President ode zdi ke zdi

Rusofilní president na Hradě najednou chce vyznamenat presidenta Ukrajiny Zelenského. NESOUHLASÍM.

 

 

A to hned z několika důvodů. 

Předně politika ode zdi ke zdi je vizitkou absence nejen ucelené koncepce, ale i základní intuice a inteligence. Tedy přesně toho, čím se Zeman po celou dobu v politice chlubil, že to má (a urážel všechny ostatní, že oni ne).

Tak tohle je výsledkem : Skutečnost, že nedokázal (pravda, asi přes láhev vodky) rozeznat ani to, co bylo zřejmé většině uvažujících lidí už při letmém pohledu a jen povrchním seznámení se s Rusy : Totiž že Rusové se nikdy nesmířili s rozpadem SSSR, ani se svou současnou, konečně jejich poměrům odpovídající pozicí ve světě, ba ani se ztrátou své vlivové sféry, především ve střední Evropě, tedy u nás. A že udělají všechno pro to, aby tyto, pro ně netradiční,  děržavy dostali zase zpět. 

Bylo jen otázkou času, kdy a jak se o to znovu pokusí. Pokud si Zeman myslel skutečně něco jiného, je pustým jelimanem. Takoví v politice jedině škodí, čím výše jsou, tím větší škody způsobují. 

Dostávat vyznamenání od takového presidenta je pro většinu jeho nositelů spíše urážkou nežli vyznamenáním. 

President Ukrajiny - na rozdíl od toho našeho - v přímém přenosu předvádí, jak se má chovat president napadeného národa. Dělá to dobře a prokazuje při tom i nemalou statečnost, to zcela bez diskuse. 

Chápu, že to - byť na dálku - musí imponovat i tomu, kdo ve stejné posici nikdy nic podobného ani náznakem nedokázal. 

Budiž, ať mu to na stará kolena imponuje a ať aspoň ví, jak měl správně vypadat on sám. 

Ať si z presidenta Ukrajiny bere denně příklad. 

Na druhou stranu, státní vyznamenání ČR jsou - alespoň podle mého chápání - určena těm, kteří se nějakým zvlášť pozoruhodným způsobem zasloužili o český stát, anebo jsou českými občany a projevili statečnost v osobním či profesním životě. 

To president Ukrajiny nesplňuje. Bojuje - správně - za svou zemi - tak, jak by měl český president bojovat za tu naši. 

President Ukrajiny si vyznamenání bezesporu zaslouží, ovšem - aspoň zatím - ne naše, ale ukrajinské. 

Navíc zde přistupuje výše zmíněný aspekt, totiž je-li vyznamenání od Zemana skutečně vyznamenáním, nebo spíše urážkou. A zvlášť v tomto případě, kdy se Zeman po celou dobu své politické kariéry choval jako rusofilní nohsled a Putinův poskok. 

Když už jsme u presidenta Ukrajiny - nutno ocenit, že se Ukrajinci na takového presidenta vzmohli, přičemž teprve válka osvědčila naplno jeho kvality. 

Znamená to, mimo jiné, že ukrajinský národ vyspěl natolik, že si dokázal zvolit dostatečně důstojné představitele. To o nás se to zatím říci nedá. 

Statečnost a urputnost, s jakou se Ukrajina brání, pak svědčí jak o tom, že si samostatnost a svobodu plně zaslouží, tak také o tom, že ten národ prostě dostatečně vyspěl. A že zná svou identitu a je ochoten ji bránit i se zbraní v ruce a s nasazením vlastních životů. 

Statečnost a urputnost, s jakou se Ukrajina brání, pak svědčí bezesporu také o tom, že Ukrajinci dobře ví, co jsou Rusové zač, že se rozhodně necítí být součástí Ruska a že si Rusů a jejich vlády užili až až. A raději zemřou, než by v tom kdy dále pokračovali. 

President Zeman nechť se u nich hodně a denně učí, zbývá-li mu na to ještě trocha života na této zemi. 

A není pravidlem, aby žák vyznamenával svého učitele. 

_________________________

_________________________

 

 

 

__________________________

__________________________