95 z 51%

  • Vytisknout

Justici (prý) věří 51% obyvatel.

 

 O hodně méně než ve vyspělejších zemích. 

Zbývá dodat ještě jeden údaj : Z těch 51-ti procent, 95% u soudu nikdy nebylo. Zbytek tvoří soudci sami a jejich (rozvětvené) rodiny. 

Nevím, proč dávno nezavedli nutnou podmínku pro takovéto "výzkumy" - totiž vstupní otázku : Absolvoval jste v životě alespoň dvě soudní řízení a nejste na justici existenčně závislý ?? 

Protože jedině odpovědi občanů, splňujících tato dvě základní kritéria, má vůbec smysl brát vážně. 

Asi jakoby někdo dělal výzkum spokojenosti se značkou Philips - a pak se ukázalo, že z těch, co odpovídali, 95% nikdy žádný spotřebič Philips nemělo a ani neuvažují si ho koupit a ti, co jsou spokojení, v továrně Philips pracují a berou od ní buď vysoký plat, nebo pro ni prodávají - a berou nadprůměrné odměny. 

Možná to není ten úplně správný příklad, protože značka Philips vcelku funguje a má dobrý zvuk již po několik generací. Kdyby tomu tak nebylo, nepřežila by konkurenční boj. 

To česká justice se žádného boje bát nemusí, leda vnitřního, o koryta. Ale jestliže ta jsou zajištěna všem, co jsou momentálně na palubě, jako že jsou, pak už zbývá jen boj o to, zda je toto koryto větší nebo menší, plnější nebo trochu míň plné, ovšem při jistotě, že NĚJAKÉ  koryto se najde vždy - a rozhodně  nebude špatné. 

Sotva kde jinde ve světě, ale i u nás, najdete degenerativnější prostředí nežli je tomu v české justici. Požadavky - skoro nulové. Jak na znalosti, tak na charakter, tak na snahu či dodatečné vzdělávání. Kontrola - absolutně žádná. Možnosti - netušené. 

Jen servilita je nezbytná. Bez té se rozhodně neobejdete. Občas to chce i kachní žaludek - to když třeba máte bez mrknutí oka vyhodit starou babičku na ulici, protože její vnuk jel kdesi načerno tramvají a má u ní nahlášeno bydliště. Ale pokud tohle zvládnete, tahle kritéria splňujete, nikdy si nic nevyčítáte, nad ničím moc nemyslíte - tak buďte úplně v pohodě, je to místo pro vás. 

Spokojenosti zákazníků se obávat nemusíte už vůbec. Kam by to tak došlo, kdyby se nespokojenost kdejakého trhana měla brát  vážně, že ? 

Zatímco firma Philips by nespokojené zákazníky považovala za vážný problém a snažila se je nějak uchlácholit, třeba slevami, nebo dodatečnými službami, tak firma česká justice tyhle problémy rozhodně neřeší - a pokud se nějaký hlasitý nespokojenec přeci jen vyskytne, dostane nálepku kverulanta a trouble-makera, a tím je věc vyřízena, pokud ani potom nedá pokoj, je proti němu zahájeno trestní stíhání pro pohrdání soudem, jak jinak že ?!!

(Srovnej - firma Philips : Tak Vám se nelíbí naše pánev ? Tak to jste psychopat, blázen a společensky nebezpečné individuum, protože všem normálním členům společnosti se samozřejmě líbí - takže ? Buďto okamžitě vypadnete z našeho reklamačního oddělení, anebo zavoláme policii, a ta už si s takovouto "reklamací" umí poradit - a než se nadějete, jste buďto ve vazbě, nebo v blázinci, a tam si pak reklamujte, co chcete...) Pozn. autora : Firma Philips jistě bledne závistí při zjevení těchto netušených možností, jak rázně a hlavně levně řešit reklamace... 

Zajímavé, že ještě nikdy nikoho nenapadlo dělat podobné "průzkumy spokojenosti" na prahu soudu, od lidí, co jdou právě ze soudního jednání. 

Možná by se i pár spokojených našlo, ale rozhodně ne 51% a to pravděpodobně takových, co buďto patří k tzv. preferovaným skupinám občanů (tedy rovnějším mezi rovnými - což, pro příklad, jsou samozřejmě prakticky všichni státní zaměstnanci, především pak mocenských složek a orgánů), anebo s justicí žijí tzv. v symbioze, tedy buďto jsou na ni přímo napojeni (a ta jim dohazuje kšefty), anebo si založili stejně skvělou živnost z jejích omylů či častěji naschválů, jako někteří (nečetní) advokáti či Spolek Šalamoun. 

Vzpomínám si, že jednou takovýto "nebezpečný pokus", s ptaním se před jednací síní, inicioval a zorganizoval Luboš Patera, když za ním přišla stážistka Michala, co dělala průzkum preferencí otců u opatrovnických soudů. 

Stačilo pár dnů na soudech, aby se zcela rozpadla do té doby zažitá praxe a nerozbitný argument, totiž že otcové o děti vlastně nestojí a jsou vlastně rádi, když soud svěří děti matce, protože oni mají pokoj a mohou se znovu oženit. 

To do té doby byla mantra, kterou mlely soudkyně pořád dokola, čímž si ospravedlňovaly svoje nakládání s otci jako s druhořadým odpadem. 

Po Michalině výzkumu se ukázalo něco docela odlišného : Ti z otců, kteří o dítě tzv. nestáli, protože si nepodali návrh na jeho svěření do péče, tak o ně nestáli obvykle proto, že je předtím totálně rozhodil OSPOD, často ve spolupráci s JEJICH  právníkem, kteří je připravili na to, ať žádný návrh na svěření dětí do péče nepodávají, protože stejně nemají žádnou šanci, jen soud naštvou a zdrží -  a připraví se o možnost dohody s širším stykem nebo nějakou jinou, výhradně na papíře napsanou "výhodu", na kterou samozřejmě už předtím měli plné právo a nárok. 

Jinými slovy : Ukázalo se, že naprostá většina otců přichází již k soudu ne jako plnoprávný odhodlaný soupeř, ale jako odzbrojený a předem napůl poražený vazal, který musí být rád a spokojen za každou laskominu, která jakoby omylem spadne ze soudcovského stolu. 

Pochopitelně, ten, kdo vzdal svůj boj ještě předtím, než vůbec začal, nemůže ho nikdy vyhrát. A v tomto totálním odzbrojení otců už před prvním jednáním hrálo rozhodující roli společenské klima, na soudy napojení právníci - a samozřejmě kolaborantské OSPOD. Neznalý otec, jdoucí k soudu poprvé, byl tak nutně konsternován a odzbrojen již než vstoupil do jednací síně, takže byl potom vcelku i snadnou kořistí babizen uvnitř, tedy obvykle původně zamindrákované, nyní neobyčejně vyrostlé matky, její právničky, obvykle vyhlášené okresní sekernice a rabiátky nejhoršího druhu, a feministické soudkyně, obvykle naivní husičky po škole. 

Ale - k něčemu byl ten průzkum přece dobrý. Protože když se tohle všechno ukázalo, aspoň jedno klišé padlo - a přestalo se o něm už potom mluvit. Totiž že otcové - jaksi generelně - o děti nestojí, a pokud stojí, tak jenom proto, aby dělali naschvály svým bývalým manželkám. 

To padlo. 

Takže - přeci k něčemu dobré... 

A co by se tak asi ukázalo, kdyby někdo našel tu odvahu, a udělal skutečně objektivní průzkum spokojenosti s justicí také v ostatních oblastech : Trestní, obchodní, správní... ??? 

To by pak byly výsledky - že by mnozí nejen valili, ale marně si mnuli oči, jestli se jim to přeci jen nezdá... 

 

__________________

__________________

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

____________________________

____________________________

 

Soudům věří každý druhý Čech, nejvíce se bojí tlaku zvenčí - Seznam Zprávy (seznamzpravy.cz)

 

_____________________________

_____________________________