Teoretik soudcem... ??! Rytec kovářem.
- Details
- Created: Wednesday, 09 December 2020 19:55
- Written by Ing. Jiří Fiala
- Hits: 1238
Zažil jsem nedávno na jedné opatrovnické kauze jednoho soudce - a dlouho jsem přemýšlel, co bych k němu tak asi řekl. Nebyl zlý, byl zjevně velmi vzdělaný - a přece : Soudit mu - nějak moc nešlo. To bylo cítit - i vidět. A najednou - ho vidím na programu kárného senátu NSS. Tak jsem se na něj jel do Brna podívat.
Jednání kárného senátu patří - i přes všechny obrovské nedostatky (a reservy), které bezesporu má, asi mezi to nejzajímavější, co můžete v justici vidět. Pokud se takového jednání zúčastníte, vypoví vám o justici a poměrech v ní opravdu hodně.
A to zdaleka nejen tím, o jakých zvěrstvech se tam často dozvíte a jak směšné tresty jsou za ně udělovány (většinou totiž stačí i jen samotné projednání - to jsem zažil nejednou... V trestních kauzách, a zejména těch mých, ač se řídí tím samým trestním řádem - si samozřejmě o něčem podobném můžete nechat jen zdát - tam je to totiž podle přesně opačné filosofie : Provinění žádná, resp. laik má většinou potíž vůbec pochopit, čeho jsem se měl vlastně dopustit - zato tresty jako za nepovedený státní převrat...), ale především zjistíte ten často zcela zarážející - pohled na věc. Způsob myšlení současné justice. Její filosofii. Ale - zpátky k věci.
Nejprve mě samozřejmě zajímalo, proč vlastně dotyčný soudce stanul před kárným senátem. Koho a čím tak naštval. Otec, kterého jsem v kauze zastupoval, se naivně domníval, že snad kvůli jeho kauze (se kterou byl hrubě nespokojen - a právem) - ale to jsem mu rychle rozmluvil. Natolik už justici znám, že dobře vím, že to by musel v jednací síni soudce zbičovat otce důtkami, aby to vydalo na kárný senát - a možná že ani to ne.
Osobně jsem si myslel, že to budou průtahy v řízení. Protože ty bych u tohodle soudce typoval asi nejspíš. Taky že to jeho problém byl a je - ale za ně kupodivu před kárným senátem nestál.
Stál tam za něco - co se asi běžně nevidí, co nezní nijak drasticky, spíše nad tím člověk kroutí hlavou.
Řekl bych : Smutná ilustrace toho, když se někdo mine povoláním. A on to navíc sám dobře cítí.
Už z vlastní zkušenosti, tedy z toho případu, co on na jaře tohoto roku projednával, jsem byl značně udiven - protože to prostě nemělo konce. Opatrovnická kauza, on sám tvrdí (a tvrdil to i v pondělí, 7.12.), že velmi složitá - zas tak složitá nebyla, skoro bych řekl - klasika : Matka si ukradla děti, činí maximální naschvály, aby se k nim otec nedostal - a všichni ji v tom podporují. Od OSPODu, přes soud až - samozřejmě - po její právničku. A - obecné veřejné mínění, které si to navyklo považovat za normální.
Ta jednání prostě - neměla konce.
Za těch 20 let praxe s opatrovnickými kauzami už jistě zkušenosti mám a leccos jsem viděl - ale "takhle ukecanýho soudce" ještě ne. To, prosím, není můj výraz - i když se s ním plně ztotožňuji, to mi řekl mezi dveřmi při jednání sám pan soudní znalec. Který z toho byl rovněž v šoku.
A tak jinak běžná, byť vyhrocená (vyhrocená ovšem především díky době, po kterou se vůbec neřešila) opatrovnická věc - se řešila asi jako případ mezinárodního terorismu. Jeden jednací den za druhým, pokaždé 100 km k soudu - a zase zpět - pokaždé jednání na celé dny, od rána do večera - no, zkrátka, maraton, jaký v opatrovnictví běžně rozhodně nevidíte.
Teď mě napadá, že jedním z bodů, které byly před kárným senátem soudci vyčítány, bylo i to - že s ním žádná zapisovatelka nevydrží, že už má asi čtvrtou. On se na to bránil tím, že žádnou nevyhodil, ani neinicioval její odchod.
Bodejť by jo !! Chtělo se mi říci : Svatá ty prostoto, ten člověk opravdu snad ani neví, co dělá. Žije někde v oblacích - a z nich se k prosté realitě prostě nedokáže snést.
Já se, mimochodem, vůbec nedivím, že s ním žádná písařka nevydrží, ač je to jinak velmi decentní a kultivovaný člověk - ale : Proboha, za asi 5 jednacích dnů, jednání od rána do večera - v jediné kauze (!!) - kterou, troufám si tvrdit, na jeho místě bych projednal a rozhodnul za jedno dopoledne, včetně výslechu znalce - víte, co to je zapisování ?!! Ty písařky z něj musely být naprosto zoufalé, když to měly všechno přepisovat.
A pak ještě rozsudek - ten už byl stručný : Pouhých 35 stran !! Co to je, že ?? Ve srovnání se zápisy z jednání - to už byla nutně jen třešnička na dortu.
Takže jsem nad tím občas přemýšlel - nad tou zoufalou nevýkonností - a pořád jsem nedokázal přesně definovat, co je s tím soudcem v nepořádku.
No - a teď se konečně dostáváme - k jádru pudla.
Protože když jsem uslyšel tu kárnou obžalobu - začalo mi být naprosto jasno - a taky to zcela zapadalo do toho, co jsem si myslel i já.
Ten člověk se minul povoláním - sedí mu dalekosáhlé diskuse, rozbory, povídání, úvahy, zkrátka - filosofie - ale soudit neumí. A nikdy asi umět nebude. Protože souzení - dovolím si specifikovat - je stručné shrnutí PODSTATY věci - a rychlé rozhodnutí. Samozřejmě, pokud je ještě i správné - tím lépe.
To je pro tohodle člověka - při vší úctě k němu, i k jeho rozsáhlým vědomostem, u soudců ne zcela samozřejmým - naprosto nesplnitelný požadavek. Je to totéž, jakobyste chtěli po kočce, ať zaštěká - nebo po žirafě, ať přestane okusovat stromky a keříky a začne lovit králíky.
Tragikomické na tom celém bylo, že si zjevně ani neuvědomoval, co vlastně ve skutečnosti dělá a jak na své okolí působí. A to ho tedy mělo - dá se říci - plné zuby. Teď nemluvím ani tak o účastnících řízení, jako hlavně o jeho kolezích - soudcích na daném soudě.
Číše zjevně přetekla, když se pan soudce dostal do pracovní neschopnosti - a jezdil si dál klidně učit na fakultu do Brna. A snad mu to ani nepřišlo divné. Protože, jak žil v oblacích, tak na to prostě nemyslel.
Takže - když to shrnete, dostanete se do stavu, který - nebýt té dětské prostoty - by musel mnohé přivádět k šílenství.
Vemte si : Už když na soudě působil, zjevně svou práci nezvládal. Musely se mu tam začít hromadit kauzy i průtahy v nich - a to už si toho všimlo i vedení soudu. K tomu ta jeho vcelku nepopularita mezi kolegy. Já osobně na ni moc nedám, protože dobře vím, že nejpopulárnější jsou ty nejtuctovější typy - ty zvláštní mají vždycky potíže - ovšem měly by si toho být vědomy, protože to pak stačí málo - a co jiným projde, tak jim rozhodně už ne.
No - takže souzení mu moc nešlo, výkonnost skoro žádná, nahromaděné kauzy - a soudce to vyřešil, bohužel, tak, že - onemocněl. A to na dlouho. Čili přestal fungovat úplně. Jeho kauzy si museli rozdělit všichni ostatní - asi si dokážete představit, s jakou radostí.
No, a když se do toho ještě na soudě dozvěděli, že zatímco pan soudce je těžce nemocný a nemůže docházet na soud - tak ale do 100 km vzdáleného Brna klidně jezdit může. Prý aby studenti nepřišli o výuku.
Tak to už bylo moc i na soudce, do toho to někdo prásknul (a že se vždycky někdo ochotný najde) na sociálku - a ta začala šetřit, jak to, že v době pracovní neschopnosti jezdí dělat ještě něco úplně jiného než svou práci.
Jak v závěru konstatoval kárný senát - tohle je, podle Zákoníku práce, kvalifikovaný důvod k výpovědi ze strany zaměstnavatele. Pokud zjistí, že zaměstnanec, v době pracovní neschopnosti, chodí pracovat někam jinam, pro někoho jiného. A samozřejmě - důvod pro odejmutí dávek, požadavku jejich vrácení - a případně i trestního postihu pro podvod.
Jestliže se tohle veřejně rozkřikne, je to i pro soudce už značný problém.
A jestli jsou kárné senáty na něco háklivé - tak je to bezesporu znevažování soudcovského stavu na veřejnosti. Říkají tomu odborně "narušování důstojnosti soudcovského stavu".
No, byly i tentokrát, zjevně se jim to hodně nelíbilo - ale přesto, ač sám senát konstatoval, že podle pracovního práva je to důvodem k výpovědi z pracovního poměru - tak proto, že je to pan soudce, nejen že žádnou výpověď nedostal, ale nakonec se rozhodli nepotrestat ho vůbec - ač (nový) předseda soudu navrhoval snížení platu o 30% na jeden rok. Což je docela hodně peněz, odhadem jistě 30 tisíc každý měsíc - za rok, skoro 400 tisíc. To by ho ta nemocenská vyšla dosti zatraceně draho.
Trochu mě mrzelo, že se kárný senát - ač se podrobně zabýval výslechy studentů, kteří se té výuky účastnili - nezajímal o to, co by ho asi mělo zajímat nejvíc - totiž dopad projednávaného jednání na účastníky řízení. A tady jsme právě my a tento náš případ mohli posloužit jako zvláště ilustrativní příklad.
Protože - k čemu je nám soudce, který jezdí podrobně diskutovat se studenty, což vůbec nemá v popisu práce, za kterou bere plat - zato tam ale má řešení kauz, jež projednává - a v opatrovnictví zjevně moc vzdělán nebyl, na jeho místě bych třeba - namísto do školy do Brna - se jel podívat na to, jak matka předává děti otci, případně jak probíhá asistovaný styk, v čem je problém, proč by se to nemělo dařit, kdo je původcem všech naschválů - zas tak moc složité, aby se to i bez vzdělání, ale s citem, dalo vyřešit - to není.
A ještě jednou věcí jsme se já - jako zástupce konkrétní věci, a tím více samozřejmě dotyčný otec - cítili poškozeni : A sice tím, že na panu soudci bylo vidět, že si vědom svého nestabilního postavení u soudu - a tím pádem že se zjevně bojí učinit jakékoliv rozhodnutí, o kterém si domýšlí, že by asi někde (a třeba i mnohde) mohlo vzbudit nelibost.
Já bych řekl, že já jako účastník řízení mám právo na erudovaného a minulostí, ani současností nezatíženého soudce, který se nemusí bát o své místo a postavení - a který se tudíž nebude vyhýbat ani nestandardním či dokonce nepopulárním rozhodnutím, pokud ovšem nabyde dojmu, že jsou správná.
A já mám silný pocit, že právě TOHLE byl v našem případě problém pana soudce.
Protože - při jeho nesporné inteligenci - musel vědět, a myslím, že to i dobře věděl, že - mám pravdu, když mu tvrdím, že žádné asistované styky fungovat nebudou, protože je matka cíleně maří a štve děti proti otci - a že je potřeba matku nejprve příkladně ztrestat (což za 3 roky naschválů dosud zjevně nikdo neudělal) - a pokud ani to nepomůže, tak jí děti prostě sebrat.
Jenomže - to pan soudce správně tušil, že takové řešení, ať už jakkoliv správné, by probudilo celý feministický ansámbl široko daleko - a že v tom městě teda silný pořádně je (!!), jako ostatně všude, kde se servilita snoubí s hloupostí a dohromady se cení daleko více nežli bystrost, samostatnost a snaha o konstruktivní řešení, vedoucí k cíli - a že pokud je takto na soudě nepopulární, nemůže si prostě takováto rozhodnutí dovolit.
To mě ale štve, protože, jak již řečeno, já chci soudce - celého chlapa, a ne jen půlku. Soudce, který se nebojí rozhodnout, umí si to zdůvodnit, a pak si to taky umí ustát. Od toho je - ostatně - soudcem.
Není to pro každého, to jistě ne - ale právě proto je třeba dohlížet na to, aby to dělali jen lidé, kteří na to mají potřebné předpoklady. Inteligence je jedním z nich, ale sama o sobě nestačí. Musí tam být ještě minimálně věcnost, rozhodnost, rychlost. Protože jedině tak se dělá spravedlnost.
Hodiny o ní teoretizovat můžete někde na univerzitě, tam je na to času i prostoru habaděj - ale ne u soudu. Tam chce každý rychlý a spravedlivý výsledek. Takový, kterému rozumí a dokáže ho pochopit, a to i tehdy, když není zrovna podle jeho představ - nebo, dokonce, i proti němu. Protože i to se dá pochopit - ba i přijmout, ale musí se to řádně zdůvodnit a vysvětlit.
Jinak, jak už jsem naznačil v úvodu, vyplavala při projednávání na povrch celá řada věci, o justici nic dobrého nevypovídajících. Dokonce bych řekl - horších, než bych si byl býval pomyslel.
Vždycky jsem měl pocit nekvalifikované formálnosti při rozhodování soudů - ono to tak taky skutečně je !! Pan soudce si stěžoval na to, že ho vedení soudu tlačilo vydávat trestní příkazy - jen aby v každé z kauz byl učiněn nějaký úkon, jedno jaký a jedno jak spravedlivý nebo fundovaný - ale nějaký !! Aby se to dalo vykázat.
O nějakém přemýšlení o spravedlnosti - samozřejmě ani slechu, ani dechu. Přitom právě TO je podstata soudcovské profese - jinak to můžou dělat maturantky. A možná, že i líp - a rozhodně o hodně levněji.
_____________________
_____________________
___________________________
___________________________
Kárný senát 11 Kss v čele s předsedou, Filipem Dienstbierem - zrovna vynáší kárné rozhodnutí...
____________________________
____________________________