NÁVŠTĚVA POSLANCE RADY EVROPY V ČR

 

Návštěva p. Hunaulta v ČR byla realizována na žádost občanských sdružení navštěvujících pravidelně Radu Evropy se stížnostmi na porušování základních lidských práv v České republice, především pak práv rodičovských a práva na spravedlivý proces. Při iniciaci této návštěvy hrál náš mluvčí, p. Ing. Jiří Fiala, rozhodující roli. 
 
Pan Hunault byl vyslán jako zpravodaj Rady Evropy zabývající se vězeňstvím a justicí. Jeho program byl tvořen návštěvami věznic na Mírově a na Pankráci a dále pak jednáními na půdě českého parlamentu s představiteli jak nevládních organizací, tak i českého veřejného života. Těchto jednání se zúčastnil jak náš mluvčí p. Fiala, tak i francouzský přidělenec při českém ministerstvu spravedlnosti p.  Jean-Michel Peltier.
 
Jednání byla ze strany našeho mluvčího využita především k prezentaci problematiky § 213, nesmyslnosti jeho samotné existence, jeho hluboce komunistických kořenů a jeho rozporu jak s tradičními rodinnými hodnotami, tak i mezinárodními úmluvami, ke kterým ČR dávno přistoupila.
 
Pan poslanec Hunault po návštěvách Mírova a Pankráce vyjadřoval podivení, za co se lze v ČR dostat do vězení a prohlásil, že nemalá část českých vězňů by se ve Francii před soud nejspíš vůbec nedostala a další nemalá část vězňů by od soudu odešla s výrazně mírnějšími tresty a že není tudíž potom divu, proč ČR zápasí s přeplněností věznic. Smysl § 213, na jehož základě jsou pak masově odsuzováni a do vězení posíláni rodiče dětí a stavěni tak proti svým potomkům, velmi často i proti vůli a zájmu potomků samotných, pak p. Hunault nedokázal pochopit a ptal se, proč jej parlament už dávno nezrušil. Od našeho mluvčího  se mu dostalo vysvětlení, že hlavním důvodem bude nejspíše skutečnost, že jak policie, tak i justice si na tomto masově zneužívanému paragrafu nahání jak objasněnost případů, tak i „efektivitu“ vlastní práce a pokud by byl zrušen, veřejnost by konečně naplno uviděla zoufalou nevýkonnost a ubohý stav těchto dvou královsky placených složek represivního aparátu státu.
 
Pan Hunault se dále zajímal i o stav osobních kauz našeho mluvčího p. Fialy. Byl informován v tom směru, že ač v trestní kauze „únosu“ vlastního syna byly – poté, co se o věc začala zajímat Rada Evropy – vyneseny osvobozující rozsudky, justice se nijak nezměnila a ani cestu změny dosud nenastoupila, pouze uhnula tam, kde vycítila nemalý mezinárodní dopad. Česká justice i nadále pronásleduje rodiče za snahu o výchovu vlastních dětí, hrubým způsobem pošlapává jak jejich přirozená rodičovská práva, tak i práva občanská, čehož nejlepším důkazem jsou vykonstruované procesy proti občanským aktivistům z řad rodičovských sdružení, opět zejména proti našemu mluvčímu. V rámci těchto zrežírovaných procesů, které se spravedlivým soudem nemají nic společného, jsou  i nadále porušována práva na spravedlivý proces, zejména pak právo na objektivní důkazní řízení, jak o tom svědčí především právě probíhající trestní kauza proti našemu mluvčímu před OS P-7. 
  
Pan Hunault slíbil všechny tyto poznatky zapracovat do své zprávy pro Radu Evropy, se kterou budou následně seznámeni čeští poslanci se žádostí o podání vysvětlení. Při dotazu, co se bude následovat, p. Hunault uvedl, že při nerespektování opakovaných výzev mohou být České republice krácena její hlasovací i jiná práva v evropských a mezinárodních institucích.
 
Na závěr schůzky si pan Hunault postěžoval na nedostatečnou podporu ze strany oficiálních míst, která byla věnována jeho misi, načež byl ujištěn, že sdružení K 213 mu tuto podporu v rámci svých možností na českém území poskytne  vždy a všude.
 
Poté pan Hunault poděkoval občanským aktivistům za jejich těžkou a obětavou práci při ochraně lidských práv a snahu o prosazení spravedlnosti v jejich vlastní zemi a vyjádřil naději, že toto setkání je pouze počátkem další, plodné spolupráce při dozoru nad výkonem práva v České republice, kde je evidentní nutná kontrola jak vnitřní, tak i vnější.
 
 
Za vedení K 213
 
 Ing. Jiří Krám              
       Karel Hájek




T R E S T N Í O Z N Á M E N Í

 

Podezřelý : Neznámý pachatel, Mgr. Michaela Žáčková, vedoucí OSPOD P-9,radnice Vysočany
:    § 198 a) TZ – podněcování k národnostní a rasové nenávisti
Popis skutečností : Dne 7. prosince 2005 byl na nástěnce umístěné ve vestibulu vysočanské radnice, tedy na místě frekventovaném a veřejností hojně navštěvovaném, zjištěn leták centra ACORUS , nabízející služby bezplatné poradny zaměřené na problematiku domácího násilí. Tento leták obsahuje následující formulace : „Je na vás váš partner hrubý ? Chová se váš manžel, druh nebo přítel vůči vám násilnicky ? Myslíte si, že někdo z vaší rodiny, vaše kamarádka, sousedka nebo známá je obětí domácího násilí ?“
 
Tedy :  Autor letáku zcela jednoznačně a nepochybně vnucuje a podsouvá čtenářům naprosto zvrácený a ničím nepodložený dojem, že pachateli domácího násilí jsou vždy muži (druh, manžel, přítel – ponechme stranou logický nesmysl, že osoba, která na mě páchá násilí, asi nebude mým přítelem - tedy nikoliv družka, manželka či přítelkyně) a oběťmi naopak vždy ženy, a to výhradně  partnerky těchto násilníků.  Zcela záměrně je zde opomíjena skutečnost,  kdy je tomu právě naopak anebo kdy k domácímu násilí dochází mezi jinými rodinnými příslušníky (např. mezi vnukem a dědečkem nebo mezi synem a otcem, matkou a dcerou, vnučkou a babičkou, apod.). Těmto obětem domácího násilí poradna zjevně určena není, což sice trestným činem samo o sobě není, ale svědčí to o účelnosti vynaložených veřejných prostředků.
 
Za trestný čin lze ale zcela jednoznačně označit právě evidentní podněcování a šíření nenávisti k druhému pohlaví, tedy k mužům, kteří jsou neoddiskutovatelně vykreslováni výhradně jako agresoři, zatímco ženy jako obětní beránci, ač skutečnost bývá často opačná.
 
Ač  pohlaví nelze označit za národ či rasu, zcela jistě je štvaní jednoho pohlaví proti druhému předmětem právě tohoto trestného činu tak, jak ho měl zákonodárce na mysli, ač ho zřejmě podobná eventualita ani nenapadla, a proto není ve formulaci paragrafu výslovně uvedena (pokud by se OSZ domnívalo, že štvaní proti druhému pohlaví je v ČR beztrestné, mělo by to otevřeně vyhlásit a upozornit na tuto skutečnost parlament). 
 
Leták vyhotovil a vyvěsil neznámý pachatel (pravděpodobně pracovník či člen sdružení ACORUS – okolnosti nechť si policie laskavě ověří a vyšetří), Mgr. Žáčková však potvrdila, že o tomto letáku ví a že tam visí s jejím vědomím a že má dokonce další letáky k dispozici. Na tomto trestném činu se tedy podílela minimálně formou spoluúčasti. 
 
Podávajíc toto trestní oznámení, přeje si být naše občanské sdružení informováno o výsledcích šetření.
  
Za občanské sdružení K 213
 
  Ing. Jiří Fiala
současný mluvčí




POMOHOU NOVÍ SOUDCI ZLEPŠIT ŽALOSTNÝ STAV JUSTICE ?

V pondělí 12. prosince 2005 jmenoval president Klaus šestnáct nových soudců z řad mladých justičních čekatelů, několika z nich ještě nebylo zákonem požadovaných třicet let. Mají prý pomoci především pražské justici. Je to v jejich silách ?

Domníváme se, že sotva a také proto se sotva co v justici změní, k lepšímu už vůbec ne. Každý, kdo měl s českou justicí nějakou zkušenost, ví, že jejím hlavním problémem je – soudce, ještě mnohem častěji pak soudkyně. Jejich většinově celkově nízká úroveň právního i všeobecně kulturního vědomí, častá absence elementárního smyslu pro základní, přirozenou lidskou spravedlnost, studiemi právnické fakulty ještě zvýrazněná,  k nimž se pak přidružují neskutečná arogance spolu s pocity nepostižitelnosti a absolutní beztrestnosti, umožňující svévolné a mnohdy zcela nezákonné rozhodování – to jsou hlavní problémy  české justice, které ovšem jak ministerstvo spravedlnosti, tak i čelní politická reprezentace odmítají vidět, natož z nich pak  vyvodit konkrétní závěry, které mimochodem právě naše sdružení již drahný čas zdůrazňuje, kde jen může – osobní zodpovědnost každého soudce za škody způsobené jeho rozhodováním včetně povinnosti tyto škody plně uhradit, kontrolovatelnost a odvolatelnost soudce jinými orgány než zase soudními, které tradičně i ta největší zvěrstva velkoryse přehlížejí, kamuflují a bagatelizují. Absence zdravého rozumu –projevující se tak, že se celá léta soudí případy postrádající základní smysl, jež by se v žádné civilizované zemi před soud vůbec nedostaly (jako příklady lze uvést trestní soudy pro údajně dlužné výživné, kde se často pro několikatisícové částky z mnohdy pochybných dluhů na výživném promarňují statisícové státní prostředky).  U opatrovnických soudů je pak hlavním problémem především zcela chybějící koncepce rodinné politiky – tedy základní pravdivá definice, o co vlastně státu v rodinné politice jde – zda o podporu rodiny, jak velkohubě, byť zcela falešně, veřejně prohlašuje, anebo o podporu rodinného rozvratu s absolutní preferencí a nedotknutelností viníků tohoto rozvratu, tedy převážně matek, které často  rozvod nejen iniciovaly a zavinily, ale mnohdy si ho dokonce od samého začátku programově a chladnokrevně naplánovaly využívajíc přitom pomoci a „rad“ různých feministických center.
 
V pražské justici, pevně dosud svírané předlistopadovými strukturami (za všechny uveďme předsedu městského soudu Sváčka či předsedu soudu na Praze 9 Rudého, který se osobně podílel na procesech proti Chartě ´77) tyto všeobecně známé problémy jedině vygradovaly a jsou ještě ostřejší nežli kdekoliv jinde.
 
Pokud do těchto mafiánských struktur, kde zákon všeobecné mlčenlivosti a povinnosti krýt jeden druhého je absolutně nadřazen všem ostatním – oficiálně platným – zákonům, které na rozdíl od mafiánské omerty schválil parlament, přijde nová, prostředí neznalá krev, bude mít jedinou možnost – přizpůsobit se stávajícímu tristnímu stavu, tedy ho ještě posílit – anebo odejít. Pokud by se snad mezi mladými soudci vskutku našel takový opovážlivec, který by vzal vážně slova právě složené přísahy a začal soudit opravdu podle svého nejlepšího svědomí a vědomí, bylo by mu jistě rychle naznačeno, že : „Takhle ne!“, a pokud by takového varování i nadále nedbal, dosud všemocné struktury by snadno našly způsob, jak mu natolik znepříjemnit život, že by po několika měsících ještě rád odešel do soukromé advokacie.
  
 
Za této situace považujeme jmenování nových soudců v zemi, která má na počet obyvatel již dnes soudců 3x více nežli přímořská Francie se všemi svými přistěhovaleckými problémy, za ryze alibistické plácnutí do vody. Pokud něco řeší, tak výhradně osobní a finanční situaci právě jmenovaných soudců na úkor daňových poplatníků , tedy nás ostatních.
 
Problémy české justice rozhodně ne.
 
Za K 213
 
Ing. Jiří Fiala
současný mluvčí
 
  
 
 
V Praze, dne 14. prosince 2005




Milá Dvojko Českého rozhlasu

dovoluji si Vás oslovit tímto přátelským a neformálním způsobem, protože pro mne jste vždy přátelskou stanicí byli a jste, stanicí, kterou rád a často poslouchám a kterou považuji za proud toho lepšího a vzdělanostně vyspělejšího, co lze v současnosti v nabídce česky vysílajících rozhlasových stanic slyšet. Vztaženo k médiím jako celku, poslouchajíc Vaše vysílání  (stejně jako sledujíc programy ČT 2), nemusím se stydět za to, že jsem taky Čech – na rozdíl od Vašeho evidentního protipólu, za který lze bez dlouhého váhání označit ubohé oplzlosti a myšlenkové pusto a prázdno šířené komerčními stanicemi, jejichž ztělesněním se v současnosti jistě staly především tzv. reality show vysílané oběma soukromými televizními společnostmi.

Je pochopitelné, že mi ve Vašem vysílání nemohlo uniknout ani dnešní Dobré jitro vysílané s režisérkou Olgou Sommerovou a na jeho obsah chci právě reagovat. Nejsem sice takový nadšenec, abych kvůli paní Sommerové vstával v neděli v pět ráno, ale přece jen poslední půlhodinu jsem už zaznamenal – a i ta jistě stála za to a raději ani nebudu domýšlet, co Vám tahle ukřivděná feministka, jejíž pořady televize vysílá jako o překot, vlastně stihla napovídat od páté ranní.
 
Úvodem předestřu, že dialog s muži, po kterém tato paní opakovaně volá, si zjevně představuje tak, že ona bude povídat svoje značně zkreslené názory a podsouvat mužům pocity viny za nikdy neuskutečněná příkoří, a muži tomu budou naslouchat, pokyvovat a stydět se – a hlavně : Následně sypat různým feministickým uskupením štědré dary a dotace, zvát si je do parlamentu k diskusím o neexistujících, případně uměle vytvořených problémech (jako např. diskriminaci žen), pouštět je masově do sdělovacích prostředků, aby mohly už tak zcela zfeminizovanou společnost hloupnout ještě víc, a tak dále, a tak podobně.
 
Když jsem paní režisérce nechal již před 2 roky v jedné z redakcí, která jí otiskla obsáhlý článek, dopis s otázkou, kdy se začne také vyjadřovat k diskriminaci mužů, zůstal do dneška bez odpovědi. Paní režisérce tento problém zjevně nevadí a zatímco to, že ji nebo některou z jejích přítelkyň přeskočil v kariéře před 30 či 40 lety nějaký muž,  bude donekonečna vydávat za bezbřehé příkoří, ke skutečnostem, kdy jsou muži u rozvodových soudů programově připravováni nejen o veškerý majetek, ale zejména o svoje děti, kdy jsou za sebemenší pokus o výchovu vlastních dětí, po které paní režisérka tolik volá, zavíráni do vězení a pronásledováni způsobem srovnatelným pouze s perzekucemi Židů na počátku holocaustu, se paní režisérka programově nevyjadřuje a ani necítí potřebu se k nim jakkoliv vyjadřovat. Prostě jí to nevadí.
 
Paní režisérce nevadí, že jsou děti policií násilím unášeny od svých otců k promiskuitním matkám do „azylových“ domů nebo rovnou do nejrůznějších ústavů, a to za okolností, kdy spokojeně žily s tátou a  z policejního únosu mají často psychické trauma na celý život, paní režisérce nevadí, že projít se s vlastním dítětem po předvánočním trhu je v naší zemi trestným činem, za který hrozí osm let nepodmíněně, paní režisérka mlčí k mrzačení nejmladší generace, ze které nutně vyrostou narušené a zvrácené osobnosti právě díky feministkám jako je ona a jejich vlivu na společnost.
 
Mimochodem, ta nejtěžší perzekuce se týká právě těch mužů, po kterých paní režisérka – alespoň v rádiu – volá, tedy mužů citlivých a citově založených, s hlubokým zájmem o rodinu a především vlastní děti, kteří jsou schopni a ochotni matku dětí kdykoliv nahradit, a to jak láskou často mnohem hlubší nežli je ta mateřská, tak i výkonem veškerých domácích prací, které naprosto bravurně – často na rozdíl od skutečných matek -  zvládají.
 
Naopak otcové hrubí, nevzdělaní, pro které zájem o děti skončil jejich zplozením a výchova podle jejich představ počíná a končí stržením výživného z jejich platu, jsou pro naši justici ( a jistě i pro paní Sommerovou) „vzornými otci“, neboť bez reptání přijali roli bezprávných platičů, do které je zfeminizovaná společnost natlačila.
 
Nemyslím si, že by smyslem jakéhokoliv vysílání bylo urážet svoje posluchače, natož pak smyslem vysílání rádia, které stojí na nemalé intelektuální výši – přesto se k tomu pan redaktor opakovaně a dosti naivně propůjčil, a to například když konstatoval, že „normální“ muži nad třicítku žijící bez partnerských vztahů ani neexistují. Dovolil bych si proto evidentně nezkušeného pana redaktora poopravit v tom smyslu, že  naopak ti nejkvalitnější a morálně nejpevnější muži žijí výhradně bez partnerských vztahů, jsou jich desítky (alespoň těch, které osobně znám prostřednictvím našeho sdružení) a o protějšky opačného pohlaví nestojí nejen proto, že tyto protějšky jsou - po třicítce – mírně řečeno značně přebrané, ale zejména proto, že si nechtějí prožít znovu horory, které mají dosud v živé paměti a při nichž často přišli o veškerý majetek mnohdy naspořený několika  předchozími generacemi, o vlastní děti, vlastní byt či domov a ještě jsou rádi, když je feministická justice vůbec ponechá svobodně dýchat. Což většina – jak říká paní Sommerová „patriarchální“ -  společnosti považuje za „normální“.
 
Mimochodem tento stav má i přímou návaznost na drasticky se snižující porodnost, neboť ti muži, kteří už o děti přišli a vědí, nakolik feministická justice ochrání  zájmy jejich i jejich dětí – nechtějí o dalším plození ani slyšet. Děti totiž v pojetí této zfeminizované společnosti neznamenají pro otce nic jiného nežli další vyživovací povinnost a permanentní trestní stíhání podle § 213.
 
 
Nejen v našem sdružení se pro tento stav, s právním a demokratickým státem nemající nic společného, vžil vcelku výstižný pojem vaginální fašismus. Od fašismu skutečného, který jsme v našich zemích zažili za nacistické okupace, se liší jen v nepatrných detailech. Těmi je například likvidace nepřítele (tedy mužů, zvláště pak otců) už ne fyzická (kdo by pak na ně pracoval, platil daně na provoz feministické justice a výživné údajně určené dětem, ve skutečnosti sponzorující feministická hnutí, že ?), ale především  majetková a společenská  - a v té hrají média (a tedy i Vaše stanice) zvláště významnou roli.
 
 
Obšírně se v pořadu hovořilo o právě vydané knížce paní Sommerové „O čem sní muži“. Nevím, zda se jedná o náhodu anebo promyšlený mediální tah, jak oslabit vliv publikace téhož jména, která však nemá s paní Sommerovou nic společného a kterou v současnosti vydává nakladatelství Alfa Publishing. I tato publikace totiž rovněž obsahuje deset příběhů mužů – ovšem takových, o kterých paní Sommerová nechce ani slyšet a tváří se, že zjevně neexistují.
 
 
 
 
A s tím také souvisí moje dvě závěrečné otázky na Vás jakožto objektivní (alespoň jak ho zatím znám) veřejnoprávní medium :
 
  • Můžeme se ve Vašem vysílání těšit na besedu i o této knize autorů Dr. Bakaláře, Dr. Nytrové a Dr. Strachoty ?
 
  • Kdy v rámci objektivity pozvete do studia některého z představitelů občanských sdružení bojujících proti diskriminaci mužů a dáte mu tříhodinový prostor k vyjádření jako paní Sommerové ?
 
Závěrem Vám všem přeji vše dobré, mnoho dobrých nápadů, úspěšnost ve Vaší práci a zejména : Aby Dvojka Českého rozhlasu zůstala i nadále tím, čím  byla dosud – tedy vyrovnaným, objektivním veřejnoprávním médiem s vysokým intelektuálním standardem, jehož vysílání je – doufejme – pohlazením pro tu vyspělejší část národa.
 
 
            S přátelským pozdravem
 
 Ing. Jiří Fiala
současný mluvčí K 213
 




Pozvánka - Soud OS P-7

Dovoluji si pozvat všechny zájemce o současný stav rozpadající se a zahnívající české justice na další soudní přelíčení v trestní věci údajných mnohačetných útoků na státní orgán konaného dne : 

Předmětem budou nejspíše výslechy svědků obhajoby a vyřízení námitky podjatosti soudce Hájka.
 
    S pozdravem
Ing. Jiří Fiala
současný mluvčí K 213