- Details
-
Category: Starý web
-
Published: Sunday, 30 August 2015 18:02
-
Written by Ing. Jiří Fiala
-
Hits: 1889
Druhým dnem dnes probíhalo před Obvodním soudem pro Prahu 7 projednávání věci údajného útoku na státní orgán, kterého se měl dopustit mluvčí K 213 a Štrasburského výboru Ing. Jiří Fiala tím, že se nechvalně vyjadřoval o úrovni vzdělání soudkyň projednávajících zejména kauzy jeho dětí. Pokud by snad někdo pochyboval o tom, že současná česká justice nemá totalitní tvář, pak se o ní právě na tomto soudě mohl věrohodně přesvědčit. Z důvěryhodných zdrojů prosákly před začátkem jednání informace, že předseda Městského soudu Sváček osobně vydal pokyn k okamžitému vyklizení jednací síně při sebemenší zámince (např. výrazu nespokojenosti) ze strany veřejnosti.
Věc projednávající soudce Mgr. Tomáš Hájek přikročil po zahájení jednání k výslechu předvolaných soudkyň Kutzlerové, Kloudové a Tondrové z OS P-9. Obžalovaný byl upozorněn, že budou povoleny pouze otázky týkající se předmětu věci, což lze považovat za srozumitelné. Méně srozumitelnou však již byla samotná praxe, kdy soudce z pokládaných otázek nepřipouštěl všechny, které nějak souvisely s případy, v jejichž souvislosti se měl obžalovaný právě těchto útoků dopustit. Takto nepřipuštěných otázek bylo asi 80% ze všech položených. Na udivený dotaz obžalovaného, co je tedy vlastně předmětem důkazního řízení, jestliže nejsou povoleny otázky, které mají objasnit, jakým způsobem dotyčné soudkyně případy projednávaly a zda tudíž byly případné odsuzující výroky obžalovaného na jejich adresu oprávněné či nikoliv, se pan soudce jen blahosklonně usmíval připomínaje tak chvílemi duševně méněcennou osobu. Totéž (tedy blahosklonný slaboduchý úsměv) se opakovalo, pokud obžalovaný požádal o specifikaci výroků, jichž byl vyzván, aby se zdržel, neboť jsou prý urážlivé a soud by mohl přistoupit k pokutování obžalovaného. Soud se tedy vlastně omezil na zastrašování obžalovaného pokutami za verbální projevy, které sám nedovedl nijak upřesnit, natož specifikovat, jež však přesto označoval za urážlivé.
Ze tří vypovídajících soudkyň byla jistě nejvýmluvnější výpověď soudkyně Lenky Kloudové, která již v okamžiku převzetí spisu v únoru 2004 pochopila výrok obžalovaného o jedině možném silovém řešení případu dětí Fialových tak, že je vyhrožováno nejen jí, ale i všem soudkyním na Praze 9, ač je vcelku nabíledni, že silovým řešením je zde míněno odejmutí dětí matce, se kterou selhaly nejen všechny dohody, ale také prokazatelně odmítla respektovat veškerá rozhodnutí soudu.
Při výpovědi Kloudové nebylo zcela jasné, kdo jednání vlastně řídí, neboť Kloudová usměrňovala položené otázky, sama rozhodovala, zda na ně odpoví či nikoliv, případně jako svědkyně sama kladla otázky jak předsedovi soudu, tak i obžalovanému. Na přímý dotaz obžalovaného, zda jednání řídí Kloudová anebo předseda senátu, následoval opět typicky slaboduchý úsměv pana předsedy bez odpovědi.
Přitom nejen z výpovědi, ale i z gest a mimiky vypovídající soudkyně bylo patrné, že k obžalovanému cítí takovou nenávist, že by ho nejraději krájela na nudličky. Když se jí ale obžalovaný zeptal, proč se již dávno nevyloučila z případu pro podjatost, odpověděla, že podjatou nikdy nebyla a není ani dnes – což „doložila“ takovými fakty, jako např. že 14 dnů před projednáváním věci dětí Fialových v březnu 2005 požádala o policejní ochranu, která jí také byla následně přidělena a jíž musela údajně přizpůsobit svůj soukromý život.
Kloudová také byla jedinou svědkyní, která si naprosto nepokrytě vymýšlela a otevřeně lhala zejména o průběhu těch událostí, o kterých se domnívala, že na ně obžalovaný nemá svědky. Pokračovala tak ve lhaní, které se stalo běžnou součástí při jejích jednáních na OS P-9. Předseda senátu, ač upozorněn na rozpory v její výpovědi v porovnání s výpověďmi jiných osob nebo s listinnými důkazy, opět nijak nereagoval. Nepřipustil ani otázku, která tentokrát s dříve projednávanými případy nijak nesouvisela, a sice zda je svědkyni známo, že v současnosti byl jeden z litoměřických soudců navržen na kárné řízení kvůli prokázanému lhaní na veřejnosti a zda si je vědoma důsledků křivé výpovědi.
Velmi problematické a podezřelé bylo již samotné přivádění svědkyň do jednací síně, údajně z důvodů jejich bezpečnosti (ačkoliv je nikdo neohrožoval), které vždy trvalo velmi dlouhou dobu a vzbuzovalo tak řadu otázek.
Po skončení jednání nebyl předseda senátu schopen nijak odpovědět na otázku Justičního kanálu, zda již vidí v dáli soumrak své kariéry anebo zda si je vědom, že dělá soudcům ostudu.
Jestliže 1. den projednávání začal minutou ticha za Miladu Horákovou, druhý den předvedly současné justiční struktury, že pohrobci jejích vrahů jsou dostatečně svěží a při síle.
Jednání bylo nakonec odročeno na pondělí 19. září 2005 od 9.00 opět v místnosti č. 101 na OS pro Prahu 7, kdy by měly pokračovat výpovědi předsedy a místopředsedy soudu na Praze 9.
Za K 213
Karel Hájek
- Details
-
Category: Starý web
-
Published: Sunday, 30 August 2015 18:02
-
Written by Ing. Jiří Fiala
-
Hits: 2471
Při projednávání trestní causy otce Ing. Jiřího Fialy, který prý zaútočil na státní orgán tím, že se nechvalně vyjadřoval o vzdělání a celkové úrovni věc projednávajících soudkyň, nám vyslýchané občanky, povoláním soudkyně, JUDr. Helena Kutzlerová, Mgr. Lenka Kloudová a JUDr. Jana Tondrová, předvedly za předsednictví senátu Mgr. Tomáše Hájka opravdu podařenou taškařici. Na otázku, proč bylo soudní divadlo tak působivé, však není lehké bez znalosti českých justičních poměrů odpovědět. Souzený „případ“ je ostatně nad jiné jasně odráží. Pohleďme zblízka na tu bídu :
Sám otec Fiala proslul svým úhlavním „proviněním“, totiž že chtěl být otcem svých dětí nikoliv papírovým, nýbrž skutečným, což je jádro pudla. Soudy, zejména pražská „Devítka“, proslula díky svému totalitnímu předsedovi JUDr. Alexandru Rudému velmi silnou idiosynkracií vůči veřejnosti. Právě Rudý to byl, kdo na procesu s A. Wonkou díky svému lístkovému systému nepřipustil do jednací síně zástupce amerického velvyslanectví, na které se – jak jinak – nedostaly „vstupenky“. Není proto divu, že pod jeho vedením zideologizovaná justice periferního obvodu, kam byl Rudý po „revoluci“ uklizen, reagovala na všechny Fialovy rozumné návrhy , směřující k podílu na výchově vlastních dětí, prostým obratem čelem vzad. Postižený otec pak na základě svých zkušeností poukázal v tisku na fakt, že jde o soudní fašismus.
A skutečně : Postavení otců ve státě českém lze úspěšně přirovnat k jednání s Židy na samém počátku holocaustu. Ti byli tehdy od svých dětí separováni v tzv. „šlojskách“ ještě předtím, než je nacistický režim odsunul do koncentračního tábora Terezín, onoho nacisty oficiálně deklarovaného ráje Židů na zemi. Předseda soudu Rudý sice k této poznámce pravil, že se jej takové srovnání osobně dotýká, ale sám ve věci postupu svého soudu ve Fialových procesech ještě přitvrdil. Tak, aby si při masivním ozbrojeném dohledu v budově soudu i v samotné soudní síni (šlo o civilní řízení o úpravu péče k nezletilým dětem, nikoliv o trestní kauzu s organizovanou mafií) otec ještě hlouběji uvědomil marnost svého – byť plně legálního – počínání. Fiala totiž požaduje – a to v plném souladu s mezinárodními dohodami, které ČR již před drahnými lety parafovala – především spravedlnost pro svoje děti a rovný podíl na jejich výchově.
Otce Fialu vždy zajímal systém, který nejen připouští, ale i programově řídí morální a citovou devastaci dětí s následnými celoživotními traumaty. Interesovala ho taková organizace státu, která si za svůj cíl vytýčila kriminalizování živitelů rodin – a přitom je bezostyšně dál kapsovala. Namísto přirozeného práva , uznávaného – pokud jde o privátní oblast – v civilizované Evropě, se mu však dostalo obvyklého postupu : Justice poskytla zcela nelegální ochranu matce při odcizování dětí jejich otci. Z jeho dětí mu pak rukou společnou a nerozdílnou vyrobili nové Pavky Morozovy.
JUDr. Alexandr Rudý, snad generačně poučen od svého otce, považuje jednání svých soudních aparátnic za normální jsa zjevně neschopen si normálnost rodinných vztahů už byť i jen představit. Proti Fialovi má pak jediný lék (v čemž si nijak nezadá i s předsedou městského soudu Sváčkem) – stupňování soudní represe. Co by si totiž chudáci soudci počali, kdyby stejné požadavky nastolili i ostatní tátové, že …
Není proto divu, že proti násilí (psychickému i fyzickému), justičnímu sadismu a soudní zvůli – funkcí praktikovaných v celém systému české justice – Jiří Fiala hledá oporu v zahraničí, tedy v zemích, kde rodinná morálka nebyla rozvrácena panstvím komunistické ideologie. Právě tenhle fakt je pak soudcům především solí v očích. Otevřeně to v jednací síni doznala i jedna z vyslýchaných, výše uvedených soudkyň. Dokonce uvedla, že se jí nejvíce dotklo, když si pan Fiala ve Štrasburku stěžoval. To se nesmí ? Pročpak potom Evropa zavedla takové instituce, kde lze žehrat i na postupy českých soudů ? Vždyť soudců máme na počet obyvatel přehršle, zle jim ani po spolupráci s politickou policií (StB) není, třebaže nic nestíhají. Asi jen dělají „přehmaty“. No, a protože tu ony evropské instituce jsou, tak musí lokální instituce otce Fialu kriminalizovat stůj co stůj, aby to tolik nekřičelo. Např. jedna soudkyně, označená dávno Fialou za podjatou, jíž podle své kontrarodinné činnosti prokazatelně je (byť by si sudí odhlasovali, že není), dokonce zvýšila své záškodnické úsilí a s marxistickou zavilostí škodí dětem a jejich otcům dál, jakoby se nechumelilo…
Ba vypadá to, že v České republice, je-li přijata mezinárodně uznaná zásada, že obžalovanému nesmí být jeho soudce odňat, jde česká „spravedlnost“ ještě dál : Její soudci jsou na svého „klienta“ přisáti jako štěnice, jen aby jej dostali za mříže. U otce Fialy se jim to sice již jednou povedlo, leč neosvědčilo. Mezinárodní ostuda byla díky Fialovým návštěvám Štrasburku nezáviděníhodná a Fialovi samotnému tato skutečnost jen přidala na prestiži, popularitě i zdravém sebevědomí.
Smysl takového inkvizičního počínání zůstává soudnému člověku utajen. Proč tedy ? Odpověď je jediná : Více než o zdravý rozum jde o komunistickou ideologii. Tou jsou soudci odkojeni už z právnické fakulty – a ta je živí ! Pak ovšem vyvstává stále nepříjemnější otázka: Jak mají soudci naložit s tatíky, kteří svou roli, vytčenou jim před 156 lety Komunistickým manifestem, beze zbytku nepřijali a přijmout se ji zdráhají ?! Odpověď je táž – čeká je kriminál, jako bychom to za léta totality neznali. Komunistická ideologie nikdy vůči svým odpůrcům nedokázala reagovat jinak než silou a negací. Fialův případ je pro svou političnost jedním z nich.
Malá, historicko-legislativní odbočka však ukazuje ještě jednu, novou cestu. Ne, ne, není to jen gorbačovská „glasnosť“. Jde o úplnou změnu rodinné legislativy. K ní také došlo ihned po 2. světové válce v poražených totalitních režimech. Nikoliv však tam, kde totalita hnědá byla vystřídána totalitou rudou, tedy v „táboře míru a socialismu“.
Pak snad teprv, v době historicky dohledné, pronikne do komunardního myšlení lidí, tak snadno navlečených do talárů, dosud neznámý prvek. Že totiž stát upustí od rozdělování přirozených vztahů mezi dětmi a jejich OTCI - tedy autority každé potenciální totalitě nepřátelské. Někdo rozumný tu pak ještě řekne : „ Jistě, např. vy, dámy soudkyně, Kutzlerová, Kloudová a Tondrová, je sice pro vás nadmíru příjemné za ty peníze si mocensky zarajtovat na bezbranném otci Fialovi. Jenže tu nejde o komunistické paragrafy. K tomu soudy nemáme a nemusíme si pak vydržovat tolik zbytečných soudkyň. NAOPAK, JDE O NALÉZÁNÍ PRÁVA !! Přirozeného práva dětí na otce, tolik ctěného a nad jiné váženého ve všech tradičních evropských demokraciích. Kde toho je, výchova dětí i rodinné vztahy kvetou.
Nikdo přitom nebude mít na mysli ony „záhony, na nichž pokvetou růže“, jaké v souvislosti s rodinami zaměstnaných žen lživě sliboval komunistický spolupachatel justičních vražd, Antonín Zápotocký. Potřebujeme v republice normální, přirozené vztahy otců s jejich dětmi. A to přeci znamená mnohem víc než pofiderní vítězství soudcovské lobby. Neboť český národ už byl a je v Evropě kompetentním partnerem národům jiným.
Podle způsobu, jakým byl protiotcovský proces s Fialou veden, vím, že to v žádném případě předseda senátu Mgr. Tomáš Hájek, zaslepený kouzlem autoritativnosti soudcovské funkce, určitě nebude. Mgr. Tomáš Hájek, snad nějakým omylem jmenovaný soudce, totiž systematicky znemožňoval obhajobu s odkazy na jakési procesní důvody , přičemž mu úplná, relevantní pravda, snad záměrně, ale zcela jistě s určitostí, unikala. Vypadalo to, jakoby chytal čistou vodu poznání do vidlí místních primitivních zvyklostí. Justici totiž nepřijde, jak hluboce a fašisticky až dosud stát zasahoval do soukromých vztahů a práv. Jen aby se justiční koza nažrala z Fialova zelí, je proces záměrně manipulován. Tak to vidím nejen já, ale i další v jednací síni. Jakoby holá pravda o psychicky ničených dětech , kvůli stejným soudkyním otce dokonce stíhaného, byla soudním majetkem.
Víme, že Fialův proces je pro současnou justici opravdové POLITIKUM. Místy už trestním řádem usnadněnou fragmentací obhajoby nápadně připomínal podobné frašky z let padesátých, kdy také šlo jen o to dodat co nejdříve účastníky řízení do lágrů, do želez nebo popravčímu. Nevím ani, zda v jednací síni nechyběl vládní zpravodaj. Takovým býval třeba „zákoník“ a zároveň jakýsi překladatel filosofie nacistického i komunistického práva, JUDr. Viktor Knapp na procesu s Miladou Horákovou. Pane, ten by si zas liboval, jak to odsýpá… Jen by mu nevonělo – ostatně jako zmíněným soudkyním – že se na soudu kritizovalo a létaly metafory, jako např. „kdejaká husička“. Je to snad málo ? Husy přeci svým křikem zachránily Kapitol. Jenže – to šlo, ten hrad se pro svou malou rozlohu přeci nedá se zděděným komunistickým soudnictvím ČR vůbec srovnávat !!
Také svědectví soudkyň bylo nadmíru chabé, místy zjevně nepravdivé a vůbec před objektivním soudem problematické.
Jde mi o obhajobu poctivého soudnictví, nezávislého na komunistických idejích a také o správnou funkci soudů. Proto také otcové žádali už před několika lety očistu justice od příslušníků StB, od nadbytečných soudních znalců, kteří zajišťují ideologickou podezdívku svým pochybným „odbornictvím“.
Pravdu otce Fialy nikdo z aparátníků nezpáčí, byť by ho strážce pomyslného soudcovského Olympu stihl hrozným rozsudkem. Ostatně, byl to právě obžalovaný, kdo hned zkraje, když viděl, jaká „obhajoba“ mu bude jedině povolena, nabídnul předsedovi senátu, aby raději takhle vedené důkazní řízení rovnou ukončil a už předem „upečený“ rozsudek mu zaslal domů poštou.
Jsou tu z minula, kromě Štrasburku, ještě jiné zkušenosti. Právo dětí na tátu ani čeští soudci věčně usurpovat nemohou, ani kdyby otce Fialu sebevíc poškodili.
JZ
V Praze, dne 11. srpna 2005
Videoarchiv
