastní děti : Jeden v řeči soudců "vícenásobný speciální recidivista", druhý psanec na útěku před tím samým, ve chvíli vzácného klidu a odpočinku - s arménským koňakem... V bezpečí normální křesťanské země...
V závodě Ararat mají i další různé speciality, jinde k nevidění : Tak třeba - varhany a noty z koňaku. To se to ale musí trénovat a cvičit !! Tady doslova platí - můžete pít podle not...
Tohle jsou koňakové VARHANY …
A tohle NOTY, podle kterých se na ně hraje ...
I našinec jistě něco zaslechl o karabašské válce - tedy válce o Náhorní Karabach : Je to odlehlá oblast v horách, osídlená Armény, za sovětských časů však přiřklá Ázerbajdžánu - patrně proto, že z Arménie je opravdu těžko přes hory přístupná, zatímco od moře, z Ázerbajdžánu, to šlo mnohem lépe.
No - a problém byl na světě : Když se SSSR rozpadl, Arménie odmítla uznat tehdejší hranice Ázerbajdžánu jako historicky ničím nepodložené - a začala válka.
Do té se Rusko raději prozřetelně vcelku nevměšovalo - a nechalo oba satelitní státy, ať si to vyřídí, jak libo.
Libo bylo, že vcelku vzácně - a na rozdíl od současné Evropy - zvítězilo křesťanství na plné čáře - a co zbyli v Karabachu Ázerbajdžánci, byli vysídleni - stejně jako u nás po válce Němci - do Ázerbajdžánu. Prý i dost podobným způsobem. Tedy - přijel náklaďák - do hodiny si sbalte osobní věci - a mažte, kam vás to údajně táhne. Možná se autoři akce skutečně inspirovali v našich Sudetech.
Tak - a proč tento historický exkurs ? No, jednak k rozšíření vzdělanosti - ale hlavně - a v souvislosti s likérkou, alias kaňjáčnym zavódom - proto, že tam mají sud, a v něm prý zraje ten nejlepší koňak - a bude zrát tak dlouho, dokud se problém Náhorního Karabachu definitivně nevyřeší.
On totiž fakticky vyřešený je - Arménie válku vyhrála a Náhorní Karabach má pod faktickou kontrolou. Jenže - zbývá dořešení de iure - a to je tedy problém. Ázerbajdžán totiž sveřepě odmítá porážku uznat, a tím i ukončit válku. Takže stav de iure, který tam panuje, je vlastně stav příměří, tedy asi totéž, co mezi Araby a Izraelem, kde také válka nikdy nekončí, jen má žhavá a mírnější stádia.
No, a až prý se to vyřešit podaří, tak se smí - konečně - otevřít a vypít na oslavu i tento sud :
Sud míru mezi Arménií a Ázerbájdžánem. Až se podepíše definitivní mír ohledně Náhorního Karabachu, smí se sud otevřít a vypít.
Jistě ta správná inspirace a motivace pro nejrůznější mírotvorce...
Mimochodem, je prý také jediné místo v Arménii, kde naleznete Ázerbajdžánskou vlajku na veřejnosti - to je ta první zleva.
_________
A když už jsme u těch sudů - to nejlepší na závěr, samozřejmě :
Denní dávka našeho presidenta … 
Jak vidíte, denně tam na něj myslí. Jako na stálého a dobrého zákazníka...
______________________
______________________