- Details
-
Category: Starý web
-
Published: Sunday, 30 August 2015 17:55
-
Written by Ing. Jiří Fiala
-
Hits: 1528
9. března 2006 od 11 hodin před OS P- 9, 2. patro, č. 311 (Praha 9 - Prosek, ul.Na Vyhlídce)
Přijďte se podívat, jak bude již čtvrtá soudkyně v pořadí (během 6 let) řešit případ těžkého Syndromu Zavrženého Rodiče, vypěstovaného u dětí matkou, poté, co si na případu vylámaly zuby tři její předchůdkyně a čtyři "znalci" právě proto, že odmítali uznat a přijmout teorii syndromu zavrženého rodiče, čímž pak pro ně případ zjevně neměl řešení.
Přijďte se podívat na matku, která neváhala své nízké pomstě zcela obětovat zdraví vlastních dětí, ze kterých nadělala psychotické trosky, a to právě pod ochranou soudu na Praze 9 !!
A konečně - Přijďte se podívat na soud, jehož předsedou je zjevný komunistický zločinec Rudý, známý z procesů proti Chartě ´77, přímý potomek nechvalně proslulého Rudého kata z 50. let, který mimo jiné poslal za mříže na dlouhá léta herečku Jiřinu Štěpničkovou a jejímu synovi, herci Jiřímu Štěpničkovi tak zničil bezstarostné dětství, když ho odsoudil k vyrůstání v dětském domově.
K účasti na jednání srdečně zvou
Ing. Jiří Fiala,
otec nezletilých dětí
občanské sdružení K 213
občanské sdružení Spravedlnost dětem
- Details
-
Category: Starý web
-
Published: Sunday, 30 August 2015 17:55
-
Written by Ing. Jiří Fiala
-
Hits: 1691
V nedávné minulosti mi tato instituce dostatečně výmluvně předvedla ubohost svého právního vědomí stejně jako skutečnost, že se až na výjimky skládá ze starých struktur, odsouzených sice k zániku rychlým vymřením, nicméně dosud se urputně snažícími konzervovat komunistický pohled na svět práva a justice. Sveřepost, s jakou tato instituce prosazovala např. žalobu pro „útok na státní orgán“ ohledně dopisu soudkyni Kosové, byla srovnatelná jedině s ostudou, kterou si u soudu za tuto žalobu právem vysloužila. Zajisté chápu, že krajské – stejně jako Vaše – státní zastupitelství je složeno převážně z lidí, jejichž celoživotní náplní se stal boj proti rodičům, zejména pak proti otcům nezletilých dětí a kteří by se bez existence § 213 pravděpodobně ze dne na den cítili jako ryba vyvržená na břeh a nevěděli, co náhle počít.
Když se tak zahledíte na výsledky naší justice – a státních zastupitelství především – za posledních 15 let, tedy za období, kdy tato „služba a ochrana společnosti“ měla již naplno sloužit demokracii, a vidíte to procento stíhaných podle § 213, naráz Vám dojde, proč zůstali nepotrestáni všichni komunističtí zločinci, všichni ti zodpovědní za zinscenované procesy v 50. – 80. letech, všichni zodpovědní za mrtvé na hranicích, v drátech vysokého napětí i v minových polích, všichni vlastizrádci, kteří k nám pozvali cizí vojska a potom jim všestranně po léta pomáhali, všichni ti, kdo celá desetiletí beztrestně zneužívali své ničím neomezené pravomoci k bezostyšné zvůli vůči vlastnímu obyvatelstvu.
Protože ti všichni nebyli a nejsou nepřáteli dnešní justice, údajně sloužící demokratickému státu – už proto, že v samotné dnešní justici sedí těchto viníků za tato zvěrstva naprostá většina a stíhat sami sebe – to se jistě nikomu moc nechce. Tato justice vede – a statistiky to podrobně dokládají – otevřenou válku jenom vůči rodičům, zvláště pak vůči otcům - to jsou objektivně její nepřátelé číslo 1.
Někdy si tak říkám : Když tak odchází průměrná státní zástupkyně do důchodu, jaký to asi musí být pocit, udělat si takovou malou bilanci a otevřeně si přiznat – no, skutečných zločinců jsem sice za svou praxi moc nepochytala, ani nepotrestala, ale zato jsem připravila tolik a tolik dětí o otce, tolika a tolika dětem jsem úspěšně zcela rozvrátila jejich lásku k rodičům, z tolika a z tolika dětí jsem vyrobila bezcitné a nenávistné jedince, kteří se budou po celý zbytek života mstít celé společnosti za zničené dětství – to přece potěší a zahřeje u srdce, taková upřímná bilance, nemyslíte ? To se hned tráví podzim života radostněji, ne ?
Na krajské státní zastupitelství se nebudu obracet mj. i proto, že nedávno proběhnuvší procesy proti mé osobě, které skončily naprostým fiaskem pro státní zastupitelství (byť na Praze 9 a následně pak i městské, nikoliv krajské – ač to u iniciace části žaloby rovněž stálo) poměrně přesvědčivě ukázaly, že pokud u nás někde vůbec sedí lidé se srovnatelným právním vědomím, tak je to nejdříve na soudech 2. stupně, ovšem spíše až u soudu ústavního – anebo na Ruzyni.
Možná Vám to připadne zvláštní, ale moje měsíční justiční stáž v ruzyňské věznici mě vcelku nezvratně přesvědčila o skutečnosti, kterou jsem dříve jen tušil – a dnes ji kdykoliv doložím - a sice že právní vědomí průměrného českého vězně je podstatně vyšší nežli právní (ne)vědomí průměrné české státní zástupkyně. Na Ruzyni totiž nikdo ze spoluvězňů nechtěl věřit, že mě tam zavřeli za výlet s vlastním dítětem, přičemž státnímu zastupitelství na tom nepřipadalo nic zvláštního. A víte, čím si lze tuto skutečnost vysvětlit ?
Jednoduše tím, že u těchto vězňů, často primitivních lidí bez základního vzdělání, nikdo ničím nepřekryl přirozené právní vědomí, které se u nás tvořilo po celá staletí a je v našich kulturních podmínkách natolik silné a natolik zakořeněné, že je mají i ti nejprimitivnější jedinci.
Ne tak ovšem komunistická státní zástupkyně, pro níž bylo ještě před pár lety naprosto normální, že za pouhý pokus překročit pomyslnou čáru dělící dva státy v místech, kde se ještě v nedávné minulosti běžně chodilo z vesnice do vesnice na pouť, dožínky nebo maškarní ples, se naráz střílí bez vyzvání a že za pokus o zjevnou vraždu se v těchto prazvláštních místech nestíhá ten, kdo se o vraždu pokusil (případně ji i dokonal), ale bezbranná oběť.
Ne tak ovšem komunistická státní zástupkyně, pro níž bylo ještě před pár lety zcela normální, že zvolání „Pryč s okupanty“ se trestalo několika lety nepodmíněně jako pobuřování a rozvracení republiky, zatímco otevřená podpora cizí okupační moci žádným rozvracením, natož pak vlastizradou, nebyla.
S takovým chápáním lze pak i „pochopit“, že výlet s vlastním dítětem je „únosem“, ač Vám každý normální Evropan sdělí, že vlastní dítě prostě unést nelze.
S takovým chápáním je pak i boj proti rodičům podle § 213 hlavním posláním státního zastupitelství, ač všude jinde v civilizovaných zemích je jím – samozřejmě - boj proti zločinu.
A co závěrem ?
Inu to, čemu jste mě sami nejlépe naučili !
Během posledních několika let jsem podal nesčetně trestních oznámení na různé státní zástupkyně a soudkyně pro většinou velmi snadno prokazatelné trestné činy, podstatně závažnější, nežli může být „zanedbání povinné výživy“, i kdyby skutečně trestným činem bylo. Jednalo se např. o nadržování, pomluvy, maření výkonu úředního rozhodnutí, ale i zneužívání pravomoci, a dokonce i tak závažnou trestnou činnost jakou jistě jsou únosy, zbavení osobní svobody, křivá výpověď či křivé obvinění. A co myslíte – kolik obvinění bylo – vzdor nezvratným a velmi přesvědčivým důkazům - příslušným justičním osobám sděleno ?
Protože jste „déle sloužící státní zástupkyní“, věřím, že jistě odpovíte správně : No samozřejmě že ani jedno ! Tak co si lámat hlavu s nějakým přihlouplým „zanedbáním povinné výživy“, že ?!
Takže, paní státní zástupkyně - přesně podle šablony, kterou jste mi - coby vzor - nesčetněkrát předložily :
Na „sdělení obvinění“ policejním orgánem bude nadále nahlíženo jako na výraz nespokojenosti s mým chováním, ač by i jako obvinění označeno bylo. Stejně tak i na všechna usnesení vydaná v této věci Vaším státním zastupitelstvím.
Tento výraz nespokojenosti beru na vědomí, posoudil jsem ho a shledal jsem ho nedůvodným.
Příští Vaše podání týkající se téhož tématu v této věci bude již bez dalšího opatření založeno a nebude na ně nijak reagováno – s výjimkou použití síly státními orgány, na kterou bude odpovězeno rovněž silou.
Poučení : Proti tomuto rozhodnutí si můžete podat stížnost na nejbližší lampárně.
S pozdravem
Ing. Jiří Fiala
V Košíku, dne 22. února 2006
Videoarchiv
