ZASÍLÁNÍ NOVINEK ZADEJE E-MAIL
www.zbabelci.org
Košík, 27.11.10
Kupte si Reflex !!
Košík, 26.11.10
Odpověď Slámové
Košík, 24.11.10
Kratochvíl se rozepsal
Praha, 24.11.10
Takový upřímný mail ...
Jesenný, 21.11.10
UČITELKA
Košík, 20.11.10
Renesance zdravé rodiny
Košík, 18.11.10
Vyjádření starosty Kolína
Kolín, Praha, 18.11.10
K ilustraci kolínského bahna
Kolín, Košík, 17.11.10
Bezedné bahno v Kolíně
Kolín, Košík, 16.11.10
Zveme vás na Helenku !!
Košík, 16.11.10
Soudy prosinec
Košík, 10.11.10
Soudy listopad
Košík, 25.10.10

Praha, 16.06.10

http://k213.files.wordpress.com/2010/07/wa.gif

Knihovna K 213
Košík, 15.06.10

Stránku spravuje DevLabs.biz


UČITELKA

v Košíku, 20.11.10

Aneb MALÁ UKÁZKA  jednoho těžkého syndromu zavrženého rodiče a pak také morálky, jakou do společnosti naše soudy šíří a jaká zvrácená amorální pakáž na nich sedí.

UČITELKA  je však jediný správný nadpis tohoto článku,  neboť není možné přehlédnout, že ty nejtěžší případy syndromu zavrženého rodiče se rekrutují právě u dětí učitelek, ať už současných nebo bývalých, které ve štvaní dětí a  v naschválech otci, případně v porušování vykonatelných rozsudků ohledně předávání dítěte,  skutečně vynikají nad ostatní populaci. 

Větší drzost shledáváme už jen u policajtek, těch ale zatím není rozhodně tolik.



Protože víme, že ta - stále ještě většinová - část společnosti, která s justicí nepřišla dosud do styku, nemá vůbec potuchy o tom, z jaké morální pakáže se tento resort převážně skládá, dovolíme si ji na setkání s touto žluklou totalitní konzervou s dávno prošlou dobou doporučené spotřeby trochu předpřipravit. Aby potom šla sice do kolen, ale ne rovnou do komatu, až se s justicí skutečně setká.

Pro dnešek jsme vybrali malou ukázku toho, jak si Městský soud v Praze - resp. soudkyně JUDr. Daniela Benešová - představuje vztahy rodičů a dětí, úctu dětí k rodičům a dobré mravy obecně.

Nutno ještě podotknout, že na městském soudě najdete daleko větší svině nežli je Daniela Benešová, tohle je jenom jedna ze zaběhnutých šedých myšek programově nijak nevybočujících z děsivého průměru staroby myšlenek a zvrácenosti morálky.

Vybrali jsme případ současné úpravy výše výživného otce ke zletilému synovi v případu, kde dorostl syndrom zavrženého rodiče do zletilosti. 

Na okraj nutno podotknout, že zde se jedná o velmi vzácný případ, kdy se justice alespoň pokusila něco dělat s dlouholetým štvaním ze strany matky a programovým porušováním rozsudku nepředáváním dítěte otci ze strany matky, ovšem - pozdě a nedůsledně. 

Pozdě proto, že v době, kdy k nařízení změny výchovy došlo, bylo už pozdě na prosté předání poštvaného dítěte druhému rodiči, musela by nastoupit nutná terapie pro překonání Syndromu zavrženého rodiče.

Stát, který si tento syndrom odmítá připustit, ačkoliv je u těchto dětí evidentní na první pohled, není žádný problém jej ani popsat, ani léčit, ani předvídat chování takového dítěte pokud syndrom zůstane neléčen, takový stát si pak  nedokáže v podobných situacích vůbec poradit. 

Je to neuvěřitelné, ale i v 21. století se najdou skuteční pomatení zatemněnci, a to na vysokých a státem dobře placených postech, kteří jsou ochotni popírat i to, co na první pohled  můžete dobře vidět a emprickou zkušeností ověřit a je to v podstatě totéž, jakoby ministerstvo zdravotnictví oficiálně prohlásilo, že v ČR neexistuje chřipka, a kdo ji má, tak si jenom myslí, že ji má, ve skutečnosti je zdravý jako řípa a je potřeba ho silou přesvědčit, že žádnou chřipku nemá a vyhnat ho do práce.

Nejsmutnější na celé věci je, že v takto zaostalém systému se pak snaha jednotlivých osvícenějších osob, které se  přece - na vlastní pěst - pokusí o nápravu, jednak míjí účinkem a končí nezdarem, a jednak se ještě obrací proti nim a pro posílení starých struktur samotných, které jsou pak ujišťovány o tom, že nejlepší je nedělat nic, jak tomu bylo celá desetiletí, protože se aspoň nic nepokazí a - koukejte, kam ty snahy vedly, nikomu to nepomohlo a měli jsme s tím zbytečně moc práce.

Řeč je samozřejmě o změně výchovy u dítěte těžce postiženého SZR.

Přitom neni nic horšího - a to jak pro dítě, tak pro společnost jako celek - než nedělat nic a nechat věci, jak jsou.

Je to totéž jako nedělat nic při těžkém hnisavém zánětu kdekoliv po těle - s tím, že operace je moc složitá, nemusela by se podařit, a tak raději v klidu vyčkáme, až pacient sám zemře, ovšem bez našeho zavinění - pokud ovšem tímto zaviněním není právě mlčenlivé přihlížení a nic nedělání.

Nebo, chcete-li, je totéž jako když se pravěcí lidé živili syrovým masem, pak někoho napadne, že by bylo lépe je opéci na ohni, jenže je přitom spálí - načež stařešina rodu usoudí, že je budou  raději jíst nadále syrové, protože se opékání neosvědčilo, a celý kmen následně ustrne v době kamenné.

Tak vypadá současná Česká republika a současná česká justice ohledně Syndromu zavrženého rodiče.

Ale zpět k případu :

V letech 2004 a 2005 se osvícenější soudkyně jednoho obvodního soudu (JUDr. Dana Svobodová z OS pro Prahu 4) pokusila učinit přítrž letitým naschválům matky při předávání (spíše tedy nepředávání) dítěte - a  dospěla k zásadnímu rozhodnutí : Nařídila změnu výchovy. Bohužel (a to hlavně pro dítě) - pozdě. Tedy  až 6 let po zahájení opatrovnického řízení, čili v době, kdy nezletilý Štěpán byl již 6 let vystaven štvaní ze strany matky a jejích rodičů, což se na něm nesmazatelně podepsalo.

Jak už jsme uvedli výše, taková změna výchovy už nemůže probehnout prostým předáním dítěte druhému rodiči, protože to prostě nefunguje a fungovat ani nemůže. Byl to totiž naprostý zázrak, pokud by se to povedlo.  A naše justice zatím nic jiného neumí.

Skončilo to tak, že Štěpán po předání otci - bez mezistupně v neutrálním prostředí - za dva dny utekl zpět k matce, načež justice, namísto aby trvala na svém a Štěpána vrátila do zdravého prostředí u otce anebo mu  alespoň zprostředkovala pobyt v neutrálním prostředí, kde by si jeho psychika mohla odvyknout od letitého nánosu bahna nakydaného matčinou rodinou , rezignovala a smířila se s tím, že Štěpán je zpět u matky a už tam zůstane.

Na tomto místě nutno vytknout i otci, že nedostatečně využil naprosto výjimečnou příležitost k nápravě a ozdravění psychiky syna, což se mu dneska vrací jako bumerang - a namísto aby podle rady průkopníka teorie SZR u nás,  Dr. Bakaláře , odjel se synem co nejdál na dobu, dokud si na něj syn opět alespoň trochu nepřivykne, zůstal doma a mlčky se díval, jak se odvážny pokus o nápravu nezdařil.

Je svým způsobem zajímavé, že když už se justice odhodlá k tak zásadnímu a nevšednímu rozhodnutí, jakým u našich soudů jistě je změna výchovy od matky k otci, vždycky si vybere otce, který to nedokáže dotáhnout do důsledků, případně se sám bojí (viz případ Choce a jeho dceery Terezky Smutné) - jakoby snad chtěla jenom ilustrovat, že to nejde a že to tudíž ani nemá smysl nadále podnikat - namísto aby svěřila děti těm, kteří o to opravdu stojí a jsou na to po všech stránkách - a  to zejména teoreticky, doplněním si vzdělání - ale i mravní silou - připraveni.

Pokus o změnu výchovy tedy selhal na celé čáře a vše se vrátilo do vyjetých - zcela špatných - kolejí, až Štěpán dorostl - a všechna negativa předchozí výchovy u matky se na něm projevila naplno, neředěna už různými přihlouplými výmluvami na "věk dítěte" a "nezralost jeho názorů".

Nyní je povinen sám si nést důsledky za svoje jednání a chování, na což zjevně není připraven.

Peníze by po otci chtěl, ale chovat se neumí - a soudy ho k tomu také nijak nevedou, naopak mu ještě jeho svinstva, zvěrstva a naschvály potvrzují jako "standardní chování", které "není v rozporu s dobrými mravy".

Malá ukázka z rozsudku Městského soudu z 21. dubna t.r., tedy poměrně čerstvý pohled na to, jak si současná justice představuje dobré mravy.

"Ani při dlouhodobém vyloučení jednoho z rodičů ze styku s nezletilými dětmi, který to následně pociťuje jako újmu na svých rodičovských právech, nelze tento důsledek přičítat nezletilým dětem

A co zletilým dětem ? Těm už tento důsledek přičítat lze ? Jsou přece svéprávné, dospělé, způsobilé k právním úkonům, za svoje chování nesou jednozančně plnou odpovědnost - a to včetně odpovědnosti trestní ... (!!!)

A když ne dětem - tak komu lze tento důsledek přičítat ?! Tomu, kdo zavinil, že tyto děti byly svěřeny do naprosto nevhodného prostředí, vytvářejícího uměle negativní představy o druhém z rodičů ?!! To  už asi zní spíš logicky, ne ? A kdo za to může ?

To přece lze ze soudního spisu snadno vysledovat ... Kdo dělal znalecké posudky, kdo rozhodoval v prvním i ve druhém stupni. A jestliže to lze vysledovat, tak také lze velmi snadno vyvodit zodpovědnost vůči příslušným osobám. Včetně kárné a hmotně-právní, tedy odpovědnosti za náhradu škod.

A kolik stojí duševně poškozené dítě, resp. duševní poškození jinak zdravého dítěte ? Miliony ? Destíky milionů ...?

Ale pokračujme v citaci pražského městského soudu :

"Po dosažení zletilosti syna .... se vztah mezi otcem a synem nezměnil " .. (jaký div, že, že se uplynutím jednoho data nestal zázrak, ale naopak pokračoval zákonitý vývoj, který je ve studiích o SZR podrobně popsán !!) .... " naopak Štěpán zakázal svým učitelům poskytovat informace otci, což nelze považovat za chování v rozporu s dobrými mravy

Takže podle soudkyně JUDr. Daniely Benešové nelze považovat zákaz podávání informací vlastnímu otci o studiu, které je mimochodem podle zákona o   rodině povinen poskytovat Štěpán sám, za chování v rozporu s dobrými mravy ?!!

Nejen že soudkyně nezná platný zákon - a to nejen zákon o rodině, ale také zákon školský, který ve svém § 21 Zákona č. 561/2004 Sb.  stanoví jednoznačně povinnost školy tyto informace zákonnému zástupci poskytnout bez ohledu na to, jestli  si to student přeje, nebo ne - ale ještě šíří do společnosti svá amorální zvěrstva o tom, že nejen že není v rozporu s dobrými mravy, když syn otce nenavštěvuje a neprojevuje o něj sebemenší zájem (pravda, s výjimkou platby výživného, ta ho naopak velmi zajímá) , ale že není v rozporu s dobrými mravy ani zákaz podávat informace o studiu, na které má ze zákona navíc otec právo.

Rozporem s dobrými mravy by prý - alespoň podle této mravní velikánky - bylo až spáchání trestného činu ze strany syna vůči otci, čímž ho vlastně k tomuto spáchání nepřímo vybízí.

Pokud to někomu není jasné na první pohled, pak je jistý rozdíl mezi chováním nemorálním a trestným. Ne každé nemorální chování je trestné, ale zcela jistě už je zavrženíhodné, odsouzeníhodné - a je tedy i v rozporu s dobrými mravy, alespoň pro člověka, který tyto dobré mravy sám zná a má.

Mezi soudci Městského soudu ovšem nikoho takového nehledejte, pro ty je v rozporu s dobrými mravy až spáchání trestného činu, přičemž - konec konců - o tom, co je a co není trestný čin rozhodují zase jenom oni sami.

Ani podání exekučního návrhu, dodejme, že prokazatelně smyšleného, na částky výživného, které již zaplaceny byly, není podle soudkyně nic, co by bylo v rozporu s dobrými mravy. To je přece úplně normální, že děti podávají na rodiče exekuční návrhy, to je přece úplně normální, že dítě chce zaplatit výživné dvakrát, navíc za situace, kdy za starým otcem odmítá i přijet, natož mu pomoci.

Takováhle amorální pakáž skutečně sedí na našich soudech - a za peníze vás, daňových poplatníků, má ještě tu neskutečnou drzost rozhodovat o tom, co je morální a co ne.

A jako vždy platí - bude o tom rozhodovat, dokud si to vy všichni necháte líbit. Protože proti vůli lidu, tedy většiny společnosti,  je i tato pistolemi a pendreky chráněná, z nemalé míry ještě estébácká pakáž, najednou malinkatá jako trpaslík na zahrádce.

___________________________________

Dokumentace případu (obrazová příloha)  :

1) Původní ROZSUDEK  z r. 1999

A co z něj udělala "péče" naší opatrovnické mafie za 10 let !!!

http://k213.files.wordpress.com/2010/11/tous_ri.jpeg

http://k213.files.wordpress.com/2010/11/tous_r.pdf







2) Dopis otci od syna s gratulací k svátku

http://k213.files.wordpress.com/2010/11/dopis_od_syna.jpeg


 

Rozklíčovat větu "Co je to oproti exekuci na syna..." nám sice chvíli trvalo, nikdo nechápal, co tím syn myslí, když na něj žádnou exekuci otec nepodal - až po delším bádání se při výslechu syna podařilo dopátrat, že syn měl na mysli nařízení soudu o jeho předání do péče otce v r. 2004.



3) Pokus o změnu výchovy

A když už se našla osvícená soudkyně na obvodním soudě, většinu jejích rozhodnutí stejně zrušil odvolací soud - a věc zůstala při starém, hnisající vřed hnisal pod povrchem vesele dál - a všichni (kromě otce, který to jediný viděl) si spokojeně umyli ruce.

První usnesení o předání dítěte otci ze dne 13. srpna 2004.

http://k213.files.wordpress.com/2010/11/tous_v1_1.jpeg


http://k213.files.wordpress.com/2010/11/tous_v1_2.jpeg


Druhé usnesení ze dne 15. února 2005 o odnětí dítěte matce.

http://k213.files.wordpress.com/2010/11/tous_v2_1.jpeg

http://k213.files.wordpress.com/2010/11/tous_v2_2.jpeg

______________________________

Dvě usnesení odvolacího Městského soudu v Praze  ze dne 13. května 2005

http://k213.files.wordpress.com/2010/11/tous_v3_1.jpeg

http://k213.files.wordpress.com/2010/11/tous_v3_2.jpeg

http://k213.files.wordpress.com/2010/11/tous_v4_1.jpeg

http://k213.files.wordpress.com/2010/11/tous_v4_2.jpeg


_________________________________________________

4) Mravní perly z rozsudku téhož Městského soudu v Praze o 5 let později, tedy z 21. dubna 2010

http://k213.files.wordpress.com/2010/11/tous_045.jpeg

http://k213.files.wordpress.com/2010/11/tous_046.jpeg



____________________________________________________________

A závěr

Velmi smutný.

Hnisající vřed prasknul a hnis z něj vytéká přímo v jednací síni. Syn vůbec neví, co to dobré mravy jsou, natož aby "ctil a respektoval" svého otce, jak mu to ukládájí nejen dobré mravy, ale tentokráte už i Zákon o rodině.

Peníze přesto chce.

Naše hodnocení ???

Justice zásadním způsobem pochybila a je povinna za to přijmout zodpovědnost. A také nést důsledky. Je třeba konstatovat, že syn byl svěřen do zcela nevhodného prostředí u své matky (což je selháním jak justice, tak i navazujících složek, tedy OSPOD a soudních znalců) a i když byl později učiněn - velmi vzácný - pokus o nápravu změnou výchovy - tento přišel už velmi pozdě a nepřipravená justice nebyla schopna zvládnout důsledky rozvinutého Syndromu zavrženého rodiče u syna. Namísto dalšího úsilí snadno kapitulovala.

Naše doporučení :

1) Synovi nelze přiznat výživné

2) popohnat ke zodpovědnosti především matku dítěte,

3)

________________________________________________