Vítr z plachet

Details

Created: Thursday, 20 August 2026 09:21

Written by Ing. Jiří Fiala

Hits: 94

Je nepříteli třeba vzít... 

Nikdo by neměl podceňovat psychologickou stránku věci. Naopak - mnohá zkušenost praví, že psychologie je ve válce vůbec nejdůležitější. Důležitější než moderní výzbroj a dokonalá taktika velení. 

Jinak bojují vojáci, přesvědčení, že hájí své rodiny, své děti a bezpečí svého domova - a jinak bojují žoldnéři, kteří se v nejlepším případě mohou těšit na výplatu žoldu. 

Pocit výkonu spravedlnosti je silnější než nejtučnější žold. 

Pokud má nepřítel pocit, jak záslužnou koná práci - zde konkrétně že vymáhá nedobytné pohledávky státu - je třeba mu vzít vítr z plachët. To je první předpoklad vítězství. 

Prvním  stupněm je nepříteli vysvětlit, co vlastně dělá a do čeho se zapletl, případně se nechal namotat. Slušnějším lidem to stačí. Drsnější potřebují drsnější metody. Ale i tak - pocit, že nejsou v právu a jenom cíleně škodí, jim nutně ubírá sil - a samozřejmě případné popularity, ať už v rodině, či kdekoliv jinde na veřejnosti. 

Proto je třeba nepříteli jasně sdělit : Ne že vymáháte nedobytné pohledávky státu (a vůbec vás nezajímá, jak byly vytvořeny a nejsou-li náhodou v rozporu s dobrými mravy), ale právě naopak : Zadlužujete stát čím dál hlouběji a veškerou Vaši tzv. činnost bude muset stát odškodňovat. 

Uvidíte, jak jim to dodá na energii. 

A tomu se odborně říká - Vzít vítr z plachet... Počátek každého vítězství. 

Ostatně, máme tady jeden - velice aktuální - historický příklad. Výročí srpnové okupace z r. 1968. 

Tehdejší okupační armády k nám byly vyslány s tím, že jedou ochránit lid před kontrarevolučními živly, jež jej terorizují.

Když pak na místě zjistily, že ty kontrarevoluční živly jsou právě ten lid, co přijely ochraňovat, a že nejen že nejsou vítány jako osvoboditelé, ale jsou proklínáni - a to svorně všemi zachráněnými - jako odporní okupanti - mělo to na jejich morálku natolik devastující dopad, že první vlna musela být rychle vystřídána - a mnozí vojáci z toho měli trauma na celý život. Ti, co se od nás vrátili, většinou ani nechtěli o tom s nikým mluvit, styděli se sami před sebou a se svěšenými hlavami se vraceli jak spráskaní psi. A to všechno přesto, že vojensky jistě měli navrch, měli moderní zbraně i jasnou vojenskou převahu. 

Tomu se říká - psychologický masakr. 

Trvalo něco přes 20 let, než nám dal svět zapravdu a než i oni oficiálně pochopili, nástrojem jakých všiváků se vlastně stali. 

To je v současnosti naším cílem u justice. 

Dokud jí bude veřejnost žrát pohádky o tom, jak je dokonalá, statečná a jak chrání společnost před zločinem, tak s ní nehneme. 

Až společnost většinově uvidí bandu hrabivých křiváků a podvodníků, bude s nimi rychle konec. I bez našeho přičinění. 

____________

____________________

____________________

___________________

___________________