Valdice : Strach má velké oči

Oproti tzv. operativním věštbám někdy stačí i mokrý hadr na hlavu... 

 Vztah k našemu sdružení, i ke mně osobně, má, ze strany oficiálních orgánů, značně široké rozpětí : Od povinného přehlížení a zesměšňování až k adoraci nemístných rozměrů a ke značnému přeceňování možností našich, i našich spolupracovníků. A také našich záměrů. 

Tak třeba věznice Valdice i nadále trpí utkvělou představou, že na základě jakýchsi blíže nespecifikovaných operativních poznatků jsem chtěl zorganizovat vzpouru vězňů a ve Valdicích vyvolat všeobecné povstání.

A zjevně tomu vážně věřili... 

______________

Stanovisko Věznice Valdice k žalobě o zákaz diskriminace

 

 

 

 

 __________________

OS P – 4

                                                                                                                                     K č.j. 40 C 318/2019 – 47

 

                                                           SDĚLENÍ K VYJÁDŘENÍ ŽALOVANÉ

               Obsáhlé vyjádření žalované ze dne 26.8. s podacím razítkem soudu 31.8. je ve skutečnosti velmi stručné a kromě rekapitulace případu a dřívějších stanovisek věznice nebo vězeňské služby obsahuje vlastně jediný odstavec na straně 4-5, který se k věci sice vyjadřuje, nic nového ovšem nepřináší.

               Obsahuje už dříve známé stanovisko žalované, že věznice Valdice obdržela, prostřednictvím jakési operativní služby, supertajnou informaci, kterou nesmí sdělit ani dnes soudu - a  podle které důvodem přijatých opatření bylo podezření z přípravy rozsáhlé vzpoury vězňů během návštěvy žalobce za odsouzeným McCraeem v srpnu a září 2019.

               Bezpečnostní komisi ředitele věznice, stejně jako řediteli věznice samému by v této souvislosti neobyčejně prospělo poměrně jednoduché a levné opatření, kterým je – mokrý hadr na hlavu. A patrně také změna v dodavateli operativních informací, aby věznici nezásoboval evidentně smyšlenými báchorkami.

               Žalobce prohlašuje, že náznaky těchto blíže neupřesněných příprav ke vzpouře či povstání jsou holým nesmyslem, v jejichž pozadí není nic jiného než staré známé přísloví, že strach má velké oči – a žalobce v žádném případě nehodlal ani organizovat vzpouru vězňů, ani nijak narušovat průběh návštěv ve věznici Valdice.

               Ostatně, samo konstatování věznice o tom, co mělo údajně být důvodem těchto opatření, je zjevně protismyslné a postrádá logiku, neboť jestliže smyslem bylo zabránit žalobci v kontaktu s dalšími odsouzenými a zejména s jejich blízkými, kteří je přijeli navštívit, pak vůbec nedává smysl, proč byl žalobce izolován od jím navštíveného vězně přes skleněnou přepážku, což je jednoznačně kárné opatření, používané zejména vůči odsouzeným, ke kterému musí existovat kárný důvod. A sama věznice připouští, že izolovat žalobce od navštíveného vězně smyslem přijatých opatření nebylo.

               V takovém případě, o kterém věznice píše, i kdyby se její „podezření“ skutečně zakládalo na reálném podkladu, měla věznice izolovat žalobce od ostatních návštěv – např. v samostatné místnosti, kde by návštěva proběhla standardním způsobem, i když bez kohokoliv dalšího, zejména z řad vězňů a návštěvníků věznice – a ne v izolaci od jím navštíveného, což samozřejmě že návštěvu ztěžovalo a znehodnocovalo, když navíc dozorčí  služba se chovala tak, jako by byl zakázán kontakt mezi navštíveným a návštěvníkem a bránila i sebemenšímu osobnímu setkání nebo i jen potřesení rukou.

               To přitom ani sama věznice netvrdí, že by bylo smyslem přijatých opatření.

               Do takto definovaného podezření ostatně ani nijak nezapadá speciální osobní prohlídka, zcela jiná než u všech ostatních, neboť ani to věznice neuvádí, že by snad žalobce měl do věznice něco pašovat nebo že by na to i jen měla podezření.

               Ať už tedy dostala věznice informaci jakoukoliv – a zjevně zcestnou – a je v tomto případě na soudu, aby trval na jejím sdělení, protože dnes a při projednávání před soudem již žádné nebezpečí z vyzrazení nehrozí, zato by to velmi pomohlo objasnit podstatu věci (tedy honby na duchy a nesmyslných pohádek, jimiž je věznice zásobována z údajně neznámých zdrojů), i podané žaloby proti diskriminaci – přijatá opatření vedla k naprosto bezdůvodné šikaně jak vězně, tak i jeho návštěvníka, jež nemá nic společného se smyslem přijatých opatření, pokud ta měla zabránit kontaktu návštěvníka nebo i navštíveného s ostatními vězni a jejich návštěvníky.

               Konstatování ve vyjádření žalované, že stížnosti, podané žalobcem, byly hodnoceny jako nedůvodné, je vcelku bezcenné konstatování, protože je obecně známo, že tzv. nedůvodnými jsou všechny stížnosti, podané věznici na ni samotnou, a to tím sveřepěji, oč jsou důvodnější.

               Konstatování jejich nedůvodnosti tedy není ničím jiným než přímým důkazem o absolutní nefunkčnosti kontrolních systémů a orgánů jak věznice Valdice, tak Vězeňské služby jako takové.

               ZÁVĚREM  žalobce konstatuje, že i toto samotné vyjádření žalované je zcela evidentním potvrzením důvodnosti a opodstatněnosti jeho žaloby, když byl prokazatelně diskriminován a šikanován na základě jakýchsi blíže neupřesněných a dosud zcela anonymních smyšlenek a domněnek, které měly údajně předvídat jeho chování a plány.

               Navrhuje proto, aby i s přihlédnutím k tomuto vyjádření byla žaloba uznána za důvodnou a petit byl vydán tak, jak byl navržen.

               S tím, že žalované bude doporučeno, aby, pokud i do budoucna si chce hrát na věštírnu, změnila zdroj informací.

 

                                                                                                                                     Ing. Jiří Fiala

                                                                                                                                       žalobce

 

 

 P.S. Jednání v této věci je nařízeno na 26.11. v jednu hodinu. 

__________________

__________________

 

 

 

 

_____________________

_____________________