Domovní prohlídku může zrušit jen ÚS

Jinak nemáte právo na odškodné, i když jste byli zproštěni. 

Jinými slovy : Domovní prohlídku může zrušit - a označit ze nezákonnou - až ex post a až Ústavní soud. 

Což znamená, že pokud chce soudce zneužívat pravomoci, tady má pole vcelku otevřené a skoro jistě beztrestné. Prohlídka totiž proběhne vždy - a až zpětně si můžete pak na něco stěžovat. Zvláštní je, že až Ústavnímu soudu. Který jinak  zásadně odmítá cokoliv, co neprošlo nižšími stupni. 

 

Viz dnes vydaný rozsudek NS : 30 Cdo 197/2026 - 111 

 

Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Jana Kolby a Mgr. Viktora Sedláka

 

5. Následně, vycházeje především z § 8 odst. 1 OdpŠk a z judikatury Nejvyššího soudu, soud prvního stupně uzavřel, že v daném případě není naplněn jeden z předpokladů odpovědnosti státu za škodu, a to existence nezákonného rozhodnutí. V posuzované věci totiž není sporu o tom, že výše uvedený příkaz k domovní prohlídce nebyl zrušen ani změněn, byť tak mohl učinit pouze Ústavní soud na základě ústavní stížnosti podané žalobkyní, k čemuž však nedošlo. Soud rozhodující o nároku na náhradu škody přitom nemůže otázku zákonnosti domovní prohlídky posuzovat jako otázku předběžnou. Skutečnost, že trestní stíhání syna žalobkyně, v rámci kterého byla domovní prohlídka provedena, skončilo zprošťujícím rozsudkem, není důvodem pro závěr o nezákonnosti domovní prohlídky. V daném případě přitom podle soudu prvního stupně nelze uvažovat ani o tom, že by došlo k neadekvátnímu či absurdnímu užití institutu domovní prohlídky, přičemž akcentoval, že dané trestní stíhání bylo součástí trestního řízení vedeného vůči značnému množství obviněných (z toho 22 následně odsouzených) v případu rozsáhlé a závažné drogové trestné činnosti.

 

 

 

 

____________________

____________________

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

__________________________

__________________________