Tunel hrůzy - a návrat ke kořenům...

Details

Created: Tuesday, 15 June 2021 20:44

Written by Ing. Jiří Fiala

Hits: 1046

Za průjezd tunelem hrůzy musíte v lunaparku platit těžké peníze. Pokud si ale koupíte lístek na vlak Českých drah, máte to jako bezplatný bonus. A to aniž byste si to objednali. 

Vracel jsem se ze soudu v Brně. Mezi Blanskem a Adamovem opravují řadu tunelů, a tak většina vlaků, včetně mezinárodních rychlíků, jezdí teď na Žďár. To je dobře předem vědět. 

Dále : Je hluboce pravdivé přísloví, že když se něco kazí, tak se to kazí jedno za druhým a navazuje to na sebe.

Soud v Brně se protáhnul, díky tomu jsem jel mnohem později, než jsem čekal. 

A začalo to už na nádraží.

Vlak, co jsem na něj čekal - nástupiště žádné, zato postupně začali přidávat minuty zpoždění. Napřed pět, pak deset, pak patnáct, pak dvacet, pak dvacet pět, a tak dále. 

Vyjel nakonec se 40-ti minutovým zpožděním. Mělo mě to varovat - že když něco nejde, tak to nejde - a měl jsem jet jiným, zvláště když zrovna odjížděl ten na Českou Třebovou. 

No, neposlechl jsem hlasu rozumu - a sednul do zpožděného rychlíku na Žďár. 

Brzy chodil průvodčí, mladý, s ještě mladší cvičenkou (v zácviku) - a krom kontroly lístků se hluboce omlouval, že měli nějakou technickou poruchu na vagoně. 

No, bohužel neměla být jedinou. 

Dojeli jsme do Tišnova, vyjeli za Tišnov, tam je asi za 5 km první velký tunel. Tak do něj jsme vjeli - a - šmytec. Vlak skončil. Resp. skončila lokomotiva. 

A, co víc, postupně začala zhasínat elektrika. Některá kupé již tonula ve tmě, naše ne, tam fungovalo aspoň nouzové osvětlení. Ale zásuvky už třeba ne. 

Zkuste si to představit : Stojíte v polozhasnutém vlaku uprostřed tunelu, okolo tma jako v ranci. A kdyby jenom to. 

"Ježíšmarjá, já musím rychle dopředu" zaječela hysterka ve vedlejším kupé. "Vždyť do nás něco vletí."

Přiznám se, že to mě do té doby nenapadlo, ovšem teď, když to řekla, přešel i mě mráz po zádech. A viděl jsem, jak se v takovýchto situacích rychle šíří panika - a jak je nebezpečné nechat ječet takovouto hysterku. 

V následujících minutách a na jednotlivých cestujících by se studentům psychologie dobře skládaly diplomky. Podle jejich reakcí na situaci. 

Fakt je, že nebyla příjemná. 

Do nejistého ujišťování personálu vlaku, že o nás "jistě vědí" a že se nemůže nic stát - začaly svištět okolní rychlíky. A když říkám svištět, tak svištět. A to tak, že jen proud vzduchu od nich by vás porazil, pokud byste zůstali stát poblíž. Tlak vzduchu od projíždějících vlaků spolehlivě mlátil dveřmi a vším, co volně viselo. 

Podle mého odhadu jely ty vlaky - a to do tunelu - minimálně stovkou, spíše však stodvacítkou. 

Při představě, že stačí blbě přenastavit výhybku, a máme tyhle vlaky na sobě, opravdu tuhnul úsměv na rtech. Zbyla by z nás - v téhle rychlosti - jen hromada šrotu a trochu lidské fašírky. 

"To ti pitomci nemůžou aspoň zpomalit, když tu stojí vlak", myslel jsem si v duchu - ale dělat jsem stejně nemohl nic. 

A - náhle - jsem byl svědkem něčeho, co máme asi hluboce zakódováno v krvi, a normálně o tom nevíme. Tedy - ženy to mají, abych byl přesnější. 

Prostě, ženy, a těch tam byla většina, v panické hrůze začaly hledat bezpečí u mužů. Lhostejno jakých. I ta hysterka. Vpadla do jakéhosi kupé plného chlapů - a - zmlkla. 

Já jsem měl v kupé dámy dvě, asi matku s dcerou, dcera mladá, matka ještě docela zachovalá a  pohledná - a najednou jsem jim byl zatraceně dobrý. 

"Viďte, že se nic nestane..." žadonila ta mladší, a já jí viděl hrůzu v očích. Bylo vidět, že na žerty není zrovna vhodná doba. 

Konečně, ani mě žádné nenapadaly. A samotnému mi do smíchu nebylo, ba ani mě nenapadalo, jak bych honem rozptýlil ty obavy, které jsem sám sdílel. 

No - celé to trvalo asi hodinu. Taková - hodinka hrůzy. Jako bonus od Českých drah. Zcela bezplatně, k jízdence. 

Pak přijela lokomotiva a odtáhla nás z tunelu do nejbližšího nádraží, tedy do Tišnova. 

Pravda, sotva jsme vyjeli z toho děsivého tunelu, všem se ulevilo - už jenom s tím denním světlem. 

A já si uvědomil, čeho jsem byl najednou - zšistajasna - svědkem. Totiž - likvidace feminismu v praxi.

Najednou totiž všechny záhadně věděly, že bezpečí je jedině u mužů - protože chlapi si přece vždycky poradí - a nějak i je z toho dostanou. A to u chlapů jakýchkoliv, klidně i u úplně cizích. 

Ta slepá důvěra až zavazuje. 

Mohly by si na tytéž pocity někdy vzpomenout opatrovnické soudkyně, až zase budou tvrdit, že otec je jen násilník a děvkař, který se stejně k ničemu jinému než k placení výživného nehodí.

V tom tunelu mohly vidět, k čemu všemu se - najednou a zčistajasna - hodí. 

Jenže - to bychom je - před rozsudkem - asi nejprve museli prohnat tunelem hrůzy.... 

Patrně příští nezbytné vybavení každého soudu... 

___________________

___________________

 A takhle to vidí České dráhy úředně. Prý byl vlak "odřeknut". V tunelu. Plný cestujících... 

_____________________

_____________________