Pravda (i ta o Havlovi) v ohni neshoří, ve vodě neutone - a časem nezestárne

Naopak, vypluje naplno na povrch. 

A nejjistější pravda je ta, která se dostane ven z průniku dvou pravd, z různých, zcela náhodných zdrojů, když navíc povídají o něčem zcela jiném, než co jste si chtěli ověřit. A jen jakoby mimochodem přijde řeč ... na něco, co už jste ale kdesi slyšeli... 

 

Kdysi, ne tak dlouho po revoluci, mailem putovaly postřehy některých chartistů o Havlovi, které nebyly zrovna lichotivé. První, pokud si vzpomínám, byl Petr Cibulka, který psal: "Vašku, jsi prase a hovado", což možná byla pravda, jenže na ni nebyl nikdo připraven, tudíž ji ani nechtěl slyšet - a tudíž, ač to dost možná pravda byla, zcela zapadla, resp. se ještě - takto podaná - obrátila proti jejímu autorovi. 

Druhým takovým silným vjemem na toto téma, který mi utkvěl v paměti, bylo vyprávění Jirky Wolfa, který si z chartistů odseděl skoro nejdýl... Havla neměl zjevně rád, psal o něm, že vyžral všechny západní dotace a pomoci, určené především všem ostatním, zejména těm vězněným... a ti pak nedostali nic. 

Těžko ověřovat, mohla to být pravda, mohla být i trochu upravená - hlavně : Opět zapadla, nikdo ji nechtěl slyšet. A těžko to dnes ověřovat... 

Pak ale psal o vlastním zážitku, už porevolučním, už z doby, kdy byl Havel presidentem - a - hlavně pro Američany - ztělesněním vší dobroty a statečnosti. 

Pozvali ho, kdysi, na jakýsi večírek, presidentem pro bývalé kolegy organizovaný - a ty zážitky byly odtamtud. A byly o tom, jak Havlovi kdosi - zjevně na jeho výslovné, leč tajné - přání - pašoval do zmrzliny whisku nebo koňak, na což se přišlo (resp. přišla na to pí Olga), až když všichni viděli, jak se Havlovi rozsvítila očička a celý ozářil. Z chlastu, pochopitelně. 

Paní Olga prý vylítla jak saň a začala se shánět po původci toho, kdo přání jejího manžela vyslyšel a do zmrzliny mu ten koňak přiléval - aby s ním pořádně zatočila, zřejmě všem dávno rozdala patřičné instrukce o tom, že Havel, jako nedoléčený alkoholik, nesmí k alkoholu ani přičichnout, natož se mu plně oddat. 

Tak tohle jsem si zapamatoval a utkvělo mi to v paměti. Protože to rovněž značně vybočovalo z toho, co bylo lze o Havlovi slyšet v rádiu ze strany jeho oficiálních životopisců - a hlavně to ani dodatečně nikdo nepopřel. 

Že to byl proutník a těžký závislák na nikotinu, to nešlo popřít ani v jeho oficiálním životě a měli jsme to prakticky denně na očích - ale že to bylo s jeho chlastem až natolik vážné, to jsem se třeba já dozvěděl opravdu až tehdy, z toho mailu Jirky Wolfa. 

A dneska ... ?! 

Jedu si takhle od vlaku k domovu... je před polednem - a co to najednou neslyším z rádia ?? 

Prakticky - doslova a do písmene - totéž. 

Jen od někoho zcela jiného a ve zcela jiné souvislosti. 

A jen s tou pranepatrnou obměnou, že roli prudérní strážkyně Havlovy abstinence namísto Olgy tentokráte zastal jeho mluvčí Špaček. Měli to zřejmě rozděleno : Kde byla Olga, měla to na starosti ona, kde nebyla, nahrazoval ji Špaček. Ten Špaček, který si dnes udělal velmi výnosnou živnost z kultu Havlovy osobnosti, když už nemá Havla živého - a dál šíří pohádky po celém - i éterovém - světě o tom, jak statečný hrdina bez jediného výstřelu porazil komunismus. 

Už ovšem taktně - a samozřejmě - mlčí o tom, že všichni komunisté, co předtím vládli, vládnou dál - a ještě daleko brutálnějšími prostředky než by si to byli dovolili kdykoliv předtím....  (viz Karel Kryl : Ti, co za bolševika kradli, dnes dvojnásobně kradou...)

A scénář ? Úplně stejný ! 

Děvkař Havel si na klíně muchlal Holubovou - a na autora vzpomínky dělal posunky, že by si dal panáka... Když ten mu ho z baru donesl - tak se mezitím objevil Špaček, nesmírně sprostě - vzdor své zažité etiketě - vynadal autorovi, který hlupák tam nese ten chlast - načež Havel statečně zapřel, že by si kdy něco objednal... 

Ano, není nad pravdu a lásku, co vždy a všude vítězí a nad občanskou statečnost, která by měla jít u presidenta příkladem. Natož takového, co si z ní postavil živnost nejen pro sebe, ale i pro své mnohé obdivovatele - a škoda, že tato pravda a láska spolu s občanskou statečností v ČRo 2 zvítězily až nyní, a zcela náhodou, při zcela jiné příležitosti. 

Kdo máte zájem, poslechněte si to na vlastní uši ze záznamu. 

Od veřejnoprávního média zajisté nečekaně objektivní počin.

Abychom se konečně mohli masověji dozvědět, co jsme to světu jako vítězství beze zbraní nad komunismem vlastně prodávali... 

Pořad Blízká setkání - Adéla Gondíková zpovídá Bohumila Klepla - čas (odvysíláno v ...)  11.35-37. 

___________

https://program.rozhlas.cz/zaznamy#/dvojka/ 

 
Blízká setkání - Bob Klepl, čas (denního vysílání ) 11.35-37 
___________
 
Závěrem ? 
Nic proti úletům, i když muchlat Holubovou na klíně v roli ženatého presidenta je přinejmenším hrubý nevkus, nic proti závislákům - pokud jsou ovšem na léčeních, a ne v roli hlavy státu - a nic proti občasné zbabělosti, pokud není otevřeně svedena na někoho jiného - a pokud se jí veřejně nedopouští hlava státu, vydávaná veřejně a celosvětově za vzor a ideál mravnosti. 
 
Neboť - revoluce, má-li být provedena poctivě a do důsledků - je bezesporu práce pro celé chlapy na plný úvazek. 
 
A pokud ji někdo dělá jako vedlejšák - s tím, že mu stačí, že se nechal sám koupit a zajistit a na ostatní kašle - no, pak je výsledkem to, co vidíme teď všichni : Komunisti a jejich rody dál ve všech funkcích, a drzejší než kdy dřív... 
 
Protože - když se to povedlo s Havlem, proč by se to nemělo povést i jindy, s někým jiným, když už by to došlo až tak daleko... 
A za pár zmrzlin s koňakem... ?? To je přeci velmi přijatelná cena - ZA PRODANOU REVOLUCI...  
 
Za to, že se ze zločinů komunismu nikdy nic nevyšetřilo - a ani vyšetřit nemělo a nechtělo. 
____________________
____________________

 

 

 

 

___________________

___________________