Vánoční poselství...

... Premiérovi. 

Když oni - tak my taky... Aneb : Nechtěl bych toho mít na svědomí tolik, co VY... , pane premiére. 

 

_______________

 

Pan

Prof. Petr Fiala, 

předseda české vlády

 

 

            Vážený pane premiére,

Vaše vláda je u moci právě rok a myslím, že to je dobrý důvod k jejímu zhodnocení, ale tak obsáhlou práci si nemohu v současnosti časově dovolit.

            Nebudu ale tajit, že z Vaší vlády jsem nesmírně zklamán, že nepřinesla, co slibovala (a slibovala především změnu - tu nikde nevidím), že naopak prohlubuje problémy, vytvořené předešlými Babišovými populisty a že bych těžko hledal sebemenší důvod, proč by Vaše vláda měla být označována za pravicovou, resp. čím se vůbec liší od předchozích populistů - vyjma snad rétoriky v zahraniční politice.

            Vládu ale nečiní rétorika, nýbrž skutky a skutečný stav.

            Abych se příliš nerozepisoval, chci se především zmínit o jednom povolání - státního úředníka - které nemá ve světě obdoby a za které Vy, spolu s ministrem spravedlnosti, nesete plnou a přímou odpovědnost.

            Osobně Vás podezřívám, že o ní vůbec nevíte, anebo si neuvědomujete její dosah, jinak byste se nemohl tak klidně a spokojeně tvářit. A zejména klidně spát.

            Existuje totiž u nás jedno úřednické povolání, pro které nepotřebujete VŮBEC ŽÁDNOU KVALIFIKACI (alespoň si to zodpovědní činitelé pořád myslí a tak také jednají), nemáte v něm VŮBEC ŽÁDNOU ZODPOVĚDNOST, a přitom dosah a rozsah škod, které v něm můžete způsobit (a také většina jeho vykonavatelů jej v současnosti působí), je nevýslovný a ponese ho celá příští generace. Za tohle všechno - tedy za škody na několik desítek let dopředu - pobíráte stovky tisíc měsíčně platu, za který se nemusíte nikdy nikomu zodpovídat, co jste za něj vlastně odvedl a komu.   

            Jedná se o povolání opatrovnického soudce.

Jako předseda sdružení, které v opatrovnických kauzách běžně zastupuje své členy, jsem se na podzim zúčastnil - jako pozorovatel - jednání výběrové komise pro výběr nových soudců na Krajském soudě v Praze. Potvrdilo se tak jen moje letité důvodné podezření, opírající se o mnohaleté zkušenosti s těmito lidmi - totiž že nejen že žádnou kvalifikaci pro tento obor nemají, ale že ani není vyžadována.

Nemají ji tedy nejen uchazeči o posty soudců, ale nemá ji samozřejmě ani zkušební komise sama. Dokonce ministerstvu spravedlnosti, které tuto komisi jmenuje, nepřipadá divné, natož pak nepřípustné, že v komisi nesedí nikdo, kdo by opatrovnictví mohl přezkušovat a měl o něm alespoň základní, natož pak odborné povědomí.

Jen tak mimoděk připomenu, že pokud je ministrem spravedlnosti člověk z Vaší ODS - a za jeho působnosti je jmenována komise, jejíž předsedkyní je bývalá předsedkyně KS Švehlová, tepaná komunistka a nomenklaturní kádr normalizačního režimu - tak je to buď na vyhození pana Blažka z ODS, a to na hodinu, anebo na deklaraci, že ODS nikdy žádnou pravicovou stranou není a nebyla, že sdružuje především bývalé bolševiky a jako taková je hlavní pokračovatelkou předlistopadové KSČ, zejména pak poté, co se strana, která se takto jmenuje, vytratila z parlamentu.

Prosím, abyste si jednu z těchto možností vybral a veřejně ji vyhlásil a nadále neklamal voliče.

Zpět ale ke kvalifikaci opatrovnických soudců.

Je nulová. A nejen to. Velmi často tuto funkci vykonávají soudci za trest, anebo za totální neschopnost, což je vlastně také za trest. Chybí jim nejen základní kvalifikace, ale velmi často i prostý lidský úsudek, logická úvaha, slušné vychování a základní funkční rodinné vzory z jejich rodin, základní cit pro mravnost a přiměřenost a zejména pak cit a znalost dětské duše, její ohebnosti a snadné formovatelnosti ( a zdeformovatelnosti). Nemluvě o skutečnosti, že běžná rodinná morálka zaměstnanců soudů je ještě horší nežli u běžné ostatní populace, takže soudy, namísto vzorů, jsou těžkým břemenem a tahounem společnosti k úplnému dnu, vydávajíce svou, zoufale ubohou rodinnou morálku a představy o rodině, za běžně přijatelnou.

Každý civilizovaný národ má péči o děti za to nejdůležitější, čemu se může věnovat - protože jde o zdraví příští generace, a to zdaleka nejen zdraví fyzické.

U nás jsou u lidí, kteří jsou za to královsky placeni, ač po výsledcích jejich činnosti se nikdo neptá (alespoň nikdo z těch, kdo by se ptát povinně měli), děti doslova na posledním místě. Za všemi kšefty, všemi špinavými handly a provizemi a - samozřejmě - zejména pak za běžnými zločinci (kde se kvalifikace u soudců dosti pečlivě přezkušuje a vyžaduje).

Ukažte mi na světě jiný národ, který takto nakládá s vlastními dětmi - a tedy i s vlastní budoucností !!!

Při nástupu do funkce jste tvrdil, že : “… za Blažkem nic není, věřte mi…“

Já bych se tím opravdu nahlas nechlubil, že za ním „nic není“, protože to je, bohužel, pravda.

Není jiný obor, kde by do takto zodpovědných a ohodnocených funkcí brali lidi bez jakékoliv kvalifikace - a resortovému ministru to bylo jedno, nebo to považoval za normální a běžné.

            Je až neuvěřitelné, k jakým absurditám to v praxi může vést.

Zažil jsem již dva případy, kdy učitelce, která celý život vychovávala (cizí) děti ve škole, a žádné připomínky k tomu nikdo nikdy neměl, byl úředně zakázán styk s vlastními vnoučaty - od nějaké 30-ti leté, doslova husičky, bez rodiny, bez jakýchkoliv zkušeností a znalostí - prostě proto, že - může.

Anebo proto, že si ji někdo koupil, což ani nechci domýšlet.

A - nic se neděje, nikdo ji nevyhodí, nikdo se jí neptá po důvodech, po odpovědnosti.

Zažil jsem soudce, který nechá ozbrojenou justiční stráží unést 14-ti leté dítě k matce, protože prý ho „otec poštval“. Ač o asociálnosti této matky - s výjimkou soudu - nikdo nepochybuje a nikdo z rodiny se s ní dávno nestýká a na dálku se jí vyhýbá.

Nic v tomto oboru neumí nejen soudci, většinou nic, anebo skoro nic neumí ale ani soudní znalci, pokud se ovšem vůbec nějací na tento obor najdou, protože to většinově nechce nikdo dělat - a také proto, že to většinově nikdo neumí. Na právech se to nestuduje, na psychologii sice něco ano, ale každý to chápe jinak, co znalec, to jiný názor, hlavně pokud za něj koukají peníze a další posudky - a soud si může vybrat. Ne co je v zájmu dítěte, ale co je v zájmu soudu, v zájmu udržení jeho předchozích konstrukcí, často naprosto falešných, účelových a zcestných. A často přímo proti zájmu dítěte, jímž se ovšem zaštiťují od rána do večera.

Neznám u nás zanedbanější obor nežli je soudní opatrovnictví - a že jsem toho poznal dost a dost, včetně pobytu ve věznicích a podobných zařízeních.

A nejhorší je, že se na tom DLOUHODoBĚ  vůbec nic nemění, nebo ještě k horšímu.

Je tomu již 16 let, co ESLP odsoudil republiku v první vlně opatrovnických kauz (moje, resp. mých dětí, byla mezi nimi), některé ještě individuálně předcházely, mám za to, že cílem ESLP bylo dát jasný signál tomuto státu, že TAKHLE NE  a že česká justice toho musí hodně změnit, pokud jde o dětské soudy, aby patřila do Evropy.

            Nestalo se nic - vyjma toho, že ty, kteří se těch změn vehementně domáhali - jako třeba já - párkrát zavřeli, asi aby dostatečně vychladli - a nefoukali do karierní polívky soudcům, z nichž nikdo nešel do justice kvůli spravedlnosti, ale všichni kvůli snadným, bezpečným a dlouhodobým výdělkům - a nulové odpovědnosti.

            Nemalou část mých zmocnitelů tvoří cizinci, kteří zde mají děti, nebo mají děti s Češkami někde jinde. Jsou zvyklí převážně na funkční a kvalifikovanou justici. Od nás většinou odjíždí šokováni tím, co tu museli zažít a co se zde vydává za standard, a jen nad tím kroutí hlavou.

            Ani nevíte, jak se pak musím sám stydět - a většinou marně se snažit napravit dojem z jinak křovácké země se zaostalou justicí v plenkách.

            Až zas pojedete za papežem, pane premiére, nezapomeňte se mu mj. vyzpovídat - také z toho, že nesete lví podíl (spolu s ministrem Blažkem a presidentem Zemanem) na přímé odpovědnosti za mravní a morální pustošení příští generace mladých Čechů, za to, že to jsou a budou nadějní zákazníci kriminálů a psychiatrických léčeben a vůbec všechno možné, jen ne slušní, sebevědomí a kultivovaní občané.

            Nechtěl bych toho mít na svědomí tolik, co Vy, pane premiére.

A obávám se, že i Bůh všemohoucí s tím bude mít problém.

            S pozdravem

 

                                                                                              Ing. Jiří Fiala

                                                                                             předseda o.s. K 213

______________________________

______________________________

 

 

 

 

_______________________________

_______________________________