3 synové k otci, matka bez styku

Details: Created: Friday, 17 March 2023 18:41; Written by Ing. Jiří Fiala; Hits: 964

Když dva dělají totéž, není to vůbec totéž...

Dva soudy měly řešit dosti podobný problém : Nepoužitelná matka. Nebo možná použitelná pro ledasco jiného, jen ne pro výchovu dětí.

V tom si byly obě podobné jak vejce vejci, byť každá byla nepoužitelná trochu jinak.

Ještě v něčem si byly podobné : V tom, že u nich děti (dítě) nechtěly být. Vcelku z pochopitelných důvodů.

Případ A - Žďár :

Na stránkách již dostatečně a mnohačetně podrobně popsán, proto jen připomenu to hlavní : Matce bylo dítě odebráno (a svěřeno otci) již v r. 2014, soud měl tedy velkou výhodu, že už měl tuto informaci k dispozici a mohl se podle ní zařídit. Neučinil to, namísto toho věřil zjevně křivému znaleckému posudku, že prý otec syna poštval, a proto nemá matku rád.

Fakta či argumenty platí na vnímavé lidi, na omezené debily nikoliv. Ti budou stokrát radši věřit kulatému razítku, i kdyby měli před očima pravý opak.

Z omezených debilů se skládal především odvolací senát v Jihlavě, který - když je prý syn tak poštván - nařídil změnu výchovy (za situace, kdy matka nikde nepracovala a nikde nebydlela - což je u ní de facto setrvalý stav, jen s malými odchylkami v čase). Všimněte si, jak najednou všechno jde, když se chce...

Kolikrát jsem slyšel, že se změna výchovy zásadně nenařizuje (protože by to bylo pro dítě trauma), jen za zcela mimořádných okolností (zde dítě normálně chodilo do školy, normálně prosperovalo v normální rodině - přesto se ho soud rozhodl doslova terorizovat a přepadat pochopy Justiční stráže i ve škole, jenom proto, že prý "musí k matce..." Názor dítěte samozřejmě nikoho - včetně Ústavního soudu - vůbec nezajímal. Je přece zmanipulován a máme na to posudek, že ?

Dítě doslova nacpali na půl roku matce - na té se pochopitelně nezměnilo nic. Dál to byla nikde nepracující a poflakující se flundra, která si navíc prodala i byt, takže opravdu neměla kde bydlet ani ona, ani dítě (ze stejných důvodů jí jiný soud dítě sebral v tom roce 2014) - a tak, čerstvě svěřené dítě, nacpala prarodičům ze strany otce ( z její strany se jí dávno všichni zřekli a žádné příbuzné de facto tak nemá), kde bylo rádo, odkud neutíkalo - a hlavně se o něj nemusela starat.

Čtete dobře : Výhradní péče matky - po brutální intervenci jihlavského krajského soudu, v jiných případech naprosto nepředstavitelné - vypadala tak, že dítě žilo u rodičů otce, protože matka prostě nebyla s to se o ně postarat.

Když uplynul rok (a půl roku výhradní péče matky) - a nic se ve prospěch matky samozřejmě nezměnilo - dítě ji dál, ba čím dál víc, nenávidělo a matka dál byla asociální flundrou, nikde nepracující a nikde nebydlící, a živící se - podle všech symptomů - nejstarším ženským řemeslem, pro které žádnou školu nepotřebujete, tak znovu rozhodoval jihlavský soud - po námitce nezpůsobilosti soudců předchozích již v jiném obsazení - a ti nedokázali nic jiného než potvrzovat současný stav - a ještě nám dávat za vinu, že jsme si o něj sami nepožádali (tedy dítě svěřit do péče prarodičů ze strany otce) - když ještě půl roku předtím dítě strašili tím, že jakmile se vrátí k otci. tak otce zavřou a ono samo půjde do děcáku.

Takže - TAKTO řešil nepoužitelnou matku diletantský jihlavský odvolací senát : Otevřeným terorem dítěte a otce. Případně jeho širší rodiny. Které najednou chce dítě svěřovat, když zjistil, že nikdo jiný se o dítě stejně nepostará.

Případ B - Praha 10. A dnešní rozhodnutí.

Zde byly děti celkem tři, tři kluci, od prvňáčka po dospívajícího puberťáka. K matce chodit nechtěli, matky se báli - a vcelku i měli proč. Nejstarší byl od ní několikrát zbit, když to nahlásili na policii, jako obvykle - policie nic nevyšetřovala (ta totiž vyšetřuje zásadně pouze tzv. domácí násilí - když je nahlásí údajně postižená matka - anebo útoky na sebe samu, potažmo na justici - to jsou probuzení do několika vteřin. Pokud ale matka bije dítě, natož manžela - tak se samozřejmě nic neděje, k tomu přece policii nemáme...).

Od matky z prvního případu se tahle lišila tím, že na ní ta psychopatie byla vcelku snadno vidět a také tím, že běžně používala fyzické násilí. Nejprve vůči otci dětí, když se od ní odstěhoval, tak vůči dětem. Ty se je postupně natolik bály, že od otce za ní odmítaly chodit - a když je otec, podle platného rozsudku předal, tak často do dvou hodin přiběhla sama matka i s dětmi - s tím, že je nezvládá a aby si je zase vzal zpátky.

Oba případy od sebe zásadně odlišuje především jeden moment - totiž ZNALECKÝ POSUDEK.

V tomto, druhém případě - totiž pravdivě popsal osobnost matky, včetně jejích poruch, včetně strachu dětí z ní - s tím, že u otce se cítí bezpečně a nic jim tam nehrozí.

Pochopitelně, při jednání se advokátka matky snažila rozbít znalecký posudek, seč se dalo - tvrdíce, že prý je nepřezkoumatelný a že není uvedeno, jakých metod znalkyně použily. Když jí znalkyně řekly, že použitou metodou byl např. rozhovor - tak si advokátka dál pletla svou, že to není žádná metoda a že posudek je nepřezkoumatelný.

Pak do toho vstoupila matka sama - a přiznala, že se jí děti bojí.

Vcelku rozhodný moment - tedy krom obhajoby znaleckého posudku, která byla - ve srovnání se Žďárem - asi tak o dva levly (jak se dnes říká) někde úplně jinde.

Tady - kupodivu - znalkyně působily vskutku erudovaně, profesionálně vyspěle, nenechávaly se rozhodit ani nejagresivnějšími otázkami advokátky matky, v klidu na ně odpovídaly - a ze svých závěrů nehodlaly nic slevit.

Do toho přesně zapadly názory dětí, dva dny před soudem vyslechnutých, a i ostatní důkazy, jež se opravdu vzácně přesně vzájemně doplňovaly.

Nutno ještě dodat - aby to nevypadalo jako úplná selanka - že tomuto vývoji a tomuto jednání předcházely dva roky dramatického vývoje případu, kdy soudy (obou stupňů) - stejně jako v Jihlavě - odmítaly vidět nepoužitelnost matky, neustále ji dětem horem dolem cpaly a nařizovaly střídavou péči i v situaci, kdy matka, pokud jí byly děti předány, je do dvou hodin vracela, že je nezvládá...

V obou případech dělaly tedy soudy do jisté doby totéž : Cpaly dětem matku horem dolem a chránily ji v situacích, kdy otec na stejném místě by měl dávno zakázaný styk, ne-li zbaven rodičovských práv...

Až ... do onoho zásadního přelomu, a tím byl nejprve znalecký posudek, posléze jeho obhajoba.

Ještě i při výslechu dětí (dva dny před soudem) dělal OSPOD všechno pro to, aby děti matce nacpal - teprve při soudním jednání paní konečně došlo, že je to postoj neudržitelný - načež ho promptně -a zcela zásadně - změnila.

Takže závěrečný návrh OSPODu zněl : Všechny tři děti k otci, matce prozatím styk ani neupravovat, dokud se jí děti bojí, stejně by to nemělo smysl. Plus - matka výživné, samozřejmě že mnohem nižší, než předtím platil otec - ale to už je standardní daň za svěření péče otci. Zde, mimochodem, potvrzení stávajícího stavu - protože všichni tři kluci stejně u otce žijí - a k matce odmítají chodit. Odteď už ani nebudou muset (doteď totiž je soudy nutily k divadlu, kdy je otec přivedl k matce, děti se buďto hned, nebo nejpozději do hodiny otočily a že chtějí zpátky k němu - a tím celý styk skončil...).

Chránit matku za každou cenu a vnucovat jí děti i tehdy, když se o ně zjevně nedokáže postarat - to byl společný znak obou soudů. Ostatně, všech soudů - vždy a všude.

Ten pražský ovšem dostal rozum alespoň po obhajobě znaleckého posudku - a výpovědi dětí.

Děti jsou tedy konečně, všechny tři, v klidu u otce - a nemusí se dalších výjevů s matkou obávat. Soud dokonce přistoupil i na předběžnou vykonatelnost, kterou jsem mu v zájmu ušetření dětí dalších výjevů navrhnul. To nebývá zvykem...

_____________

Nepodložený názor - je fanatismem (k213.cz)

Jsou případy... (k213.cz)

Žďár : Když došly argumenty... Nastoupila síla. (k213.cz)

Mádr : Pravda o senátu za 10.000,- Kč (k213.cz)

______________

Tedy : Jedna situace - dva soudy - a dva zcela opačné výsledky.

Neboť, jak říkávám, právo má u nás ten, kdo si ho umí prosadit. Samotné "být v právu" rozhodně nestačí.

Mimochodem - u tohoto případu to bylo tak markantní, že právnička, na kterou se nešťastný otec obracel, ho poslala rovnou za naším sdružením - s tím, že po právní a faktické stránce je to naprosto jasné, víc pro něj udělat nemůže -a teď jde jen o to si právo umět prosadit.

Od toho tady je Spravedlnost, potažmo K 213.

Moudřejší právníci to sami ví - a poté, co vyčerpali všechny právní možnosti - a ničeho nedosáhli - posílají svoje klienty k nám. Už naprosto běžně.

Protože od prosazení práva u nás nejsou právní argumenty, ale společenský tlak a občanská statečnost.

_______________________

__________________________