"Konečné řešení" má jednu (malou) vadu : NSZ

Details

Created: Friday, 29 January 2021 10:12

Written by Ing. Jiří Fiala

Hits: 1658

Vždy mě pobaví, když někdo další objevuje dávno objevenou Ameriku. 

"Konečné řešení" se má týkat vyřešení naschválů matek s předáváním dětí otcům. A hlavně - s programovou nečinností státních orgánů, jindy tak agilních, pokud jde o to zavřít otce. 

Poslali mi odkaz na níže uvedený článek, zaujal mne, už kvalitou popisu problému, a nakonec i množstvím navrhovaných řešení, z nichž některá jsou neuskutečnitelná, některá naopak snadno proveditelná - zbývá jediné : Stanovit, kdo a kdy je provede. 

Autor vychází z na první pohled logických, ve skutečnosti zcela mylných předpokladů - že chlapů je půlka, tedy několik milionů, a že kdyby drželi spolu, musí představovat obrovskou sílu. 

Jo, to musí. 

Problémem je, že spolu nikdy nedrží, nemají to obvykle v povaze, v povaze naopak mají soutěžit o první místo. Asi proto si taky každý z těchto autorů myslí, že právě objevil Ameriku, o které před ním nikdo nevěděl a že zrovna on ji vyřeší, vždyť je to přece tak jednoduché, když je chlapů tolik, že ?! 

Chlapů je přece tolik - bojovníků však velmi málo. Skoro žádní. 

Kolik je chlapů ochotných se zapojit do nějaké akce na podporu rovnosti mužů před zákonem v opatrovnických věcech, to snadno pozná, až je bude potřebovat. Obratem zjistí, že žvanilů na internetu jsou sice spousty, ale těch, kteří jsou byť jen ochotni někam přijít, natož něco riskovat (a boj se státní mocí rizikem vždycky je), je jako šafránu. Co bys na prstech jedné ruky napočítal. 

Když jsme organizovali nějaké protestní akce, obvykle se mě oslovení ptali : A nemůže se mi něco stát ? Nemůže mě někdo zažalovat ? Nebo dokonce zatknout ? 

No - samozřejmě, že může, a pokud se takhle ptáš, tak tam ani nechoď, jestli Ti vlastní dítě nestojí za trochu rizika. A odvahy. Strach by přece měl mít ten, kdo právo porušuje, ne ten, kdo se ho v dobré víře dovolává. 

Bez změny společenského vědomí to nepůjde.

Problémem samozřejmě je - a to dlouhodobě neřešeným - pokřivenost celé společnosti, denně masírované feministickou propagandou, na kterou jsou zjevně vynakládány stovky milionů korun. Ta pochopitelně zcela zásadně ovlivňuje většinové společenské mínění. 

Takže - ideál úspěšnosti, za kterým se všichni tolik ženou (namísto aby se třeba hnali za poznáním pravdy nebo za spravedlností, jako to dělaly - alespoň některé -  generace před námi), nepřipouští představu nějakého trestně stíhaného chudáka, který nevidí vlastní děti - a kterým se takový otec, jenž si vzal státem chráněnou psychopatku - snadno a velmi rychle stane. 

Přesně podle vzorce, že oč méně jsou vymáhána práva otce, o to rasantněji jsou vymáhána práva matky, především na výživné - takže matka, která podá trestní oznámení (nemluvě o křivých obviněních z domácího násilí či zneužívání dětí), dosáhne velmi rychle trestního stíhání otce - a ten už je potom pro idioty z OČTŘ  "trestně stíhaná osoba", a tudíž nicka, se kterou není nutno se nijak zatěžovat, natož hájit jeho práva, zatímco otec, který podá návrh na výkon rozhodnutí, případně trestní oznámení pro maření, se dočká jenom výsměchu a výmluv, proč nikdo nemůže nic dělat - a naopak, o to rychleji ho budou stíhat za výživné, aby prokázali, jaký je to grázl a že se jím nemusí zabývat už definitivně. 

Je to ostatně obecně platný vzorec lemplů z OČTŘ, masově používaný v denní praxi, který zní : Nechceš-li řešit nepohodlnou stížnost, zlikviduj stěžovatele. 

A tak právě otcové, kteří mají o výchovu dětí eminentní zájem, se stávají terčem útoků těchto budižkničemů nejčastěji. Obvykle jsou uměle obvinění z nějakého domácího násilí, nebo něčeho podobného, rychle fízlové dosáhnou jejich alespoň podmíněného odsouzení - čímž je jim na čele vypálen cejch - a dál se jejich právy už nikdo zabývat nemusí. A - je pokoj. Tedy - pro fízly, aby nemuseli nic dělat. 

Pokud to dotyčný neunese ( a v praxi jsem viděl množství otců, kteří ani zdaleka nevydrželi to, čím jsem prošel třeba já, a už samotná izolace od dětí je vedla na práh sebevraždy) - tak je to přece psychopat a násilník, který "neunesl odpovědnost" za své "protiprávní jednání" (tohoto termínu mají všichni fízlové vždy plnou hubu, ač jsou to především oni, kdo se ho v těchto kauzách nejčastěji dopouští). 

Protože jestli lemply z OČTŘ něco zajímá - tak je to - KLID.  Tedy - aby je nikdo neotravoval, a nemuseli sami nic dělat. Nic řešit. Nic bolestně nepříjemného. Natož vymáhat právo otci, když si matka před sebe postaví řvoucí dítě, což je vydírání samo o sobě - a dostatečně silný argument, aby každého, kdo by chtěl něco vykonávat, odradil. 

Jakoby nikdo nikdy neslyšel pověst o králi Šalamounovi, který skutečnou matku poznal jedině podle toho, že se dítěte raději vzdala, než by riskovala jeho zdraví, či dokonce život. Což nám také dává jasnou odpověď na otázku, co to asi tak je za matky, které toto činí - a co za novou generaci tak asi mohou vychovat. 

Každému, kdo fantazíruje o mužské solidaritě, bych přál, aby si jednou zavolal fízly k předávání dětí - s tím, že mu je matka nechce předat. 

Pokud mohu dosvědčit já, ze své vlastní zkušenosti, tak to vždycky přijeli takoví tupci, kteří - vzdor pravomocnému rozsudku - jediné, na co koukali, jak mě rychle pod sebemenší záminkou sbalit a odvézt na služebnu, "aby byl klid". 

To je v praxi ta mužská solidarita, která se dost výrazně liší od té ženské.

Ty spolu drží skoro vždycky, a hlavně proti chlapům, jež považují za obecné ohrožení, už tím, že to jsou chlapi. A to nejen ženský spolu, mezi sebou, ale když jde náhodou kolem neznalý chlap, tak jim ještě rád pomůže - přece co by to bylo za chlapa, aby nepomohl "ženě v nouzi", že ?? 

Autor níže uvedeného článku si správně všímá, že tento mafiánský stát nechrání a nepreferuje všechny ženy stejně - tedy chrání a preferuje především ty, jimž se dříve správně a výstižně říkalo flundry. 

Slušná, vdaná ženská se spořádanou rodinou obvykle nemá u státu šanci, ani zastání. A to už proto, že ve státních orgánech, jež by jí měly tu pomoc poskytovat, obvykle zase pracují tyto flundry, nebo jejich odnože  - a tu slušnou rodinu jí podvědomě závidí, protože samy se na nic podobného nikdy nevzmohou. 

A tak mužská solidarita, která nikdy nebyla moc silná, pokud nešlo o pocit společného ohrožení, umírá na úbytě - na tři hlavní nemoci. A ty jsou - ve zkratce - NSZ. 

Tedy : Neznalost. Sobectví. Zbabělost. 

 Chlapy u nás lze obecně rozlišit na ty, kteří opatrovnickým systémem nějak prošli, a na ty - vlastně ty slušné, ze spořádaných rodin - kteří o něm nemají ani potuchy, jako jsem o něm neměl dlouho potuchy já - a naivně se domníval, že žiji v relativně vyspělé, civilizované zemi. 

A pak jsem se nestačil divit. A rychle pochopil, proč se na nás za hranicemi skoro všude dívají skrz prsty. Jako na lidi z jiného světa, zvláště pak ti, kteří se s naší "státní péčí" o děti a rozvedená manželství mohli někdy blíže seznámit. 

Výzev "Spojme síly" jsem viděl a četl už snad tisíce. Dosud jsem ale nikdy neviděl jejich sebemenší výsledek. 

Zato jsem viděl, jak vyděšená a vykulená byla celá státní správa, když jsme se dokázali - alespoň v komorním počtu - postavit před jakýkoliv úřad a nepustit ty lemply do práce. Kdyby se k nám tehdy ani ne mnozí, ale alespoň někteří bývali přidali, byla by celá opatrovnická justice rychle na kolenou - a začala by se stejně rychle měnit. 

Když nás zůstalo pár jednotlivců, tak mocní usoudili, že to asi tak vážný problém nebude, jak by mohl vypadat - a že se tudíž dál budou nerušeně věnovat pobírání provizí za státní zakázky, což je rozhodně podstatně příjemnější a pohodlnější činnost než se snažit o změnu sice zjevně křivé, ale zato masově zaběhnuté opatrovnické justice. Potažmo justice jako celku. Protože i opatrovnické problémy rychle přerůstají do věcí trestních, obchodních - a v širším slova pojmu - společenských. 

Řekl bych, že tady to společenské vědomí hodně připomíná holokaust. Kdy se prostě obecně rozmohla státem podporovaná morálka, že Židi jsou rasa podřadná a že je záslužné je hubit a pronásledovat. 

U otců se to sice těžko vysvětluje, když každý logický argument svědčí pro opak, ale už se to tak nějak vžilo - a na pár historických lemplů, kteří se kdysi lehkomyslně rozvedli, odešli za krásnějšími milenkami -  a děti jim byly ukradené - teď doplácí tisíce slušných, ba i velmi vzorných otců, kteří by o výchovu měli skutečný zájem - a nikdo jim to nevěří, a když už uvěří, tak pro ně nehne prstem. 

Za války by řekli : Přece by ses nechtěl zastávat toho Žida !! 

Dnes by každému z politiků, kdo by se chtěl ujmout práv otců, řekli : Zbláznil ses ? Chceš prohrát volby ? Prostě tady je ta společnost tak nastavená.

Když se ženská rozvede - a bude ji nadále živit stát - tak se sbal, vypadni a běž si hledat jinou. A jen čekej, kdy ti udělá totéž. A hlavně : Plať !! Protože jedině tak jsi vzorný rozvedený otec podle postkomunistických mustrů. 

Ideál úspěšnosti, zmíněný na začátku, ostatně voličům zjevně brání v tom volit někoho, kdo z jejich pohledu úspěšným není, tedy má za sebou sice léta boje s justicí, často i mezinárodní uznání - ale, holt, nemá firmu, ani prachy, nemá na pořádnou volební kampaň - tak proč bychom ho měli volit, že ? Když pro většinu voličů volební boj znamená volební guláš s pivem... A úspěšnost = peníze. Bez těch holt do politiky nelez. 

A kdo nemá ani na ten guláš pro voliče - tak proč chce naše hlasy ? Jak se vůbec mohl opovážit !! 

Dokud se nezmění společenské vědomí, dokud se nezmění stupnice hodnot, dokud bude normální, že chlapi žijí izolovaně od svých dětí - a ničeho se nedomohou, protože se jim všude vysmějí, ač mají v popisu práce, často hodně dobře placené práce, výkon spravedlnosti a ochranu jejich práv - dotud nemá smysl sebemíň fantazírovat o "mužské solidaritě", nebo o tom, že by voliči měli volit ty, co mají tyhle změny v programu. 

Nemá je, mimochodem, v programu nikdo - alespoň ze stávající politické garnitury, protože by se jim to údajně nevyplatilo. Protože je různí PR manažeři přesvědčují o tom, že by mohli přijít o ženské hlasy - a ženy, a zvláště ty, co nemají do čeho píchnout a povalují se doma u televize, jsou přece svědomité voličky... 

Mimochodem, rozvody a odcizení dětí se mnohdy týkalo i lidí zjevně bohatých, známých, kteří by mohli - právě penězi - ledasco změnit. A výsledek ? 

Postěžovali si v Blesku, nebo jiném bulváru, denně hustícím do lidí, že na rozvodu je zajímavé jedině to, kolik která flundra z toho chlapa nakonec vyrazila - a že by podpořili třeba naše sdružení, nebo kohokoliv jiného, kdo v tomto směru někdy alespoň něco udělal, je ani nenapadlo. To raději platili desetitisíce na výživném každý měsíc - a dál si stěžovali do bulváru, protože ten pak měl aspoň o čem psát... 

Bez změny společenského vědomí není pokroku a bez změny mediální masáže nebude ani změna společenského vědomí. A mediální masáž nebude nikdy bez velkých peněz. 

A jelimánci, kteří pořád dokola objevují dávno objevenou Ameriku, jakoby tady před nimi nikdo nebyl, mohou sloužit akorát k dobrému společenskému pobavení, feministek především - byť by i uměli problém správně a důkladně popsat. 

Takže - asi tak. 

_______________________

_______________________

Konečné řešení – maření styku otců s dětmi – D-FENS (dfens-cz.com)

_____________________

_____________________