Sudety Evropy

Details: Created: Tuesday, 22 February 2022 12:17; Written by Ing. Jiří Fiala; Hits: 745

Ruská armáda vpadla do východní části Ukrajiny, když předtím Putin "uznal" obě samozvané, ruské a proruské povstalecké republiky na jejím území, které, kromě něj, neuznává nikdo.

Mnichov Východu. I tak by se dala nazvat současná situace kolem východní Ukrajiny.

Putin nejprve vyprovokoval tamní ruské obyvatelstvo k provokacím proti ukrajinské vládě a k vytvoření samozvaných republik - doněcké a luhanské - (u nás, zejména ta druhá, známější jako označení ukrajinské mafie), nechal světu nějakých 8 let, aby si na to fakticky zvyknul - a následně si je jednoduše připojil, samozřejmě pod líbivými hesly o "mírové" misi ruské armády, vyslané na dělící čáru. Tu ostatně může překročit kdykoliv dál, když už tam je, nic jí v tom bránit nebude.

Totéž, co kdysi dělal Hitler : Prohlásil, že Německo je tam, kde žijí Němci - a bylo to. A ostatní - se přizpůsobte.

Vzhledem k tomu, že v dobách SSSR žili Rusové skoro všude na jeho území a ústřední vláda také dělala všechno možné pro to, aby obyvatelstvo promíchala a Rusy dostala všude, kde ještě nebyli, znamená tento scénář minimálně jasný signál o obnově Sovětského svazu v jeho původních hranicích, zejména pokud k tomu bude svět nečinně přihlížet.

Neznám ukrajinské poměry a ukrajinské cítění natolik, abych věděl, nakolik se tento stav dotknul prostých Ukrajinců a nakolik považují dnešní hranice své země za historické a nezrušitelné, obávám se, že s hranicemi Čech, které vedou po tisíciletí v horách a nikdy až do Mnichova nikoho nenapadlo je někam posouvat, se to srovnat úplně nedá.

Ukrajina mi přijde jako mladý stát - vzdor tisícileté historii - zatím nepříliš úspěšný, plný korupce, kde národní povědomí a hrdost se patrně teprve těžce tvoří, a nevím, nakolik se s ním jeho obyvatelstvo ztotožňuje.

Ale jisto je, že Putin jako starý kágébák udělá vše pro to, aby Sovětský svaz opět obnovil, a to v jeho původních hranicích - a o tom, že většině Rusů mluví z duše a že má jejich plnou podporu, netřeba příliš pochybovat.

Konečně, ani se moc není čemu divit - protože je to vlastně jedno z mála úsilí, které dává Rusům v jejich neradostném životě vůbec nějaký smysl.

Sovětský svaz byl respektovanou velmocí, Rusko, jeho nástupce, se ze dne na den stalo nezajímavou a slabou rozvojovou zemí.

Kdo by netoužil po pocitu velikosti - aspoň na svou mocnou zem, když už život v ní stojí za starou belu, takže nějaký útěk do soukromí moc nepadá v úvahu, stejně jako konzumní život na krásné chatě a bohaté jachtě.

Řešením většiny problémů je pro každý neúspěšný režim - vnější agrese a hra na strunu vlastenectví. Či případně sny o velikosti země.

Co je bezesporu velmi nebezpečné, je skutečnost, že Rusové považují za své skoro všechno, kam kdy vstoupila noha jejich vojáka, jak ukázal poválečný vývoj Evropy, a v tomto duchu, zcela jistě, byť v poslední řadě, i nás.

Chápu zásadní obavy pobaltských zemí, maličkých republik v bezprostředním ruském sousedství, kde třeba v případě Estonska tvoří ruské obyvatelstvo ne menšinu, ale polovinu. A to díky vyvraždění původního obyvatelstva ve stalinských gulazích a následnému "dosídlení" opuštěných vesnic ruským obyvatelstvem či ruskými posádkami (po nichž to obyvatelstvo zbylo).

Nebýt členství těchto států v NATO, bezesporu by už dávno byly zpátky v drtivém náručí ruského medvěda.

Jediný, komu se - po sto letech - podařilo z tohoto sevření vymanit, byli Finové, ovšem za cenu nemalých územních ústupků, dvou válek a následného pseudovazalství, kdy Finsko v době studené války bylo velice opatrným neutrálem a kývatelem směrem k Moskvě, aby ji náhodou a nedej bůh proti sobě znovu nepopudilo.

Ukrajina tedy nemusí být rozhodně poslední obětí a zřejmě jí ani být nemá. Rusko je ochotno za své velmocenské sny obětovat vcelku cokoliv, ostatně, obyvatelstvo tam je dlouhodobě zvyklé na strádání a nedostatek prakticky všeho, takže se rozhodně ještě dlouho bouřit nebude, zvláště, když zahraniční agrese nějaké územní zisky přinese.

Východ Ukrajiny se tak stal Sudety Evropy, a podle nich si můžeme představit, co asi a jak bude následovat.

Konečně, tento scénář ještě má nejstarší generace v paměti, pro ostatní doporučuji učebnice dějepisu. Ne ty z doby normalizace.

Do války se nikomu nechce, ale historie jasně hovoří o tom, že žádným usmiřováním agresora nezastavíš, bude chtít jenom stále víc.

_________________________

Komentář: Kalné ráno v Evropě. Rusko ohrožuje i českou suverenitu - Seznam Zprávy (seznamzpravy.cz)

____________________________