Ústavní soudce : Co si stát kupuje za 200 tisíc měsíčně

 

Zhruba toto : Část opsaná z Ústavní stížnosti stěžovatele. Část namnožená do všech odmítajících ústavních stížností úplně stejně. A konečně : Vlastní zdůvodnění odmítnutí, což je sloh na úrovni třetí obecné a postřehy Franty Vopršálka z 5.B. 

No - nekupte to !! Za tu láci. 

Aneb : Blb Uhlíř - a opatrovnické spory. 

 

 

Zemanův kůň a bývalý likvidátor, insolvenční správce, a samozřejmě - komunista. To je jeho oficiálně dohledatelná charakteristika. O opatrovnictví (a zjevně nejen o něm) neví zhola nic, a tak aspoň opisuje, co se dá. Samozřejmě s jediným cílem : Zachránit nezachranitelné. Za to všechno bere 200 tisíc měsíčně a je pro soudy nejvyšší autoritou. 

Asi jakoby byl pro informační služby celého světa nejvyšší autoritou Pepek Vyskoč. 

Podívejme se společně, jak naposledy zaúřadoval. 

Pro úvod : Jednalo se o opatrovnický spor, kde dítě bylo svěřeno otci, ovšem až poté, co matka dlouhodobě a opakovaně selhávala a nebyla schopna zajistit dítěti ani základní prostředky, tedy především střechu nad hlavou. 

Bylo jí to jedno, jako ostatně skoro všechno, na co si normální lidé dávají pozor. 

Když se dítě narodilo, nechala ho rodině otce napospas a odjela si randit a vydělávat na půl roku do Rakouska. Když se vrátila, s neznámým osudem půlroční absence, vzala si dítě jako pojistku a začala ho tahat po všech možných ubytovnách a horských chatách, do té doby, dokud se našel chatař nebo hoteliér, který byl ochoten za její povadlé půvaby nechat ji i s dítětem párkrát vyspat. 

Když pánové tohoto druhu došli, zůstala i s dítětem nikoliv na ulici, ale v horách, bez přístřeší. Na to - se značným zpožděním - zareagoval soud tím, že jí ho sebral z péče a svěřil otci. 

Od té doby (což bylo před 8-mi lety) se syn vcelku zdárně, a hlavně v klidu, vyvíjel v rodině otce, ovšem jen do té doby, než si matka vzpomněla, že ji vlastně štve, že má otec klidnou a spokojenou rodinu, zatímco ona holý zadek a stáří na krku. 

Pak si podala k soudu návrh, že syna chce do své péče, čímž pochopila, že by současnou rodinu otce nejen spolehlivě rozvrátila, ale hlavně do ní dostala permanentní vstupenku. 

Jak jinak, feministická mafie na soudech na to okamžitě slyšela, a začalo se jednat. O tom, že by syn přešel zase k matce. Co na tom, že se matka nebyla schopna o něj prokazatelně dlouhodobě postarat, co na tom, že jí již musel být opakovaně odebrán, nebo na tom,  že svůj asociální život za těch 8 let jen dále vyhrotila k úplné osamocenosti a sociální izolaci, neboť i zájemci z řad potenciálních ošoustů značně prořídli. Prořídli i potenciální zaměstnavatelé, a to vzdor jejímu povolání zdravotní sestry, o kterém tak ráda tvrdí, že si sežene práci do dvou dnů.

Zapomíná dodat, že do dalších tří dnů ji odevšad bezpečně vyhodí, jen co poznají, co je zač. 

K soudu se napřed bála přijít, ač ho sama iniciovala, prostě tam bez omluvy nepřišla - a soud se musel odročovat. Pro soud žádný signál, co je matka zač, když ten spor sama iniciovala. 

Pak ale narazila na soudkyni, co na tom bylo a je dost podobně jako ona sama. A ta se pokusila. 

Zadala posudek znalkyni - křivé jako turecká šavle. 

A že jsme o tom nedávno psali ... 

Zlatá Zlata (k213.cz)

Tohle byla sice jiná, ale stejného druhu a zrna. A se stejným, stejně křivým výsledkem. 

Co na tom, že rozsudek byl u soudu 1. stupně rozcupován na kusy - a znalkyně si ho nedokázala obhájit ? Utekla od soudu rudá jak rak, jako spráskaná školačka, chycená na hruškách u souseda. 

Pro blba Uhlíře je pořád stejně závazný. Stejně tak pro slavný odvolací senát v Jihlavě. 

Nebylo pro ně odrazujícím ani to, že posudek obsahoval zjevně nepravdivé údaje (o otcově dřívějším odsouzení, což si znalkyně vůbec neobtěžovala ověřit a klidně to tam napsala, neboť jí to "matka řekla") - a jakou věrohodnost tedy asi mohl mít ten zbytek ?! 

Nevadilo jim, že matka jak před soudem 1.stupně, tak zejména před odvolacím soudem mnohačetně, vlastně skoro pořád, lhala - a byla ze lží usvědčena.

To je přeci pro naše soudy normální, že se tam lže - jak jsem se dozvěděl již před lety, i od mnoha právníků... 

Pak takovými soudy nepohrdejte, že ?? Nemají převážně důstojnost ani slušného průvodčího, natož sebemenší důstojnost soudu. 

Takže : Odvolací soud nařídil "střídavou péči", nechal otce zaplatit všechny náklady (sankční cena pro neposlušného otce - 40 tisíc za naprosto bezcenný a nic neřešící blábol) a také všechny pokuty, kdy syn odmítal jít k matce, protože už z její prosté osoby má vysloveně hrůzu (podle Uhlíře a blbců z Jihlavy ho prý otec poštval - nevím, jak můžete jen tak poštvat skoro zletilé dítě proti matce, která by byla milující, pečlivá a všestranně vzorná) - a syn odmítá k matce nadále jít, ani se mu nelze divit, protože matce se na sto honů vyhne každý, kdo má všech pět pohromadě, včetně jejího veškerého příbuzenstva (někteří dokonce psali soudu, že jsou ochotni přijít svědčit, co je matka zač a jaké od ní hrozí synovi bezprostřední nebezpečí, už proto, že se několikrát pokusila o sebevraždu a rozšířenou sebevraždu lze očekávat) - tak přes to přese všechno - je pro odvolací senát v Jihlavě - a blba Uhlíře z Ústavního soudu - pořád vzornou matkou, když ne úplně vzornou, tedy minimálně zcela vyhovující, které prý je otcem - bezdůvodně - bráněno ve "výchově" - ta pak spočívá hlavně ve svítících vibrátorech a spaní se synem v jedné posteli (což už blb Uhlíř nepíše). 

A teď se podívejme, co blb Uhlíř na toto téma sepsal : 

 

 (Celé najdete pod II. ÚS 237/22)

_________________________

_________________________

 

 Část opsaná od stěžovatele : (Celá část II.)

5. Stěžovatel tvrdí, že názor nezletilého syna náležitě zjišťoval pouze soud prvního stupně. Odvolací soud však názor dítěte odmítl respektovat a zval si jej jen proto, aby se pokusil jeho názor moderovat ve prospěch matky. Dítěti se údajně soud snažil vnutit představu, zda by nechtělo žít v Německu, kde matka nezletilého tehdy pracovala. Soud se tak nejprve snažil změnit názor nezletilého nátlakem na něj, a pokud neuspěl, rozhodl se jeho názor ignorovat. 6. Odvolacímu soudu dále vytýká, že vyšel pouze a výhradně ze znaleckého posudku PhDr. Zapletalové a MUDr. Holanové, jehož závěry však byly vyvráceny, neboť obsahoval nepravdivé údaje a pomluvy ze strany matky nezletilého. Na stížnost stěžovatele týkající se nepravdivého znaleckého posudku předseda Krajského soudu v Brně reagoval sdělením, že PhDr. Zapletalová již odešla do důchodu a kárné řízení s ní (které by jinak připadalo v úvahu) již není možné. II. ÚS 237/22 3 7. Matka nezletilého podle názoru stěžovatele není schopna zajistit životní potřeby nezletilého, což se ukázalo již v roce 2014, kdy sama neměla dlouhodobě kde bydlet a toulala se po horských chatách v Krkonoších, kam sebou brala i nezletilého. Od roku 2014 nezletilý vyrůstal v péči stěžovatele, kde se zcela sžil s jeho novou rodinou. Právě spořádanost a ustálenost nových rodinných poměrů na straně stěžovatele se matka nezletilého snaží rozvrátit a svou snahu vydává za „zájem o nezletilého“. Nezletilý ji přitom zajímá jen potud, pokud je klíčem k pronikání do domácnosti stěžovatele. Stěžovatel dále znovu opakuje, že soud i znalecký posudek, ze kterého odvolací soud vycházel, zcela pominuly abnormální chování matky a její vybočující osobnost a zcela přehlížel i ohrožování mravní výchovy nezletilého, které stěžovatel označuje za jeho sexuální zneužívání. 8. Za zcela nepravdivý považuje závěr znaleckého posudku o tom, že stěžovatel nezletilého hrubě zmanipuloval proti matce. K tomu stěžovatel uvádí, že 13 leté dítě nelze jen tak snadno zmanipulovat, navíc nezletilý matku velmi dobře zná a udělal si vlastní názor na ni při četných dřívějších zkušenostech s ní. 9. Stěžovatel nesouhlasí ani s výrokem ukládajícím mu povinnost hradit náklady znaleckého posudku (s přemrštěnou cenou), a to přesto, že právě jej svou zjevnou nepravdivostí nejvíce poškodil. Obecně přitom platí, že se tyto náklady dělí mezi oba rodiče rovným dílem. Rozhodnutí soudu je tak důkazem snahy stěžovatele poškodit. 10. Odvolací soud tak nevybíravým způsobem zasáhl nejen do života nezletilého, ale i stěžovatele, který má právo žít v klidu ve spořádané rodině, kterou asociální a excentrická matka nezletilého nikdy nebude schopna vytvořit. 11. Stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí.

_____________________________

 

Část všeobecně namnožená, kterou obsahuje každá zamítnutá ÚS - těch je 99% - asi aby se zdálo, jak se u nás ústavní práva vůbec neporušují...

(Mimotechnická poznámka : Pomocí kláves ctrl c a ctrl v - zvládne i tříleté dítě)

 12. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

13. Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti [čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“)] stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že na základě čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "super revizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou svým vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Z toho plyne, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad "podústavního" práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat jen za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); jaké vady to přitom ("typově") jsou, plyne z judikatury Ústavního soudu. S ohledem na to nemůže být za opodstatněnou považována taková ústavní stížnost, jejíž podstatou je polemika s příslušnými skutkovými a právními II. ÚS 237/22 4 závěry obecných soudů z hlediska jejich věcné správnosti, ale jen ta, v níž stěžovatelé vytýkají pochybení mající povahu tzv. kvalifikovaných vad.

14. Tuto podmínku ústavní stížnost z obsahového hlediska evidentně nesplňuje. Stěžovatel v ústavní stížnosti v podstatě zopakoval námitky, které uplatnil již v řízení před obecnými soudy, přičemž krajský soud se jimi zabýval a náležitě vypořádal. Jde-li o jednotlivé body ústavní stížnosti, stěžovatel v prvé řadě brojil proti tomu, že odvolací soud oproti soudu prvního stupně zcela nekriticky upřednostnil podle stěžovatele neexistující kvality výchovného prostředí u matky nezletilého, ignoroval názor nezletilého a zasáhl bez náležitého podkladu do práv stěžovatele. Z rozhodnutí obecných soudů je však dostatečně patrno, jaké důvody odvolací soud vedly k nové úpravě péče o nezletilého, přičemž ani Ústavnímu soudu se nejeví, že by skutečnosti, o které toto své rozhodnutí opřel, mohly být označeny za irelevantní, záměrně zkreslené či nepodloženě (podjatě) upřednostňující jednoho z rodičů, a tedy že by jeho rozhodnutí z hlediska ústavnosti (a též z hlediska věcné správnosti, což však v tomto řízení, jak plyne z výše uvedeného, podstatné není) nemohlo obstát.

 

 

_______________________________

_______________________________

 

 Část třetí, nejdůležitější a zásadní - aneb : POZOR, Uhlíř "myslí"

 

 Nelze přitom přisvědčit námitce stěžovatele, že názor nezletilého nebyl v řízení dostatečně a nezaujatě zjištěn a zohledněn. Čl. 12 Úmluvy o právech dítěte zaručuje dítěti právo, aby mohlo v řízení projevit své stanovisko k otázkám, jež se ho bezprostředně dotýkají. Názor dítěte by tedy obecné soudy měly zjišťovat [srov. usnesení sp. zn. I. ÚS 2661/10 ze dne 30. 9. 2010, usnesení sp. zn. III. ÚS 3363/10 ze dne 19. 4. 2011, nález sp. zn. III. ÚS 3007/09 ze dne 26. 8. 2010 (N 172/58 SbNU 503)]. Nezletilý byl vyslechnut soudem prvního stupně i soudem odvolacím a setrval na svém odmítavém stanovisku ve vztahu k matce. Odvolacímu soudu a ostatně ani prvostupňovému soudu však neušlo, že formulace, které nezletilý užil, se nápadně blížily rétorice stěžovatele. Sám nezletilý pak nedokázal pojmenovat žádnou konkrétní okolnost, která by z jeho vlastního pohledu představovala ohrožení matkou. Dávná nařčení a kritický popis událostí z útlého dětství nezletilého, která z jeho úst zazněla, soud vyhodnotil jako přenos názoru stěžovatele na něj. V tomto závěru odvolací soud utvrdil i dopis o matčiných sexuálních praktikách, který stěžovatel nechal následně nezletilého pro soud sepsat a podepsat, přičemž o těchto skutečnostech se předtím nezletilý při pohovoru nezmínil.

16. Soud prvního stupně i odvolací dospěly k totožnému závěru ohledně snížené výchovné způsobilosti stěžovatele, který dítě dlouhodobě ovlivňuje, manipuluje jej proti jeho matce a neumožňuje matce stanovené kontakty s dítětem. Odvolací soud však dospěl k závěru, že zmanipulovaný názor dítěte nemůže vést k rezignaci na vytvoření podmínek pro obnovu otcem narušeného vztahu nezletilého k matce a že je v zájmu nezletilého zajistit mu pravidelný styk s oběma rodiči, aby je měl možnost skutečně a pořádně oba poznat a trávit s nimi čas.

17. V dané věci je třeba taktéž poukázat na věk nezletilého, kterému bylo v době rozhodování soudu třináct let, a je tedy stále ve věku, kdy je možné na něho výchovně působit, a citlivým (či necitlivým) způsobem formovat jeho postoje k oběma rodičům. Jinými slovy, u třináctiletého dítěte lze předpokládat a vyžadovat jinou míru respektu ohledně jeho přání či ochoty stýkat se či nikoli s jedním či druhým z rodičů. V této souvislosti je třeba uvést, že zejména u dětí mladšího věku nelze "automaticky" dovozovat, že trvání na realizaci soudem stanoveného modelu péče rodičů o něj i proti vůli dítěte je v rozporu s jeho nejlepším zájmem. Ústavní soud ve své judikatuře setrvale judikuje, že "za předpokladu, že je dítě dostatečně rozumově a emocionálně vyspělé, je II. ÚS 237/22 5 nutné jeho přání považovat za zásadní vodítko při hledání jeho nejlepšího zájmu". Současně však Ústavní soud zdůrazňuje, že "není možné, aby obecné soudy postoj nezletilého dítěte bez dalšího převzaly a aby své rozhodnutí založily toliko na jeho přání, nikoliv na pečlivém a komplexním posuzování jeho zájmů" [srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 4160/12 ze dne 23. 4. 2013 (N 66/69 SbNU 213)]. Jak Ústavní soud konstatoval v nálezu sp. zn. II. ÚS 2919/14 ze dne 20. 1. 2015, z formulace, že nejlepší zájem dítěte musí být "zásadním vodítkem" (předním hlediskem), totiž zároveň vyplývá, že nejde o hledisko jediné, které soudy v řízeních týkajících se úpravy výchovných poměrů nezletilých dětí musí zvažovat. V posuzované věci je navíc názor nezletilého výrazně ovlivněn působením stěžovatele vedeným snahou nezletilého od matky co nejvíce separovat.

18. Stěžovatel opakovaně uvádí, že třináctiletého syna není možné z jeho strany ovlivnit, protože už má dostatek zkušeností s matkou, které je schopen komplexně s dalšími informacemi o ní vyhodnotit a sám se rozhodnout, jaký postoj k možnosti trávit čas u ní zaujme. Je přitom zřejmé, že od samého počátku soudního řízení hodnotí stěžovatel možnost styku nezletilého, kterého měl dříve v péči, s matkou jako nereálnou a pro jeho vývoj nevhodnou a narušující. Ještě v roce 2020 nezletilý matku vnímal bez výhrad pozitivně a i podle svědeckých výpovědí ji při setkání vřele přivítal. Rychlá a zcela zásadní změna názoru nezletilého korespondující časově s eskalací konfliktů mezi jeho rodiči je přitom v odůvodnění rozhodnutí obecných soudů podrobně zachycena i s uvedením jednotlivých událostí, které jeho postoj formovaly.

19. Stěžovatel, jako rodič, který měl nezletilého v péči, byl a je povinen podle § 888 a 889 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“), umožnit druhému rodiči styk s nezletilým a při výkonu tohoto práva osobního styku s druhým rodičem spolupracovat a zdržet se všeho, co narušuje vztah nezletilého k druhému rodiči. Jak správně uvedl odvolací soud, důležitým znakem úrovně rodičovské kompetence je respektování úlohy druhého rodiče ve výchově nezletilého dítěte (srov. usnesení ze dne 16. 6. 2021, sp. zn. I. ÚS 1535/21, usnesení ze dne 31. 10. 2019, sp. zn. II. ÚS 1582/19). Není-li (a nebude-li) toho stěžovatel schopen, je to důvodem pro nové rozhodnutí soudu o tom, který z rodičů má mít dítě v péči.

20. Jestliže stěžovatel v ústavní stížnosti vyjádřil nesouhlas se závěry soudní znalkyně, o něž oba obecné soudy opřely svá rozhodnutí, žádnou relevantní skutečnost, jež by odbornost soudní znalkyně, resp. správnost či úplnost jejích závěrů mohla zpochybnit, neuvedl (za takovou nelze považovat to, že se s odborným posouzením neztotožňuje). Ústavnímu soudu tak není zřejmé, proč by obecné soudy nemohly ze závěrů soudní znalkyně vycházet, přičemž naopak pochybnosti o "potřebnosti" tohoto důkazu pro dané soudní řízení nemá, nehledě na to, že je plně věcí obecných soudů, zda ten který důkaz provedou, či nikoliv. Na validitě znaleckého posudku zcela jistě nemůže nic změnit tvrzení stěžovatele o teoretické možnosti konání kárného řízení se znalkyní, jehož výsledek není znám a není ani zřejmé, že by k jeho konání vůbec došlo.

(Pozn. red. : Skutečnost, že posudek obsahuje prokazatelně nepravdivé údaje, ze kterých vychází, pro Uhlíře zjevně není relevantní dost... Inu - mouřenín...)

 

21. Ústavní soud nemá, co by odvolacímu soudu vytknul též z hlediska rozhodnutí o svěření nezletilého do střídavé péče obou jeho rodičů, neboť toto řešení vychází z principů, jež plynou z judikatury Ústavního soudu, tedy že oba rodiče mají právo (a povinnost) se podílet na výchově nezletilého dítěte - pokud možno - stejnou měrou. Ve výchovném prostředí u matky přitom obecné soudy neshledaly žádné důvody, proč by měla být z takového režimu vyloučena, což se již reálně působením stěžovatele stalo II. ÚS 237/22 6 a bez radikálnějšího zásahu ze strany soudu v podobě svěření dítěte (prozatím) do střídavé péče dále utvrzovalo. Pro stěžovatele tato úprava má být poslední šancí pro pochopení nevhodnosti manipulace s nezletilým s cílem dosáhnout zavržení matky nezletilého, což je v příkrém rozporu se zájmy nezletilého. Obecné soudy jsou při rozhodování za trvajícího konfliktu rodičů povinny zvolit řešení, které je v nejlepším zájmu nezletilého. Skutečně „ideální“ podmínky (míněno vzhledem k tomu, že spolu rodiče nežijí) přitom mohou dítěti zajistit pouze a právě jeho rodiče. Nelze přehlédnout, že stěžovatel prozatím svým postojem i rétorikou užitou i v ústavní stížnosti sleduje především zájmy vlastní a nikoliv prospěch svého nezletilého syna, namísto toho, aby usiloval o urovnání poměrů a zklidnění situace.

 

 

22. Napadený nákladový výrok, kterým odvolací soud podle § 148 o. s. ř. stěžovateli uložil povinnost zaplatit státu náklady na znalečné a svědečné, odvolací soud odůvodňuje v bodě 52 svého rozhodnutí. Uložení povinnosti stěžovateli soud odůvodnil neúspěchem stěžovatele v řízení a jeho přístupem k realizaci záměru vyloučit styk nezletilého s matkou. V rozhodnutí soudů o náhradě nákladů řízení státu Ústavní soud nespatřuje porušení stěžovatelových ústavně zaručených práv. Krajský soud při posuzování nákladů řízení zohledňoval procesní osud návrhů ve věci samé, což je postup, který zákon předvídá. V dané okolnosti tak neústavnost spočívat nemůže. Ač je Ústavní soud po účinnosti současného znění § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. nucen se k nákladovému rozhodování obecných soudů vyjadřovat častěji, a ač několikrát upozornil, že úspěch ve věci nelze posuzovat mechanicky (srov. například nález sp. zn. IV. ÚS 2374/19 ze dne 7. 7. 2020), pouhý nesouhlas stěžovatele s řádně odůvodněným závěrem odvolacího soudu jeho argumentaci ústavněprávní rozměr nedodává.

 

 

______________________________

______________________________

 

 Uhlíři nemají co "myslet", uhlíři mají pálit milíře. Obvykle se na to hodí ti, co se nehodí na nic jiného. 

To se od středověku dodneška nijak nezměnilo. 

 

 

Uhlíři by se měli držet milířů (k213.cz)

 

 

 

__________________

__________________

 

 Tak co, koupili byste si takového soudce ? Za 200 tisíc ??

Náš stát to - za Vaše peníze - dělá...

Jinde takoví lidé klečí u kostelů a vybírají do klobouků. Pravda, určitě ne 200 tisíc. 

________________

Á propós : Putin se dal na pochod. Správně mnozí odhadují, že na Ukrajině se nezastaví.

A jsem pak moc zvědav, kdo za tenhle stát, representovaný takovýmito prasaty, půjde bojovat. 

 

_____________________

_____________________