Jiřina Šiklová - a nekrolog za Chartu 77

Details: Created: Sunday, 23 May 2021 06:38; Written by Ing. Jiří Fiala; Hits: 1237

Zemřela Jiřina Šiklová. Protože se vyjadřovala ona k nám, vyjádříme se i my k ní... A nejen k ní.

Říká se - o mrtvých jen dobře. Nebudu proto Jiřině Šiklové upírat její zásluhy za převoz a rozšiřování ilegální literatury, ani snižovat to, že ji komunisté za to na rok zavřeli. My jsme ji ale poznali jinak. A když říkám my, myslím tím sdružení K 213, a především blokády ÚMPOD z ledna 2008, což byl také bod, kde jsme se protli.

Protože blokádám byla věnována od té doby již nebývalá pozornost tisku a médií obecně, našla se i redaktorka, co požádala Jiřinu Šiklovou o vyjádření. A ta, zjevně aniž o věci cokoliv věděla, začala vykládat jakési své rozbory o tom, jak jsou otcové (a muži obecně) frustrováni ze ztráty své vedoucí role a z ženské emancipace.

Bylo to dva roky poté, co vyšel - v mé kauze, ale i kauze mnohých ostatních otců - rozsudek ESLP, který ale mluvil o něčem úplně jiném. Ne o frustraci z ženské emancipace, ale o hrubém porušování základních lidských práv, především rodičovských, o zcela rozdílném přístupu k rodičům ze strany české justice podle pohlaví a o nerespektování vlastních platných zákonů a směrnic ze strany státních orgánů.

Proto jsme stáli v Brně před ÚMPOD, ne kvůli ženské emancipaci. Ta nám byla, konec konců, ukradená, pokud by se ovšem nekonala na náš účet.

Zarazilo mě tehdy nemálo, že člověk, který se vydává za obhájce lidských práv, za disidenta, který pro ně v minulosti trpěl, a tady jejich porušení má dokonce již na papíře jasně konstatováno, mele, jak se říká, o voze, zatímco se mluví o koze - a navíc ještě prokazuje hlubokou neznalost věci, se kterou se ani neobtěžoval seznámit.

Když jsem to v několika článcích a stanoviscích napsal, výsledek se - jako obvykle - dostavil. Typický. Od té doby pořád stejný, když někoho usvědčíte ze lži nebo hrubé neznalosti: Šiklová na toto téma zmlkla, omluva, natož uvedení věci na pravou míru, ať ze strany její, nebo médií, samozřejmě žádná.

A máme tady jiné příklady chartistek, co stojí za zmínku. Anna Šabatová. Ta, kromě vstřícné servility ke státním úřadům, prokazovala i nemalou hloupost, pokud šlo o opatrovnické kauzy, maskovanou tím, že se je snažila vydávat za "nadmíru složité a komplikované", což samozřejmě nebyly. Když jsem jí na jednom jejich zasedání Helsinského výboru řekl, že jsou naopak strašně jednoduché a že nechápu, v čem tu složitost vidí, došla jí řeč rovněž. A raději se napříště tématu vyhýbala. Stejně jako těmto případům.

Symbol národního odporu a ikona disentu, Marta Kubišová. V průběhu zinscenovaného procesu proti mně na Míčánkách v r. 2011 a v r. 2012 se živě zajímala o to, co se na Míčánkách děje, jsa pravidelně informována jedním z mých tehdejších známých, který se jí nepokrytě vnucoval. Ale - věděla o tom, a nebylo jí to jedno.

Po jednom ze zvláště drastických líčení, vedených psychopatem Bláznou, mi sama zavolala a povídá : To je strašné, co ten Blázna dělá. Mělo by se s tím něco udělat.

Ano, mělo, řekl jsem jí na to. Ale nevím, proč to říkáte mně. Tak zkuste třeba Vy zavolat na Obvodní soud pro Prahu 10, chtít mluvit s předsedou soudu a zeptat se ho, jak je možné, že se tohle děje.

A - v telefonu naráz - hluboké ticho.

I ten telefonát byl zjevně nad její síly.

Když jsem pak v jejím vlastním životopisném pořadu, který sama pomáhala natáčet, slyšel, jak říká, že se styděla říct učitelkám ve školce, kam si přišla pro dceru, když šla moc pozdě, poté, co si ji nadplán nechali déle na Bartolomějské u výslechu, odkud jde - ona, mluvčí Charty 77, o které to museli všichni vědět, tak mi došlo, že byla především zpěvačkou. Teprve potom národní hrdinkou.

A do toho nikdy neuskutečněného telefonátu na soud mi to docela zapadlo.

Předseda Ústavního soudu Rychetský. Pokud je vůbec potřebí se o něm šířit. Protože o Ústavním soudu ví, kdo s ním přišel do styku, každý své. O jeho okatém pohrdání právy účastníků a stěžovatelů obzvláště, o lenosti ústavní stížnosti vůbec číst, o malosti zdůvodnění, o servilitě zdůvodnění zcela opačných, vydaných ve stejné věci - poté, co rozhodnutí zrušil ESLP. Těch je sice jako šafránu, úměrně tomu, jak je složité zvítězit u ESLP, ale i takové se najdou.

O něm jsem si udělal obrázek z jediného detailu, a sice když v televizní diskusi krajně žasl nad redaktorovým sdělením, co byl zač Karel Šváb. Přitom, kdo se jen trochu zajímá o novodobou historii, historii 50. let a politických procesů, musí toto jméno dobře znát. Brutální komunistický vyšetřovatel, kterého nakonec semlel jeho vlastní systém, když ho odsoudili spolu se Slánským k trestu smrti (v listopadu 1952).

Rychetský tohle všechno nevěděl (!!!!) a Švába měl za umučeného a popraveného politického vězně, jenž zaslouží plnou politickou i společenskou rehabilitaci a satisfakci. Rychetský, předseda Ústavního soudu !!! A - chartista. Samozřejmě.

Nelze si než nevzpomenout na velmi moudré konstatování právničky Samkové, jedno z mála jejích moudrých, kde jasně - a podle pravdy - řekla : "Bývalý komunista - je jako bývalý černoch." Pro málokoho to platí víc než pro Rychetského a Šabatovou.

Mohl bych pokračovat dalšími - především a samozřejmě pak zejména Havlem, nesoucím hlavní díl odpovědnosti za současný stav a chod justice, za neodvolatelnost soudců, za jejich do nebe volající drzost a aroganci, za to, že fakticky nikdo z komunistických zločinců nebyl nikdy potrestán, ať už za střelbu na hranicích, za zfalšované a vykonstruované politické procesy a jejich rozsudky, za pracovní tábory, za vysídlení sedláků a likvidaci tohoto stavu jako takového, za mnohé další.

Ale i těchto několik málo příkladů stačí k tomu, aby bylo jasné, co byla Charta zač : Spolek známých, spojených možná stejnou nepřízní tehdejšího režimu, a spojených často také tím, že přišli o lukrativní místa a přední postavení ve společnosti - které chtěli zpět. A to je celé.

Pokud je dostali, lidská práva je rychle přestala zajímat. Nebo jim byla dokonce na obtíž.

Ti, co škodili méně, jen mlčeli a nic neudělali, ti druzí ještě vydávali přitroublé studie o tom, jak prý jsme frustrováni z ženské emancipace.

Proto : ČEST JEJÍ PAMÁTCE !!

___________________

A dovětek ?

S tátou jsme se často bavívali o historii, tedy té, co on osobně prožil, vyptával jsem se ho na jeho zážitky z dětství (tedy z 1. republiky) - a samozřejmě i ty pozdější. Nejedenkrát přišla na přetřes i otázka osvobození v r. 45 Rudou armádou. Na Moravě krajně pochybnou armádou Malinovského.

Říkával - a to mi přijde výstižně symbolické : "Na Rusy jsme se těšili. Do té doby, než přišli."

A s Chartou mi to přijde hodně podobné.

______________________

Zemřela Jiřina Šiklová, signatářka Charty 77 a socioložka (novinky.cz)

Zemřela socioložka a signatářka Charty 77 Jiřina Šiklová - Seznam Zprávy (seznamzpravy.cz)

______________________