Limity senátního systému soudů - trvalý úkol pro politiky

Details: Created: Wednesday, 18 May 2022 15:48; Written by Ing. Jiří Fiala; Hits: 1045

Ty limity nejsou nikde jinde tak patrné, jako u žalob na stát. Ale je ještě jedna, výraznější, perlička, a na tu jsem dnes narazil u odvolacího soudu :

Totiž žaloba na ochranu osobnosti z důvodu poškození dobrého jména státem, konkrétně justičním senátem. Ještě konkrétněji - kárným senátem Nejvyššího správního soudu.

Oč šlo. Pamětníci vědí, že v r. 2013 soudili magora Bláznu. To byl ten šílenec, co mě nechával zatýkat na ulici za to, že jsem odešel od soudu (po předchozím oznámení) a co prohlašoval, že ho "nějaký senátor" u soudu nezajímá - až na to dojel. Nejednou byli daleko všichni jeho ochránci a moc se k němu neznali. Jako vždy, když jde o průšvih. Notabene takový, který mohl stáhnout i je - protože Blázna byl jen zjevně nastrčenou loutkou, čističem, na špinavou práci, kterou jiní nechtěli dělat. Blázna se v ní naopak vyžíval.

Jeho vrozený sadismus to neobyčejně uspokojovalo a hladilo.

Ale zpět ke kárnému soudu.

Blázna před něj předstoupil - po předchozích průtazích a odkladech, kdy se jak na běžícím pásu vylučovali jednotliví soudci kárného senátu - v červnu r. 2013 - a - byl zproštěn.

Soudcovská ješitnost a sounáležitost zvítězily na celé čáře nad spravedlností a nepříjemnou pravdou, soud ji prostě nechtěl vidět.

A protože Bláznova provinění byla naprosto konkrétní a markantní a protože ho zažalovala sama předsedkyně NS, dalo kárnému senátu práci vymyslet, jak Bláznu nechat být - a na koho to tedy svést.

No, samozřejmě - na oběť. Tedy na mne.

Když chtěli z Blázny udělat jen malinko vybočivšího beránka, museli nasadit psí hlavu mně. A to tedy dělali dosti primitivně a hloupě.

Konkrétně - šlo o to, že Blázna stál před kárným senátem za bezdůvodné vydání zatykače.

Kárný senát, aby maximálně bagatelizoval jeho vinu, tak si vymýšlel, jaký jsem to byl prý nebezpečný obžalovaný, že prý jsem většinu trestního řízení strávil ve vazbě, takže se chudákovi Bláznovi ani nelze divit, když trochu "ujel" - a vydal na mne zatykač, i když už neměl.

No - nebyla to pravda. Trestní řízení trvalo přes dva roky, já byl ve vazbě 3 měsíce - to i dosti ubohý počtář snadno spočítá, že to asi nebude většina.

Dokonce že je to dosti nepatrná menšina. A to pomineme takové detaily, jako že i ta vazba byla zjevně nedůvodná, což dokládají nejlépe záruky čtyř tehdejších senátorů za propuštění z vazby - což se opravdu běžně neděje.

Shrnuto : Kárný senát LHAL, a to písemně, když si zdůvodňoval, proč Bláznu k ničemu neodsoudil. Lhal k mé tíži a na mé konto - a já to dost dlouho ani nevěděl. Protože rozsudek NSS o výsledku kárného řízení mi doručován nebyl, naopak : Kárný senát udělal všechno pro to, aby se mne v řízení zbavil a maximálně mě od něj odstavil - včetně toho, že mě jako hlavního svědka nechal čekat celou dobu na chodbě, abych nevěděl, co se děje uvnitř, a zavolal mne až úplně na závěr, a ještě i tehdy se mne snažil spíše ostouzet nežli objektivně vyslýchat.

Tedy - pomluva. Nepravdivý, dehonestující údaj. Navíc ve výroku vysoce postavené justiční instituce, tedy kárného senátu NSS.

A jak se proti ní bránit ?

Všechno nakonec vyplave na povrch, tedy i tahle pomluva vyplavala. Při řízení o odškodném za Bláznova stíhání se tam v jednom případě tenhle rozsudek objevil - a byl čten. A tehdy jsem se to teprve dozvěděl - a nestačil se divit.

Pomluva sama o sobě je trestným činem, když Vás pomluví v novinách nebo v televizi, obvykle se bráníte civilní žalobou. Na ochranu osobnosti.

A když Vás pomluví kárný senát Nejvyššího správního soudu ??

NO - tak to se brání dost těžko, taková judikatura tady není - a ještě asi hodně dlouho nebude. Že by je někdo trestně stíhal, tak na to rovnou zapomeňte, vždyť jsou to prakticky nejvýše postavení soudci v zemi. Kdo by měl tu odvahu ?? A jak by asi skončila ??

No - ale protože jsem si to nechtěl nechat mlčky líbit, a protože mám za to, že lhát nemá ani ten poslední žáček záškoláček, natož pak údajná mravní autorita NSS, a protože NSS je bezesporu součástí státního aparátu - a za ten nese odpovědnost stát, zažaloval jsem stát.

Stalo se, co jsem si myslel - do žádné šablony to nepasovalo, když už pominu zjevnou nechuť soudců to vůbec řešit. Ostatně, je nikdo nepomlouval, že ?

Mimochodem, nebezpečnost této pomluvy ukázalo samo řízení o odškodnění - protože je to oficiální dokument, ten rozsudek NSS - a ten se prostě bere za bernou minci. A nikdy nevíte, kdo jej kdy kde vytáhne. A k čemu ho použije.

V první fázi tedy - jak i očekáváno - zamítnuto.

Na odvolání jsem čekal - hádejte - celé 4 roky !!! V podstatě, když už jsem věc dávno pustil z hlavy - najednou mi přišlo předvolání. Ke Stibralovi.

To v mezičase, než to tuším Ústavní soud jasně zrušil, chtěli ještě poplatek za odvolání, a ten spočítali - na 20 tisíc (!!!!). Ve zjevné snaze odvolání zabránit.

No - pak se tedy k poplatkům za odvolání jasně vyjádřil Ústavní soud, že je to nesmysl, tedy u žalob na stát. Takže pak už to projednat šlo.

Ostatně, 20 tisíc za vcelku předem jasné, dvacetiminutové posezení vcelku o ničem - by dal asi jen blázen.

Dnes tedy toto sezení proběhlo. U Stibrala. Nemáme se rádi, už z dřívějška, řada nesrovnaných účtů, dnes ale se rozhodl být slušnější. Ostatně, já ho taky ničím neprovokoval.

Přesto jsem musel zmínit, že si nedovedu představit v rámci dnešní justiční soustavy objektivní senát, složený z profesionálních soudců, který by tuto kauzu dokázal nestranně posoudit. Který soudce Městského soudu by si byť jen náznakem troufnul revidovat či dokonce odsoudit byť i zjevné bláboly soudců, kteří dnes sedí buďto na Nejvyšším soudě, nebo Nejvyšším správním soudě, anebo - jako tehdejší šéf bandy, Šimíček, dokonce na soudě Ústavním ?? Který ze soudců, jenž jen trochu myslí na svou kariéru a své bezpečí, by si dovolil byť jen náznakem o ně zavadit ??

A to je právě ten limit senátního systému profesionálních soudců - nejsou s to revidovat, natož odsuzovat rozhodnutí jiných soudců, a už vůbec ne z vyšších stupňů. Ergo - jedinečná příležitost, i výzva současně - pro porotní senáty. Ty u nás nemáme. A dokud je mít nebudeme, nelze o demokratickém soudnictví vůbec mluvit. Senátní soudy jsou soudnictvím totalitním, s profesionálními soudci placenými státem, většinou nadprůměrně dobře - což je i případ naší země - aby měli kachní žaludek a v pohodě strávili i sebevětší křivárnu a spali klidně dál.

No - a tak jsem se dozvěděl, že :

Odpovědnostní titul státu je dán buďto nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím. Nezákonné rozhodnutí se pozná podle toho, že bylo zrušeno. Pokud zůstává v platnosti - jako zjevně tady, kdo by taky asi zrušil rozhodnutí NSS, že ? - tak má dotyčný holt smůlu, zrušení nezákonného rozhodnutí je nutnou podmínkou.

Nesprávný úřední postup ? Možná. Pak mi ale prý chybí aktivní legitimace.

Ergo - nebyl jsem účastníkem řízení (tím byl kárně obžalovaný a kárný navrhovatel) - tedy nemůžu požadovat, aby se na řízení cokoliv změnilo.

Na mou námitku, co už by bylo silnější aktivní legitimací nežli skutečnost, že pomluvy v rozsudku se týkají mé osoby, senát nedokázal odpovědět.

Moje poznámky ohledně neschopnosti senátního systému posuzovat tenhle případ - jsou prý mimo jejich kompetenci a nebudou se k nim vyjadřovat. No - jak by ne.

Jsou ale zcela jistě v kompetenci politiků, a zvláště těch, co mají na starosti justici nebo lidská práva. Těm by to mělo vadit nejvíc. Jak všichni vidíme, krom toho, že se verbálně vydávají za pravici, nedělají jinak nic. A hlavně jim to nevadí, jich se to přeci osobně netýká.

Musel jsem v duchu ocenit anglosaský systém práva, alespoň jak mi byl presentován - a jeho podstatou je HLEDÁNÍ SPRAVEDLNOSTI.

Podstatou našeho systému oproti tomu je - slepá aplikace zákonů, často protichůdných, často nesmyslných. Spravedlnost zůstává plakat na okraji - a nikomu ze systému to nevadí, často to ještě s klidem připouštějí. Že to možná není spravedlivé, ale za to je to podle zákona.

Abychom si lépe uvědomili ten rozdíl - je dobře vědět, že zákony tvoří lidé, a to lidé nedokonalí. I Norimberské zákony byly zákony - a ve své době platily. Kdo se nahlas zamýšlel nad jejich spravedlností, obvykle skončil v koncentračním táboře. Tam pak mohl hledat spravedlnost.

Tedy : Zákony jsou od licí, Spravedlnost - od Boha. To je ten základní rozdíl. Lidé se mohou pokoušet tu spravedlnost najít, nebo alespoň hledat - někdy s menším, jindy s větším úspěchem. Pokud ovšem jen "vykládají zákony", nenajdou spravedlnost obvykle nikdy.

V nejlepším případě jen slepě aplikují zákon, často myšlený na úplně jinou situaci a stav.

Takže - suma sumárum : Nejvyšší správní soud vydal rozsudek, obsahující zjevné pomluvy. Ty pomluvy směřovaly na mou osobu, měly za cíl zprostit a omilostnit zjevného psychopata Bláznu - a protože rozsudek nikdo nezrušil, zůstávají i tyto pomluvy v platnosti. Protože je vydal Nejvyšší správní soud, není proti nim legitimní ochrany.

Komu to připadá zjevně nespravedlivé, ten ať se snaží - spolu s námi - o zásadní změnu justičního systému - směrem od totality k demokracii, tedy od senátního systému profesionálních soudců k systému porotními, představovaného ad hoc porotami občanů, soudci těžko ovlivnitelnými.

Dodám snad jen, že z jednání byla pořízena (soudem) nahrávka, zažádal jsem si o její kopii - a jakmile bude, připojím záznam k tomuto článku, aby si to mohl každý poslechnout. Myslím, že to vcelku stojí za to.

Jo - a abych nezapomněl : Že měl asi Stibral dobrou náladu, anebo dokonce na něj moje proslovy zapůsobily, tak jsem tentokrát alespoň nemusel protistraně - tedy MSp - platit náklady. Ostatně, žádné neměli, stejně tam nebyli. Ovšem jindy jim je přesto přiznávají.

Tentokrát udělali přeci jen výjimku.

______________________

__________________________

____________________________

___________________________