Dlouhá řada

Details: Created: Sunday, 04 January 2026 21:20; Written by Ing. Jiří Fiala; Hits: 267

Zrušení § 213 ve dvou, mírnějších odstavcích, vyvolalo zájem veřejnosti o tuto problematiku - a zasvěcených o připomenutí dlouhé řady těch, kteří se o to, různými způsoby, zasloužili. A protože to marně hledají v médií oficiálních, obrátili se na naše stránky. Vyhovíme.

Jsme tu od toho.

Na začátku předesílám, že si nebudeme dělat iluze o tom, že by návrhy změn z MSp vyšly jako ústupek otcovským organizacím. I kdyby tomu tak bylo, jistě by to oficiálně popřeli. Ale - není tomu tak. Nevím o tom, že by někdo z nás s ministerstvem jednal na toto téma a nevím ani o tom, že by to někdo prováděl z řad jiných nám známých organizací.

Přesto mám - a máme - za to, že tak jak na počátku bylo slovo, a z toho vzniknul celý svět - tak i tady - bylo na počátku naše slovo, které - přes velký odpor oficiálních míst - zahájilo proces uvědomování si, že tady není něco v pořádku, že placení výživného není rozhodně projevem rodičovské lásky nebo zodpovědnosti, spíše naopak - a hlavně, že praxe při jeho stanovení a pozdějším vymáhání je natolik ostudná a nezákonná, že s dítětem už nemá vůbec nic společného a stejně jako nesplnitelné dávky předepisované rolníkům a sedlákům v 50. letech při násilné kolektivizaci, slouží i stanovení výživného spíše jako klacek, nástroj k bití těch neposlušných rodičů, kteří se osmělili projevit nespokojenost s rozhodnutím soudů, velmi často zjevně nespravedlivým, ohledně jak svěření péče, tak pozdější platby výživného a jejího případného vymáhání.

Vždycky je snadnou - a lehce uvěřitelnou - demagogií, že jsou to ti "darebáci, co nechtějí platit na své děti..." Když jsme v médiích, zjevně přednastavených na tuto hlupáckou notu, začali rozmazávat kvalifikované důvody, proč se výživné často neplatí - média, která si do té doby myslela, že nás snadno veřejně ztrapní, zmkla a přestala nás někam k diskusím zvát.

Přesto : Problém byl otevřen, nastolen, mohlo se o něm začít diskutovat.

Abych nezačínal zprostředka.

Je nepopíratelné, že naše sdružení se svým programem vzniklo - oficiálně - až v roce 2004, tedy před 22-ti lety - a nebylo první, které poukazovalo na ostentativní diskriminaci především otců v rodinném právu.

Osobně bych označil naše sdružení a lidi kolem něj za druhou generaci na toto nebo podobné téma.

První - porevoluční - generace, kterou bylo celkem výrazně slyšet a která měla porevoluční, poměrně široký prostor, byla generace kolem Přemka Donáta, Karla Mifka, Karla Hájka, Zbyňka Šimůnka a také - ač věkem o generaci mladšího a tím i spíše k nám zařaditelného - Luboše Patery.

Ten z ní bezesporu vyčníval nejvíce a v době, kdy vzniklo K 213, už byl známou osobností v tomto oboru. Známou - a respektovanou.

Přesto - požadavek na vynětí tohoto zločinného paragrafu, odsouvající naši právní současnost hluboko do dob komunistické totality - nezformuloval. Věnoval se spíše spravedlivějšímu rozhodování soudů v rodinném právu obecně - ale i tak otcovské hnutí výrazně zviditelnil a postavil na vyšší úroveň. Už svou, nesporně charismatickou osobností, která vzbuzovala respekt - především svou tichou neústupností, pokud byla v právu. Při Lubošově předčasném úmrtí jsem o něm napsal dosti obsáhlý nekrolog, jak jsem pak zjistil, asi jediný - takže na něj jenom odkáži.

Nad Senát mocnější

Asi i on by měl z dnešních změn radost a i když je otevřeně nepožadoval, bezesporu k nim přispěl.

Ostatně, byl to on, kdo byl - ne-li tvůrcem, tedy propagátorem myšlenky, že není negativní reklamy - a že každá zmínka je lepší než žádná. Zastupoval před soudy stovky lidí, byl to on, kdo přišel s nápadem založit odborové sdružení a využít tak možnosti, kterou nám dával občanský soudní řád proti svévolnému vylučování ze soudních jednání při opětovném zastoupení.

Jeho sdružení - Spavedlnost dětem - bylo věhlasné a dobře známé, z těch původních bezesporu nejznámější.

Mělo jednu vadu : Vizi, že slušností a neústupností se dobere positivní výsledků. To ovšem platí jen pro styk se slušnými lidmi. Ne s grázly, které jsme ve státní správě převážně potkávali a na kterých je dodnes postavena. Jak známo - a jak jsem si při svých následných četných vězněních opakovaně ověřil - grázlové slušnosti nerozumí, mají ji buďto za slabost nebo za hloupost.

Zato velmi dobře rozumí síle (jakékoliv, nemusí být vždycky fyzická, ta společenská je bezesporu daleko účinnější) - a uznal to i Luboš Patera, když viděl naše blokády v Brně, které v lednu, tedy právě před 18-ti lety, nepustily do úřadu psychopatku Pavlovou, mně dobře známou ze soudních řízení, kde zastupovala bývalou manželku.

I Luboš uznal, že i když s námi odmítala ministerstva jednat, jako že neustoupí nátlaku - tak o to vstřícněji pak jednala s ním, vystrašena tím, v co všechno by to mohlo přerůst.

Velká škoda, že nepřerostlo. Všichni to čekali. Když říkám všichni, tak bezesporu i velká část společnosti, která si byla diskriminace otců podvědomě vědoma - a když ji slyšela jasně a přesvědčivě zformulovánu, pochopila, že to není blábol, ani propaganda, ale holá pravda.

Dodnes platí, že stát - v podání svých representujících, věštšinou amorálních mafiánů - ustupuje jedině tlaku a problémy řeší až po průšvizích a nikoliv proto, že by chtěl zjednat spravedlnost - ale proto, že to má za momentálně menší zlo, uspokojitelné snáz než jeho odpůrci.

Patří neskonalý dík všem, kteří se těch blokád zúčastnili - a tím k takovému postivnímu tlaku přispěli. Bylo velkou škodou, že jich nebylo víc - což také vysvětluje, proč to trvalo 22 let, a ne třeba pět měsíců.

Z blokád ale vzešli další aktivisté, kteří si založili vlastní sdružení, nebo stránky - a věnovali se dané tematice - což jsou ony potůčky, které pak utvoří konečnou řeku.

Sem patří i Luboš Meszner a jeho stránky Adikia, který především s požadavkem na připomenutí všech ostatních přišel. A který se problematice výživného dlouhodobě věnoval.

Jsou jich ale desítky, sotva mohu v jednom článku vyjmenovat všechny, někteří by o to možná ani nestáli. A je to dobře, že o nich veřejnost neví. To je asi jakoby Anthropoid ještě před atentátem zveřejnil, kde a u koho všude spali.

Za mě a naše sdružení patří neskonalý dík především všem těm v pozadí stojícím podporovatelům, bez kterých - jak se zpívá v té písničce - bychom nepřežili (bez lásky je mi smutno, ale bez přátel bych nepřežil), v mém případě doslovně. Lidí, kteří nám - nebo mně osobně - pomohli v každodenním životě, aby vůbec mohl probíhat, ať už penězi, prací pro sdružení, podporou při vězněních, ale i denním životě a jeho údržbě, který - při takto četných nepřátelích na mocných místech - neni ani na svobodě vůbec jednoduchý. Aniž bych je zveřejňoval, jistě ví, o koho jde a díky komu můžeme denně fungovat. Nebo kdo nám kdy nezištně pomohl u soudu, když jsme to naléhavě potřebovali.

Dík konečně patří i sdružením a lidem, z našeho pohledu kontroverzním, jako je třeba Aleš Hodina a jeho Střídavka, protože i on přispěl k šíření povědomí o této problematice - a jak říkával Luboš Patera - není negativní reklamy. Totéž platí pro Unii otců, Valentina Papaziana.

Pokud má někdo dojem, že jsem na něco obzvláště důležitého nebo někoho zvláště významného zapomněl, a chce to tady mít, ať mi to připomene.

Je to dlouhá řada jmen, lildí i sdružení, kteří za ta léta okusili bezpráví na své vlastní kůži - a pokusili se mu vzepřít. Každému, kdo se o to kdy pokusil, patří naše uznání a dík.

Protože sami víme nejlíp, jak je to těžké a co to v důsledcích všechno nese. A nemůžeme rozumně po nikomu chtít, aby podstupoval to, čím jsme prošli my, v K 213.

Přesto - jednou to bude všechno k něčemu dobré.

Jako bylo nyní vynětí alespoň dvou odstavců ostudného paragrafu.

A že to trvalo 22 let ?

Názory se mohou lišit - je to dlouho ? Je to krátce ?

Jak dlouho trvalo, než se prosadilo křesťanství v Římě ? Pokud vím, asi 300 let, než byl vydán Edikt Milánský v r. 313. Do té doby házeli křesťany lvům...

Takže - jsme na to vlastně ještě dobře, ne ??

Přeci jen - pokrok nezastavíš...

Až to dojde i těm, co ho pravidelně brzdí, rychle se to pohne. Někdy i z hodiny na hodinu.

_____________________

_________________________