Tento výrok Ústavního soudu lze považovat za průlomový, neboť navzdory skutečnosti, že u nás již 13 let platí zákon o protiprávnosti komunistického režimu a legálnosti odporu proti němu, dosud převážně komunističtí soudci nebo jejich pohrobci odmítali tento zákon aplikovat v praxi, zvláště pak pokud šlo o něco tak delikátního a pro ně nepředstavitelného jako je odpor se zbraní v ruce proti zvůli totalitně neomezené státní moci.
K 213 k tomuto výroku Ústavního soudu upřímně gratuluje nejen Vladimíru Hučínovi, kterého si za jeho statečné postoje proti komunistickému režimu hluboce váží, ale zejména pak Ústavnímu soudu samotnému, tedy především soudcům Jiřímu Nikodýmovi a Dagmar Lastovecké, bývalé primátorce města Brna, kteří prokázali, že jsou schopni navázat na slavnou brněnskou právní školu z období před 2. světovou válkou, která proslavila nejen město Brno, ale i tehdejší Československou republiku po celém kulturním světě jakožto stát s hluboce demokratickým, humánním a nezvykle vyspělým právním systémem,  právní teorií a všeobecným právním povědomím.
K 213 si tohoto jedině správného zohlednění zákona o protiprávnosti komunistického režimu a legálnosti odporu vůči němu cení o to více, že bylo vysloveno v době zesilujících postkomunistických nálad a probouzejících se komunistických pohrobků v dnešní společnosti.
K 213 současně vyslovuje naději, že tento precedentní výrok Ústavního soudu otevírá cestu nejen k plné rehabilitaci všech hrdinů třetího - protikomunistického - odboje, ale především pak k označení a alespoň dodatečnému veřejnému ocenění skutečných národních hrdinů, kteří se zbraní v ruce zachraňovali čest národa, který ve své naprosté většině ohnul záda a komunistickou tyranii mlčky přijal a snášel.
K 213 v této souvislosti připomíná, že pokud si někdo označení národních hrdinů spolu s poděkováním a úctou nás všech zasluhuje a dosud se tak ústy oficiálních představitelů nestalo, pak jsou to především statečné činy bratrů Mašínových a jejich odbojové skupiny z počátku padesátých let, zejména pak obdivuhodné vítězství nad mnohatisícovou armádou pronásledovatelů při jejich útěku do Západního Berlína přes území tehdejší NDR, resp. sovětské okupační zóny v Německu. 
K 213 dále prohlašuje, že se domnívá, že komunismus nebyl dosud ani zdaleka poražen ve všech sférách života naší společnosti a že zvláště vydatně přežívá ve státních mocenských strukturách, především pak v policii a justici. 
K 213 se dále domnívá, že pokud je nějaká oblast společenského života demokratickými změnami dosud zcela nedotčena, pak je to především oblast opatrovnických odborů soudů spolu se záležitostmi svěřování péče o děti  a vyměřování výživného. V této oblasti dosud přežívá komunistická morálka a komunistický pohled na rodinu a výchovu dětí bez sebemenších změn, přičemž opatrovnická justice se sveřepě a zarputile brání jakýmkoliv posunům směrem k dnešním evropským standardům, a to navzdory opakovaným a letitým stížnostem a urgencím ministerstvu spravedlnosti ohledně vzdělávání soudkyň opatrovnických odborů soudů a jejich celkové kulturní úrovně.
Lze tedy konstatovat, že komunismus v opatrovnické justici beze změny přežil ( a to 17 let po tzv. sametové revoluci !!)  a že na jakýkoliv odpor proti němu se plně vztahují ustanovení zákona o protiprávnosti komunistického režimu a legálnosti odporu proti němu.
Dnešní rozhodnutí Ústavního soudu dává tedy také všem rodičům po léta marně zápasícím se zvůlí a naschvály komunistické opatrovnické justice jasný signál, kam až mohou po marném a neúčinném vyčerpání všech dostupných opravných prostředků v boji za záchranu vlastních dětí zajít.
 
Za K 213

Ing. Jiří Fiala
současný mluvčí